3 C 218/2025-21 — Okresní soud v Chrudimi

1. Podanou žalobou se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení žalované částky. V žalobě uvedl, že mezi účastníky byla dne 24.10.2022 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 27 270 Kč , skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a souhrnného poplatku 12 270 Kč, podle které měl žalovaný splácet týdně 455 Kč. Žalovaný ale splácel nepravidelně, doposavad uhradil 5 500 Kč. Splatnost pohledávky nastala dne 17.12.2023, žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, soud ve věci rozhodl dle § 115a) občanského soudního řádu bez nařízení jednání.3. Provedeným dokazováním, a to smlouvou, kartou klienta, výzvou k zaplacení bylo zjištěno: Mezi účastníky, žalobcem jako úvěrujícím, žalovaným jako úvěrovaným, byla uzavřena smlouva o úvěru, žalobce na jejím základě poskytl žalovanému částku 15 000 Kč. Celková částka, kterou měl žalovaný podle smlouvy zaplatit, činila 27 700 Kč. Celková výše týdenní splátky 455 Kč.4. Žalovaný byl vyzván k zaplacení dlužné částky (předžalobní výzva).Prokázané skutečnosti hodnotil soud po právní stránce takto:5. Soud hodnotí uzavřenou smlouvu o úvěru jako právní jednání, které se příčí dobrým mravům, tedy jako právní jednání podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné. Jde o absolutní neplatnost právního jednání, k níž soud přihlíží z úřední povinnosti. Rozpor s dobrými mravy je spatřován ohledně smlouvy jako celku, nejde tedy o rozpor s dobrými mravy ohledně oddělitelné části smlouvy nebo některého dílčího ujednání. Konkrétně rozpor s dobrými mravy spočívá v nepřiměřené výši úroku za poskytnutí úvěru, který odpovídá t ročnímu úroku 71 %, což přesahuje výrazně běžnou úrokovou míru. Jde o lichvu. Pokud je smlouva jako celek v rozporu s dobrými mravy, pak je neplatná celá a v podstatě je na věc třeba pohlížet tak, že k uzavření smlouvy vůbec nedošlo. Dále dle názoru soud nebyla dostatečným způsobem posouzena úvěruschopnost žalovaného ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, kdy žalovaný sice měl příjem 20 861,50 Kč, ale v době uzavření smlouvy byl zatížen dalšími dluhy, a to vůči , právnická osoba, ze smlouvy ze dne 16.8.2019 kontokorent s limitem 5 000 Kč a ze smlouvy ze dne 8.10.2019 na 100 000 Kč, když tento úvěr byl konsolidací půjček, stejně jako další úvěr ze smlouvy ze dne 21.8.2019 na 200 000 Kč.6. Soud tedy vypořádání vztahu mezi účastníky podrobuje režimu bezdůvodného obohacení. Podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku je tak žalovaný povinen žalobci vrátit to, co od něj obdržel a dosud nevrátil – jde o jeho majetkový prospěch získaný bez právního důvodu. Žalobce poskytl žalovanému částku 15 000 Kč, tuto částku je žalovaný povinen vrátit. V žalobě bylo potvrzeno, že žalovaný na úhradu dluhu zaplatil 5 500 Kč. Rozdíl proti částce 15 000 Kč činí 9 500 Kč, do této výše bylo žalobě vyhověno, včetně zákonného úroku z prodlení. Žalobce má právo požadovat úrok z prodlení z dosud nevrácené částky podle § 1970 občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku pak byla žaloba zamítnuta.7. S ohledem na částečnou úspěšnost ve sporu soud dle § 142, odst. 2 občanského soudního řádu nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.