16 C 192/2020-31 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky [částka] se zákonnými úroky z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva – Sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění ke dni [datum]. Předmětem smlouvy bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla [anonymizováno] [registrační značka], pojištění dopravovaných věcí, pojištění asistence a úrazové pojištění dopravovaných osob. Ve smlouvě bylo sjednáno roční pojistné ve výši, s roční splatností. Žalovaná neuhradila pojistné splatné dne [datum]. Žalobce ji vyzval k zaplacení upomínkou před zánikem. Žalovaná neuhradila pojistné ani v dodatečné lhůtě a pojištění bylo zrušeno ke dni [datum] z důvodu storno pro neplacení. Žalobce zaslal žalované předžalobní upomínku. Žalobce požaduje úroky z prodlení ode dne [datum] (tj. po dni splatnosti nejmladšího dlužného předpisu pojištění) k datu podání žaloby ve výši [částka]. Ke dni zpracování žaloby činí dlužná částka [částka], kdy je složena z jistiny ve výši [částka], z úroku z prodlení narostlého za období ode dne následujícího po dni splatnosti nejmladšího dlužného předpisu ke dni zpracování žaloby a poplatku ve výši [částka] dle Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění vozidel. Žalované byla žaloba spolu s výzvou k vyjádření se doručena [datum]. Žalovaná se v dané lhůtě nevyjádřila a na výzvu soudu nereagovala. Podle ustanovení § 115a o.s.ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. K dotazu soudu žalobce uvedl, že souhlasí, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Žalovaná se ve lhůtě dané soudem nevyjádřila, soud tedy předpokládal, že dle § 101 odst.4 o.s.ř. vyslovila souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání Žalobce předložil jako důkaz záznam z jednání a pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla ze dne [datum], upomínku ze dne [datum], informací o zániku pojistné smlouvy ze dne [datum] a předžalobní upomínku ze dne [datum]. Na základě výše uvedených důkazů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že účastníci uzavřeli pojistnou smlouvu – sdružené pojištění vozidla s počátkem pojištění od [datum] na dobu neurčitou. Žalovaná se v pojistné smlouvě zavázala platit roční pojistné ve výši [částka] splatné jeden krát ročně. Upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužného pojistného ve výši [částka] s tím, že pokud nebude dlužné pojistné zaplaceno do [datum], pojištění zanikne. Dopisem ze dne [datum] bylo žalované oznámeno, že pojištění dnem [datum] zaniká a ona dluží částku [částka]. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k zaplacení částky [částka]. Pokud jde o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla podle článku 6 bod 2 písm.f) všeobecných pojistných podmínek má pojištěný povinnost platit pojistné za dobu trvání pojištění a způsobem dohodnutým v pojistné smlouvě. Podle § 13 odst.2 zák. č. 168/1999Sb. zanikne-li pojištění odpovědnosti před uplynutím doby, za kterou bylo pojistné zaplaceno, má pojistitel právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, ve kterém pojištění odpovědnosti zaniklo. Mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] pojistná smlouva s předmětem sdružené pojištění vozidla. Pojištění zaniklo podle oznámení ze dne [datum] dnem [datum] pro nezaplacení pojistného (nikoliv jak uvedl žalobce v žalobě dne [datum]). Žalovaná nezaplatila pojistné splatné dne [datum] (nezaplatila žádnou splátku pojistného). Žalovaná měla povinnost zaplatit pojistné za období od [datum] do [datum]. Dle tvrzení žalobce dlužné pojistné činí částku [částka]. Žalovaná tuto svou povinnost dobrovolně nesplnila a protože je v tomto rozsahu nárok žalobce po právu, přiznal soud žalobci částku [částka]. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Pojistné bylo splatné dne [datum] a od [datum] je žalovaná v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení ve výši 8,5% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení soud žalobu zamítl. Žalobce dále požadoval zaplacení částky [částka] jako poplatek dle Všeobecných pojistných podmínek (náklady spojené s uplatněním pohledávky). Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne [datum] sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady [číslo] ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [anonymizováno] [číslo] až [anonymizováno] [číslo], [anonymizováno], s . [anonymizováno] [číslo], bod [anonymizováno]). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek [anonymizována tři slova] a [příjmení] [jméno], bod [anonymizováno]) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], věc C [číslo], bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště jedná-li se o smlouvu formulářovou, má být pro průměrného spotřebitele dostatečně čitelný, přehledný a logicky uspořádaný. [obec] poctivosti dopadá i na aplikaci všeobecných obchodních podmínek. [ulice] podmínky ve spotřebitelských smlouvách mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlují