30 C 36/2018-52 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 30. ledna 2018 domáhala vyslovení, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 11 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z této částky od 11. 5. 2015 do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku, dále, že je žalovaná povinna nahradit žalobkyni náklady správního řízení ve výši 709 Kč ve lhůtě do tří dnů od právní moci rozsudku a konečně, aby tímto rozsudkem soud nahradil výrok II. a výrok III. rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí] [číslo jednací]. [anonymizována dvě slova] ve spojení s rozhodnutím Předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací] [číslo]. Žalobkyně svoji žalobu odůvodnila tím, že rozhodnutí Předsedy rady Českého telekomunikačního úřadu je ve správním řízení konečné a není proti němu již přípustný opravný prostředek. Správní rozhodnutí obdržela žalobkyně dne 25. ledna 2018 dodáním do datové schránky. Žalobkyně tvrdila, že byla shora uvedeným správním rozhodnutím dotčena na svých právech, jelikož nebyl přiznán v návrhu požadovaný nárok na zaplacení smluvní pokuty. Tento nárok proti žalované vznesený, považovala za zcela důvodný: Žalobkyně byla přesvědčená, že Předseda Rady Českého telekomunikačního úřadu nesprávně právně posoudil ustanovení čl. 7 smlouvy. Svůj názor opřela o skutečnost, že jej vyložil ve zjevném rozporu se zákonnými požadavky na ujednání o smluvní pokutě i s konstantní judikaturou. V dané souvislosti upozornila, na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. června 2015, sp. zn. 29 Cdo 1374/2012, jehož právní věta zní: Požadavek určitosti vymezení povinností, zajištěných smluvní pokutou, je naplněn nejen v případě, jsou-li zajišťované povinnosti výslovně jednotlivě individualizovány, nýbrž i v situaci, je-li smluvní pokuta sjednána pro případ porušení povinností, tvořících ucelený a identifikovatelný soubor, aniž by bylo případné porušení jednotlivých povinností ve smlouvě konkretizováno. Tímto může být i dohoda účastníků (učiněná ve smlouvě o výhradním zprostředkování), podle které se smluvní pokuta bude vztahovat na„ porušení jakéhokoliv závazku zájemci vyplývajícího mu ze smlouvy“, když takto vyjádřený smluvní projev vůle nezanechává žádné nejasnosti o tom, splnění, kterých povinností bude smluvní pokuta zajišťovat. Doplnila, že podle ustáleného výkladu podávaného Nejvyšším soudem je vůle, vtělená do smlouvy, svým projevem určitá, jestliže je výkladem objektivně pochopitelná, tj. může-li typický účastník tuto vůli bez rozumných pochybností o jejím obsahu adekvátně vnímat. (shodně, například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 4. 1996, sp. zn. Cdon 1032 nebo důvody rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2018/98). Nad rámec těchto judikatorních závěrů žalobkyně upozornila na to, že z textu čl. 7 smlouvy lze dovodit, že v čl. 7 byla sjednána povinnost žalované hradit řádně a včas vyúčtování služeb. Současně v čl. 7 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ porušení této povinnosti sjednané v tom samém článku. Bylo tedy zcela evidentní, že projevem vůle účastníků bylo zajistit splnění závazku zaplatit dohodnutou službu, a to smluvní pokutou sjednanou na tom samém místě smlouvy, ve kterém byla také dohodnuta konkrétní smluvní povinnost žalované. Takové ujednání považovala žalobkyně za určité i platné. Neviděla důvod, proč by tomu tak být nemělo, když podobným způsobem se ve smluvních vztazích smluvní pokuty sjednávají zcela běžně. 2. Žalobkyně uzavřela dne 27. 2. 2013 a dne 13. 3. 2013 se žalovanou 2 smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikacích. Konkrétně se jednalo o služby [anonymizováno] mobilní hlasové služby a internetu v mobilu. Protože žalobkyně poskytla žalované výhodnější cenu za měsíční paušál hlasového tarifu a služby internet v mobilu, byla tato zvýhodněná cena vyvážena uzavřením smlouvy se závazkem žalované k užívání služby po dobu 24 měsíců. Žalovaná si domluvila zřízení dvou nových účastnických čísel, a to čísla [tel. číslo] a čísla [tel. číslo]. Na základě této smlouvy byla pro žalovanou na uvedeném telefonním čísle [tel. číslo] až [tel. číslo] poskytována služba hlasového volání, SMS a internet v mobilu se sjednaným tarifem [anonymizována tři slova] a tarifu [anonymizována tři slova] a Internet v mobilu [anonymizováno] a Internet v mobilu [anonymizována dvě slova]. V čl. 7 smlouvy se žalovaná současně zavázala, že bude nepřetržitě užívat sjednané služby a řádně a včas za ně platit po celou dobu trvání závazku. Pro případ, že žalovaná poruší tuto svoji shora uvedenou smluvní povinnost řádně užívat sjednané služby a řádně a včas platit vyúčtování služeb elektronických komunikací, která pro ni vyplývá ze smlouvy (specifikace služby), zavázala se v čl. 7 smlouvy (specifikace služby) zaplatit žalobkyni smluvní pokutu. Žalobkyně vystavovala žalované pravidelně jednou měsíčně vyúčtování, včetně sjednaného paušálu. Takto žalobkyně žalované vyúčtovala: Za období od 23. 2. 2013 do 22. 3. 2013 vyúčtování [číslo] na částku 1 401,48 Kč, za období od 23. 3. 2013 do 22. 4. 2013 vyúčtování [číslo] na částku 4 978,78 Kč, za období od 23. 4. 2013 do 22. 5. 2013 vyúčtování [číslo] na částku 7 896,63 Kč, za období od 23. 5. 2013 do 22. 6. 2013 vyúčtování [číslo] na částku 181,50 Kč, přičemž tato vyúčtování reagovala již na předchozí nezaplacená vyúčtování. Faktura [číslo] ze dne 16. 7. 2013 zněla na částku 5 500 Kč a týkala se vyúčtování smluvní pokuty za telefonní číslo [tel. číslo] a faktura [číslo] ze dne 16. 7. 2013 znějící na částku 5 500 Kč se týkala vyúčtování smluvní pokuty za telefonní číslo [tel. číslo]. Žalovaná žalobkyni žádné ze shora uvedených vyúčtování neuhradila. Žalobkyně byla z tohoto důvodu nucena přistoupit ke zrušení poskytování služby, a to ke dni 16. 7. 2013. Zrušení poskytování služeb oznámila žalobkyně žalované písemně doporučeným dopisem ze dne 1. 6. 2013. Protože žalovaná na smírné pokusy o řešení věci nereagovala, nezbylo žalobkyni, než se podle ustanovení § 129 odst. 1 zákona o elektronických komunikacích obrátit na Český telekomunikační úřad s návrhem o zaplacení celé dlužné částky. Český telekomunikační úřad žalobkyni přiznal nárok na zaplacení dlužných vyúčtování uvedených shora, čímž uznal, že ze strany žalované došlo k opakovanému, vícečetnému podstatnému porušení smlouvy. Přes výše uvedené Český telekomunikační úřad nepřiznal žalobkyni nárok na smluvní pokutu za porušení závazků řádně a včas platit služby po dobu závazku. 3. Žalobkyně měla za to, že její nárok na zaplacení smluvní pokuty je důvodný, a proto se obrátila na soud, aby v této části sporu rozhodl. V čl. 7 smlouvy se totiž žalovaná zavázala, že bude nepřetržitě užívat sjednané služby řádně a včas za ně platit po celou dobu trvání závazku. Závazek byl sjednán na dobu 24 měsíců dále bylo v čl. 7 smlouvy ujednáno, že:„ Pokud poruším povinnost dle smluvních podmínek (v této specifikaci, Ceníku, PP nebo VP) zavazuji se uhradit poskytovateli smluvní pokutu.“„ V případě tarifu [anonymizováno] činí smluvní pokuta násobek měsíčního paušálu zbytku měsíců do konce závazku.“ Pokud se jednalo o cenu tarifů [anonymizována tři slova], který měla žalovaná na základě smlouvy sjednán, činila výše měsíčního paušálu u tohoto tarifu částku 300 Kč. Pokud se jednalo o cenu tarifu [anonymizována tři slova], který měla žalovaná na základě smlouvy sjednán, činila výše měsíčního paušálu u tohoto tarifu částku 670 Kč Smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací byli se žalovanou v daném případě uzavřeny se závazkem 24 měsíců. Po tuto dobu se žalovaná zavázala služby žalobkyně využívat a platit za ně dohodnutou cenu. Žalovaná však svůj závazek nedodržela. Smlouvy byly uzavřeny dne 27. 2. 2013 a 13. 3. 2013. K porušení závazku došlo již 9. 4. 2013 nezaplacením vyúčtování za období od 23. 2. 2013 do 22. 3. 2013. K ukončení smlouvy došlo ke dni 16. 7. 2013 Smluvní vztah tedy trval 4 měsíce namísto 24 měsíců. Do konce sjednané doby trvání závazku zbývalo 20 měsíců. Smluvní pokuty tam byla v případě tarifů [anonymizována dvě slova] a telefonního čísla [tel. číslo] násobkem čísla 300Kč a 20 měsíců zbývajících do konce doby trvání závazku Představovala částku ve výši 6 000 Kč Smluvní pokuta byla v případě tarifu [anonymizována dvě slova] a telefonního čísla [tel. číslo] násobkem čísla 670 Kč a 20 měsíců zbývajících do konce doby trvání závazku. Představovala částku ve výši 13 400 Kč. Žalobkyně se rozhodla požadovat jako smluvní pokutu o částku nižší. Za každé telefonní číslo částku ve výši 5 500 Kč. Celkově tedy 11 000 Kč na smluvní pokutě. Žalobkyně byla toho názoru, že je pouze na věřiteli jakou část svého nároku uplatní a tuto praxi řešil i Nejvyšší soud ve svém rozsudku ze dne 28. ledna 2002 pod sp. zn. 29 Odo 503/2001 nebo v rozsudku ze dne 19. ledna 2002, sp. zn. 29 Odo 426/2001: …„ Mohl-li žalobce bez dalšího požadovat smluvní pokutu v maximální výši, bylo věcí jeho rozhodnutí, zda se bude domáhat zaplacení smluvní pokuty v nižší procentní sazbě než uvedené maximál