30 C 58/2020 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ze dne [datum] u zdejšího soudu domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovaným dne [datum] smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 6 000 Kč, kterým měl být splacen do dne 20. 12. 2014. Předmětem žaloby se stala nejen pohledávka skládající se z nesplacené jistiny úvěru ve výši 6 000 Kč, ale také poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 1525Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytovala úvěry prostřednictvím své webové stránky [anonymizováno], na které se žalovaný nejprve zaregistroval zadáním osobních údajů. Po této registraci a následných kontrolních úkonech byl žalovanému zřízen jeho uživatelský učit s jedinečným přístupovým jménem heslem. Tím byla registrace dokončena a žalovanému vzniklo právo žádat o poskytnutí konkrétního úvěru přes uživatelský účet žalovaného na webovém rozhraní právní předchůdkyně žalobkyně. Smlouva o úvěru byla sjednána elektronicky, když její text, včetně Všeobecných podmínek žalovaný na svém uživatelském účtu ve webové službě právní předchůdkyně žalobkyně odsouhlasil. K uživatelskému účtu měl pomocí vlastního hesla přístup jen žalovaný. Úvěr byl převeden z bankovního účtu na bankovní účet žalovaného číslo [bankovní účet]. Právní předchůdkyně žalobkyně platbu opatřila variabilním symbolem [číslo]. Do dne podání žaloby žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil a předžalobní výzva pro žalovaného byla odesílána k poštovní přepravě dne 18. 1. 2019. 2. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasili. 3. Žalovaný se k věci nevyjádřil, své stanovisko k podané žalobě soudu ani na doručovanou výzvu soudu nesdělil. 4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Ze smlouvy o úvěru [číslo] soud zjistil že žalovaný sdělil právní předchůdkyně žalobkyně údaj, které se týkaly jeho trvalého pobytu, rodného čísla, čísla občanského průkazu, čísla mobilního telefonu, adresy elektronické pošty, čísla bankovního účtu a bylo mu přiděleno číslo zákazníka. Jiné údaje, které by směřovaly ke zjišťování jeho úvěruschopnosti obsahem úvěrové smlouvy nebyly. Ve smlouvě, která je podepsána pouze ze strany úvěrujícího, se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala, že poskytne ve prospěch žalovaného peněžní prostředky v částce 6 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit do 20. 12. 2014 za poskytnutí úvěru byl žalovaný povinen zaplatit poplatek ve výši 1 525 Kč. Z listiny o obsahu pěti řádků, která není svým názvem nijak identifikována soud zjistil, že první řádek obsahuje datum 21. 11. 2014, následuje číslo účtu [anonymizována dvě slova] [číslo], následovaly číslice [číslo], [číslo], - [číslo]. Druhý řádek uvedeného dokumentu obsahoval příjmení žalovaného a zkratku jeho křestního jména [celé jméno žalovaného] Jak. a datum [datum]. Třetí řádek obsahoval pouze datum [datum]. Čtvrtý řádek obsahoval: AV: den splatnosti je [číslo]. Pátý řádek obsahoval: KI: INT: [datum] [číslo]. Z oznámení o postoupení pohledávky sepsaného dne 18. 1. 2019 soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně informovala žalovaného o postoupení pohledávky v celkové výši 14 159 Kč na žalobkyni. Z předžalobní výzvy sepsané dne 18. 1. 2019 soud zjistil, že AK žalobkyně vyzývala žalovaného k zaplacení částky ve výši 9 440 Kč do tří dnů od doručení výzvy. Z podacího lístku soud zjistil, že dne 18. 1. 2019 byla odesílána doporučená korespondence na adresu žalovaného. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že tato byla uzavřena dne [datum] a v příloze byla postoupena rovněž i pohledávka za žalovaným. 5. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podstatnými náležitostmi smlouvy o úvěru je ujednání o závazku úvěrujícího poskytnout určitou částku úvěrovanému a povinnost úvěrovaného poskytnutou částku vrátit a zaplatit úrok. 6. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, věřitel před uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. 8. V daném případě na základě skutečností, které vyšly najevo z předložených listin, neměl soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnosti žalovaného úvěr splácet. Součástí listin, které byly předloženy za tím účelem, aby doložily samotná žalobní tvrzení, nebyl žádný formulář obsahující dotazy na žalovaného směřující ke zjištění jeho poměrů, jeho majetkové situace, jeho výdělkových možností, jeho vzdělání, jeho rodinného stavu apod. Listina, kterou žalobkyně chtěla prokazovat skutečnost, že žalovanému byly poskytnuty peněžní prostředky ve výši 6 000 Kč není platným výpisem z účtu, ale budí spíše dojem vytvořeného dokumentu za použití běžně dostupné výpočetní techniky. Nejednalo se ani o autentický výpis, jaký banky běžně vydávají jako přehled pohybů na účtech. Soud tedy nepovažoval danou listinu za věrohodnou a skutečnostem v ní zachycených neuvěřil. Protože nebylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného úvěr splácet, považoval soud uzavřenou smlouvu o úvěru za neplatnou. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni nepodařilo ani prokázán poskytnutí částky ve výši 6 000 Kč nemohl být žalovaný zavázán k jejímu vrácení ani podle ustanovení o vydání bezdůvodného obohacení. Soudu nezbylo nežli žalobu zamítnout, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že nepřiznal náhradu nákladů žádnému z účastníků, jestliže obsahem spisu nebylo prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady řízení vznikly.