31 C 9/2020-18 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobce na zaplacení částky 5 754 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného nájemného a služeb spojených s užíváním bytu žalobce [číslo] v domě [adresa] v [část obce] u [obec] za období měsíců 07-09 2018. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. K nařízenému ústnímu jednání se nedostavil žádný z účastníků (žalobce se omluvil), a proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných, ze kterých učinil následující závěr o skutkové stavu: 4. Žalovaná v rámci žalovaného období 07-09 2018 užívala na základě nájemní smlouvy ze dne [datum] výše uvedený byt žalobce. V nájemní smlouvě se mimo jiné zavázala platit měsíční úhrady spojené s užíváním bytu, které byly předepsány v evidenčním listě, ve výši 3 089 Kč sestávající z částky 754 Kč za nájemné, částky 915 Kč za pronájem inventáře a z částky 1 420 Kč za zálohy na služby. V roce 2018 se žalovaná dostala do prodlení s předepsanými platbami za měsíce 07-09 2018 ve výši 4 427 Kč a po vyúčtování služeb dle skutečné spotřeby za celý rok 2018 i do prodlení se zaplacením vyúčtovaného nedoplatku ve výši 1 327 Kč, splatného dne 31. 7. 2019. Celkově tak žalovaná žalobci dluží za uvedené období částku 5 754 Kč. 5. Zjištění skutkový stav soud zhodnotil po stránce právní a dospěl k závěru, že je žaloba důvodná. Povinnost žalované platit sjednané nájemné a služby za užívání bytu, které byly sjednány v nájemní smlouvě uzavřené dle § 2235 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (o.z.), vyplývá z § 2251 odst. 1 a násl. o. z. a z § 4 odst. 1 a § 7 odst. 1 zák. č. 67/2013 Sb. Jelikož žalobce předloženými listinnými důkazy, jejichž obsah stejně jako samotná žalobní tvrzení žalovaná žádným způsobem nerozporovala, prokázal existenci žalovaného dluhu ve výši 5 754 Kč a stejně tak i prodlení žalované s jeho úhradou, soud s odkazem na shora uvedené skutečnosti ve výroku I. žalobě v celém rozsahu vyhověl, a to včetně zákonného úroku z prodlení dle § 1970 o. z. ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., který žalobkyně uplatnila ode dne následujícího po splatnosti vyúčtování služeb (od 1. 8. 2019). 6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 1 300 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč a z částky 300 Kč za jednu paušální náhradu nákladů řízení pro nezastoupeného účastníka dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. a § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., za 1 úkon (sepis žaloby).