7 C 262/2020-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 1 694 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z částky 1 694 Kč za dobu od 20. 9. 2019 do 29. 6. 2020. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela jako pojistitel s účinností od [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla značky AUDI, typ A4, [registrační značka]. Pojistná smlouva zanikla ke dni 19. 9. 2019, a to výpovědí ze strany žalovaného, žalobkyně má právo na zaplacení dlužného pojistného za dobu platnosti pojistné smlouvy, kdy nebylo pojistné hrazeno, a to jako poměrnou část sjednaného pojistného. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 1 694 Kč, přičemž součástí žalované částky jsou rovněž paušalizované náklady spojené s upomínáním a vymáháním dlužného pojistného ve výši 300 Kč. 2. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována. Žalovaný se v této smlouvě zavázal hradit pojistné ve výši 9 631 Kč ročně. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně výpisu z pošty svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Žalobkyně rovněž předložila pojistné podmínky autopojištění [anonymizována tři slova] [číslo]. Z bilance pojištění vyplynulo, že z titulu předmětné pojistné smlouvy žalovaný dluží žalovanou částku, součástí této částky jsou náklady za vymáhání v částce 300 Kč. Z výpovědi pojištění pojistné smlouvy [číslo] ze dne [datum] bylo zjištěno, že žalovaný shora uvedeného data vypověděl předmětnou pojistnou smlouvu. Žalobkyně také předložila dopis ze dne 16. 9. 2019 adresovaný žalovanému, v němž žalovanému oznamuje, že dne 18. 9. 2019 zanikne pojistná smlouva, a to z důvodu výpovědi ze strany žalovaného, žalobkyně rovněž žalovaného upozorňuje na dlužnou částku ve výši 1 394 Kč. Z dopisu ze dne 22. 10. 2019 vyplývá, že žalobkyně žalovanému sděluje, že eviduje neuhrazenou částku po zániku pojištění ve výši 1 694 Kč. Ze sazebníku vybraných poplatků za vymáhání pojistného platného od 1. 7. 2016 vyplývá, že výše poplatku za upomínku k zaplacení dlužného pojistného činí 160 Kč a za předžalobní upomínku po zániku pojištění činí 120 Kč. 4. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. 5. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo). 6. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 7. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo 9 631 Kč ročně, tedy 26,39 Kč denně (9 631/365), za dané období od 9. 8. 2019 do 19. 9. 2019 čítající 41 dnů tedy celkem 1 082 Kč (26,39 x 41). Žaloba na dlužné pojistné ve výši 1 082 Kč je tedy důvodná. Z žalobních tvrzení není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně požaduje částku vyšší (1 694 Kč), pokud tak mělo být z důvodu poplatkové povinnosti žalovaného, tak žalobkyně takovou skutečnost netvrdila a konečně ani nijak neprokázala sjednání takové povinnosti či zaslání jakýchkoliv upomínek. Co se týče nákladů za vymáhání ve výši 300 Kč, shledal soud žalobu nedůvodnou. Ač je daná povinnost žalobkyní nazývána jako poplatková, je třeba uzavřít, že není podstatné, jakým způsobem je povinnost spotřebitele k úhradě v textu smlouvy nazvána, ale jakému právnímu institutu svým obsahem takové ujednání odpovídá. V daném případě každý z poplatků (zaslání upomínek, předčasné ukončení smlouvy atp.) souvisí s porušením smluvní povinnosti spotřebitele, resp. nárok na jejich zaplacení dodavateli vzniká až následkem porušení povinnosti spotřebitele a odpovídá tedy svým obsahem ustanovení o smluvní pokutě. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že daná smluvní ujednání pro vznik nároku počítají i s aktivitou dodavatele, neboť tuto aktivitu (zaslání upomínky, ukončení pojistné smlouvy atp.) nečiní dodavatel na základě vůle spotřebitele či v jeho zájmu, nejedná se o službu určenou zákazníkovi a její poskytnutí nebylo předmětem uzavřené smlouvy. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobkyně odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. 8. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu v rozsahu 612 Kč zamítl včetně odpovídající části příslušenství. Svou neúčastí u jednání soudu se žalobkyně vzdala možného poučení dle § 118a o.s.ř. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalované s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. 9. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v d