7 C 443/2019-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 460 Kč s příslušenstvím, a to včetně úroku z prodlení v zákonné výši z částky 260 Kč za dobu od 8. 12. 2018 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, a to vozidla tovární značky Opel Zafira, [registrační značka]. Žalovaný pojistné splatné dne 26. 7. 2018 řádně nehradil a pojištění bylo proto ke dni 7. 12. 2018 zrušeno, žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 460 Kč, kdy tato sestává z jistiny ve výši 260 Kč a částky 200 Kč představující poplatek za odeslání upomínky. 2. Z jednání soudu se žalobkyně omluvila, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. 3. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi žalobkyní a žalovaným dne [datum], jež je výše specifikována. Žalovaný se v této smlouvě uzavřené na dobu neurčitou zavázal hradit pojistné ve výši 1 759 Kč čtvrtletně (roční pojistné činilo 7 037 Kč). Dále žalobkyně předložila dvě předžalobní upomínky adresované žalovanému, a to ze dne 28. 1. 2019 a 24. 5. 2019. Z výpisu z pošty vyplývá, že předžalobní upomínka ze dne 24. 5. 2019 byla žalovanému odeslána dne 27. 5. 2019. Žalobkyně také předložila dopis ze dne 20. 12. 2018 adresovaný žalovanému, v němž žalovanému oznamuje, že dne 7. 12. 2018 došlo k zániku pojistné smlouvy. Z výzvy k zaplacení dlužného pojistného ze dne 12. 10. 2018 vyplývá, že žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě nedoplatku pojistného s tím, že pokud nebude dlužná částka ze strany žalovaného uhrazena, dojde k zániku pojištění dne 7. 12. 2018. Žalobkyně dále předložila výpis z pošty, z něhož je patrno, že dne 18. 3. 2019 zasílala žalovanému písemnost. 4. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku, upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Shodně pak práva a povinnosti pojistitele a pojištěného pro případ pojištění odpovědnosti z provozu vozidla stanoví zákon č. 168/1999 Sb., zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 12 odst. 1 písm. e) a § 13 odst. 2) s tím, že pojistitel má právo na pojistné do konce kalendářního měsíce, v němž pojištění zaniklo. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 1. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla písemně uzavřena výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného žalobkyni či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobkyně tvrdí. Žalobkyně sice neprokázala, kdy přesně pojištění zaniklo, nicméně tato okolnost není k tíži žalovaného, jenž by byl v případě dalšího trvání pojištění povinen hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo dle předložené smlouvy 7 037 Kč ročně, tedy 19,28 Kč denně (7 037/365), za dané období od 26. 7. 2018 do 7. 12. 2018 čítající 134 dnů, tedy ve výši 2 583,52 Kč (19,28 x 134). Žaloba na dlužné pojistné ve výši 260 Kč je tedy jednoznačně důvodná. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Co se týče poplatku ve výši 200 Kč za odeslání upomínky, shledal soud žalobu nedůvodnou, když žalobkyně nedoložila, že by žalovanému nějakou upomínku po zániku pojištění skutečně odeslala. Svou neúčastí u jednání soudu se žalobkyně vzdala možného poučení dle § 118a o.s.ř. Soud tedy žalobu ohledně zaplacení 200 Kč zamítl. 2. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 260 Kč s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím celkem 306,99 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 200 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 506,99 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 61 %, úspěch žalovaného 39 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 22 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 328 Kč.