8 C 275/2020-41 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu [částka] s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z této částky za dobu od [datum] do [datum] ve výši [částka]. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřel jako pojistitel s účinností od [datum] pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo kapitálové pojištění. Žalovaný pojistné sjednané ve výši [částka] měsíčně řádně nehradil a za období od [datum] do [datum], kdy pojištění z tohoto důvodu zaniklo, žalobci dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku [částka], částku [částka] činí poplatek za odeslání upomínky s výstrahou zániku pojištění. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována. Žalovaný se v této smlouvě uzavřené na dobu do 85 let jeho věku zavázal hradit pojistné ve výši [částka] měsíčně. Z přehledu poplatků a parametrů pojištění žalobce vyplynulo, že poplatek za odeslání upomínky činí [částka]. Dále žalobce doložil vzor upomínky bez specifikace pojistné smlouvy a adresáta. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně poštovního archu svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Z doložené dodejky vyplynulo, že žalobce doručil žalovanému dne [datum] písemnost. Žalobce rovněž předložil upomínku adresovanou žalovanému ze dne [datum] a oznámení o zániku pojistné smlouvy ze dne [datum], obě bez dokladu jejich odeslání. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2804 občanského zákoníku upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobcem jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Jelikož žalovaný řádně nehradil pojistné, pojistná smlouva zanikla. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného žalobci či, že by pojištění zaniklo dříve, než žalobce tvrdí. Žalobce neprokázal, kdy přesně pojištění zaniklo, tato skutečnost ovšem není k tíži žalovaného, který by v případě dalšího trvání smlouvy byl povinen hradit pojistné ještě vyšší. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku), za období čítající 5 měsíců po [částka] tedy ve výši [částka]. Žaloba na dlužné pojistné ve výši [částka] je tedy jednoznačně důvodná. Z žalobních tvrzení pak není zřejmé, z jakého důvodu žalobce na dlužném pojistném požaduje [částka], nad rámec [částka] pak soud s odkazem na shora uvedené žalobu zamítl. Co se týče poplatku ve výši [částka] za odeslání upomínky, shledal soud žalobu nedůvodnou. Z předložené pojistné smlouvy předně žádná poplatková povinnost žalovaného nevyplývá a žalobce navíc nedoložil, že by žalovanému nějakou upomínku skutečně odeslal. Svou neúčastí u jednání soudu se žalobce vzdal možného poučení dle § 118a o.s.ř. Soud tedy žalobu ohledně zaplacení [částka] s příslušenstvím zamítl. Je tedy dále zřejmé, že od dne, kdy žalobce požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobci tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy měl žalobce pouze nepatrný neúspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši [částka] a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po [datum], které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje [částka] a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši [částka] za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši [částka] za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši [částka] (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši [částka] Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí [částka] (400 + 900 + 189). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení [částka], žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení [částka]. Z celkového předmětu řízení ve výši [částka] tak představuje úspěch žalobce 65 %, úspěch žalovaného 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 30 % svých účelně vynaložených nákladů, z částky [částka] tedy ve výši [částka]. S argumentací žalobce ohledně aplikace § 14b v daném řízení se soud neztotožnil. Je jistě pravdou, že žalobce nabízí celou řadu pojistných produktů, nicméně jejich obsah a specifika nejsou pro řízení o dlužném pojistném vůbec podstatné, v daném řízení je nutné tvrdit pouze to, kolik činilo sjednané pojistné a za jakou dobu nebylo hrazeno, čemuž následně odpovídá poměrně jednoduchý matematický výpočet. Tyto informace pak právní zástupce musí stejně komplexně převzít od žalobce. Právní kvalifikace žalobce se pak omezuje pouze na dvě ustanovení zákona, a sice § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. v případě tzv. povinného ručení a na § 2782 odst. 1 občanského zákoníku pro všechny ostatní typy pojištění. Žalobce pak navíc ostatní okolnosti průběhu pojištění ani nedokládá, např. okolnosti zániku pojištění. Argumentace o jednotlivosti každého řízení je dle soudu také nepřiléhavá, neboť každé řízení je alespoň minimálně individualizováno (účastníkem, výší plnění atp.) a dle argumentace žalobce by pak § 14b nebyl aplikovatelný nikdy, neboť žaloby nemohou být nikdy zcela totožné. V případě žalob na dlužné pojistné pak dochází k pravidelnému a zcela obdobnému zpracování žaloby, kdy se skutkové okolnosti liší právě pouze v několika technických položkách (předmět pojištění, doba neplacení, sjednané pojistné, osoba žalovaného a žalovaná částka).