8 C 83/2020-26 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovaným povinnost zaplatit mu úrok z prodlení specifikované ve výroku tohoto rozsudku. V odůvodnění uvedl, že rozsudkem zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jenž nabyl právní moci stejného dne, bylo žalovaným uloženo, aby žalobci jako poškozenému společně a nerozdílně uhradili [částka]. Žalovaní byli žalobcem dopisy ze dne [datum] vyzváni k zaplacení dluhu do tří dnů od obdržení výzvy. Žalovaní však ničeho neuhradili a žalobce tak požaduje od [datum] úhradu úroků z prodlení v zákonné výši. Soud vyzval účastníky řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaní v daném ohledu zůstali bez reakce, žalobce s navrženým postupem souhlasil, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Žalovaní se ve věci nevyjádřili. Soud provedl důkaz shora specifikovaným rozsudkem zdejšího soudu, z nějž vyplynulo, že žalovaní byli tímto odsouzeni pro spáchání trestného činu krádeže a maření výkonu úředního rozhodnutí. Kromě trestu bylo žalovaným dále uloženo, aby poškozenému žalobci uhradili částku [částka]. Dále žalobce doložil dvě výzvy adresované každému ze žalovaných ze dne [datum], kde tyto vyzval k úhradě dluhu ve shora uvedené souvislosti, a to do tří dnů od doručení výzvy. Dle připojených dodejek byla zásilka ve sféře dispozice žalovaných dne [datum], resp. [datum]. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaným bylo shora uvedeným rozhodnutím soudu uloženo uhradit žalobci shora uvedenou částku. Žalovaní tak neučinili i přes výzvu zaslanou žalobcem, jak je shora uvedeno. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaným bylo pravomocným rozhodnutím soudu uloženo uhradit žalobci dluh bez určení lhůty k plnění. Jelikož lhůta k plnění absentovala, byli žalovaní povinni dluh splnit k výzvě žalobce (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Jelikož tak ke shora uvedené výzvě žalobce neučinili, nesplnili tak dluh řádně a včas, jsou se splněním dluhu v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobce může požadovat úhradu úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Bylo pak případně na žalovaných, aby tvrdili a následně prokázali, že provedli předmětnou úhradu žalobci a kdy k této skutečnosti došlo. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci plný úspěch. Žalobce nedoložil předžalobní výzvy, s ohledem na povahu dluhu a způsob jeho vzniku, jakož i zaslání výzev k zaplacení pak soud neshledal přiléhavým penalizovat žalobce nepřiznáním náhrady nákladů řízení s odkazem na § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak spočívají v nákladech nezastoupeného účastníka za podání žaloby, které dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb. činí částku [částka]. Pokud pak žalobce požadoval náhradu nákladů řízení i za zaslání výzvy, tak tato s ohledem na absenci výstrahy soudního vymáhání nemá přímou procesní vazbu a související náklady tak nejsou součástí nákladů řízení. Žalobce je s odkazem na § 11 odst. 2 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, osvobozen od soudního poplatku z řízení, který by jinak dle položky 1 bod 1. písm. a) Sazebníku soudních poplatků a § 6 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. činil [částka]. Návrhu žalobce bylo vyhověno, povinnost k zaplacení poplatku z řízení tedy přechází na žalované podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích.