1 C 130/2021-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2021 domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu 7 846 Kč spolu s příslušenstvím blíže specifikovaným ve výroku rozhodnutí a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalobce jako vlastník bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v ulici [část obce] v [obec] uzavřel s žalovaným dne 13. 2. 2017 smlouvu o nájmu bytu. Žalovaný byl povinen hradit měsíční nájemné ve výši 1 603 Kč a měsíční zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 1 300 Kč splatné do každého posledního dne v měsíci. Žalovaný nezaplatil nájemné za měsíc červenec, srpen a za listopad a prosinec roku 2020, čímž mu vznikl dluh na nájemném ve výši 6 412 Kč. Na úhradu dlužného nájemného provedl žalovaný platbu ve výši 1 000 Kč, proto požaduje žalobce po žalovaném částku 5 412 Kč. Žalovanému dále vznikl dluh na službách spojených s nájmem bytu ve výši 2 434 Kč. Žalovaný ani přes zaslanou výzvu k úhradě nezaplatil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o.s.ř.). Žalobce vyjádřil souhlas s rozhodnutím bez nařízení jednání, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla žaloba a výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o.s.ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobce uzavřel dne 13. 2. 2017 s žalovaným smlouvu, na jejímž základě přenechal k užívání žalovanému bytovou jednotku [číslo] v domě [adresa] v ulici [část obce] v [obec]. Žalovaný byl povinen za užívání bytu hradit žalobci měsíční nájemné ve výši 1 603 Kč a zálohy na služby spojené s nájmem bytu ve výši 1 300 Kč měsíčně a to vždy do posledního dne v měsíci. Žalovaný neuhradil nájemné za měsíce červenec, srpen, listopad a prosinec roku 2020 v celkové výši 6 412 Kč. Na úhradu červencového nájemného následně uhradil žalovaný dne 20. 11. 2020 platbu ve výši 1 000 Kč. Žalovaný zároveň za uvedené měsíce nezaplatil zálohy na služby spojené s nájmem bytu, přičemž 30. 4. 2020 žalobce vyúčtoval žalovanému služby spojené s nájmem bytu na nedoplatek ve výši 2 846 Kč splatný do 31. 7. 2020. Při následujícím vyúčtování služeb spojených s nájmem bytu pak žalovanému vznikl přeplatek ve výši 412 Kč splatný dne 31. 7. 2021, který žalobce započítal na úhradu dosud neuhrazeného nedoplatku. Žalovanému tak vznikl dluh na nájemném ve výši 5 412 Kč a dluh na službách spojených s nájmem bytu ve výši 2 434 Kč. Dne 7. 4. 2021 vyzval žalobce žalovaného k úhradě dlužné částky. 6. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 7. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem jakožto vlastníkem bytové jednotky [číslo] v domě [adresa] v ulici [část obce] v [obec] a žalovaným jakožto nájemcem byla uzavřena smlouva o nájmu bytu (§ 2201 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník dále jen „o.z.“), na jejímž základě se žalobce zavázal přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a žalovaný se zavázal zaplatit za to nájemné v dohodnuté výši (§ 2246 o.z.). Žalovaný své povinnosti vyplývající mu z uzavřené nájemní smlouvy neplnil, když řádně neuhradil nájemné za měsíce červenec, srpen, listopad a prosinec a na vyúčtování služeb žalovanému vznikl nedoplatek, který také neuhradil. Žalobce má proti žalovanému splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobce zanikla plněním žalovaného či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalovaného vznikl žalobci nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. 8. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 5 356 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 7 846 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 3 600 Kč ve výši 756 Kč Tyto náklady řízení je žalovaný podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit advokátu žalobce. 9. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.