1 C 76/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se podanou žalobou došlou soudu 4. 8. 2020 (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost uhradit žalobkyni jistinu a příslušenství uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s odůvodněním, že s žalovanou uzavřela dne 11. 8. 2017 smlouvu o úvěru, když povinnosti z ní žalovaná porušovala, kdy platila sjednané splátky nepravidelně a vznikl jí dluh, s nímž se ocitla v prodlení. Konkrétně na základě smlouvy o úvěru z 11. 8. 2017 (dále jen Smlouva) poskytla žalobkyně žalované částku 26 550 Kč skládající se z půjčené částky 15 000 Kč a kapitalizovaného úroku 11 550 Kč. Podle Smlouvy měla žalovaná splácet týdně 443 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazena na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplacení vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru (konkrétně článek„ Následky porušení povinnosti klienta“) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 12 100 Kč vydělila týdenní splátkou 443 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 22. 2. 2018 a datum prodlení ke dni 6. 10. 2018. Žalobkyně ovšem ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti Smlouvy, tedy počátek 5. 10. 2018. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila a k jednání, ač řádně a včas předvolána, se bez omluvy nedostavila, zatímco žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila, aby soud jednal v její nepřítomnosti. Soud proto věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] zjistil, že byla uzavřena mezi účastníky dne 11. 8. 2017 a dle této smlouvy při podpisu smlouvy žalobkyně žalované poskytla 15 000 Kč, doba trvání úvěru byla sjednána na 60 týdnů, byl sjednán úrok 5 250 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 3 000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 3 300 Kč a celková výše úvěru 26 550 Kč. Celkové náklady úvěru se skládají ze součtu zápůjční úrokové sazby, poplatku za zpracování a doručení úvěru a poplatku za hotovostní inkaso splátek úvěru. Podle Smlouvy dne 11. 8. 2017 převzala v hotovosti 15 000 Kč od žalobkyně. Zavázala se splácet v hotovosti k rukám osoby určené žalobkyní ve výši 442,50 Kč pravidelně týdně, s úhradou prvé splátky 18. 8. 2017 a každé další splátky 7 dnů po datu splatnosti předchozí splátky. Součástí smlouvy jsou smluvní podmínky upravující ukončení smluvního vztahu mezi účastníky, smluvní pokuty apod. Z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru z 11. 8. 2017 soud zjistil, že žalovaná byla seznámení s podmínkami úvěru a jejími povinnostmi plynoucími z případně poskytnutého úvěru. Z evidenční karty klienta-žalované soud zjistil, že dne 1. 8. 2017 byla vyplněna ohledně poměrů žalované a byla tak zkoumána její úvěryschopnost, když byl zjišťován trvalý pobyt, náhradní pobyt, rodinný stav, vzdělání, zda je či není vlastníkem nemovitosti, majitelem vozu, zda byla trestně stíhána, zda měla úvěr u této společnosti, údaje o zaměstnání a typ úvazku, adres a sídlo zaměstnavatele a telefonický kontakt, výše mzdy a měsíčních výdajů, disponibilní zůstatek po odečtení výdajů od příjmů, který činil 14 560 Kč měsíčně. Z informace o předmětné smlouvě-přehledu plnění soud zjistil, že žalovaná platila nepravidelně, a to tak, že ve 2., 3.,4., 5.-9, 11.-27, 29.-30 týdnu a od 32. týdne až do 60.týdne (s výjimkou 70.týdne kdy uhradila 100 Kč) neuhradila žádnou z předepsaných splátek, když celkový dluh na nezaplacených týdenních splátkách činil 26 580 Kč a to, co bylo fakticky zaplaceno, činilo 12 100 Kč. Z předžalobní výzvy z 23. 3. 2020 soud zjistil, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení 14 450 Kč s tím, že jí účtují za upomínku 300 Kč za prodlení s úhradou splátek a smluvní pokutu za prodlení ve výši 0,1 % denně od doručení této upomínky s tím, že pokud neuhradí jistinu do 7 dnů od doručení upomínky na v ní uvedený účet, bude podána žaloba. Z výpisu odeslaných dopisů doporučeně soud zjistil, že upomínka žalované byla odeslána poštou jako doporučená zásilka 23. 3. 2020. P/o provedeném dokazování má soud za prokázán tento skutkový stav: Žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 11. 8. 2017 smlouvu o úvěru, v hotovosti jí poskytla žalobkyně 15 000 Kč a smluvili si kapitalizovaný úrok 11 550 Kč. Podle Smlouvy měla žalovaná splácet týdně 443 Kč, a to tak, že první splátka měla být uhrazena do sedmého dne od podpisu smlouvy, další vždy do sedmého dne od předchozí splátky, kdy u každého úvěru je nejprve hrazena na cenu půjčky (kapitalizovaný úrok) a poté na jistinu (půjčené peníze). V případě prodlení s plněním nebo v případě neplacení vůbec, se dle smluvních podmínek smlouvy o úvěru, s nimiž byla žalovaná seznámena a ve smlouvě prohlásila, že vzala na vědomí, že jsou nedílnou součástí Smlouvy (konkrétně článek„ Následky porušení povinnosti klienta“) stává zbylý dluh včetně příslušenství splatný a to v termínu splatnosti nejbližší další týdenní splátky. Podle platební historie žalovaná splácela nepravidelně, takže žalobkyně dosud uhrazenou částku žalovanou ve výši 12 100 Kč vydělila týdenní splátkou 443 Kč a vypočetla tak, kdy se žalovaná dostala do prodlení, pokud by splácela tuto částku v předepsaných týdenních splátkách. Splatnost pohledávky žalobkyně tak nastala ke dni 22. 2. 2018 a datum prodlení ke dni 6. 10. 2018. Žalobkyně přitom ve své žalobě požaduje zákonný úrok z prodlení pouze od doby předepsané splatnosti Smlouvy, tedy počátek 5. 10. 2018. Žalovaná byla doporučeným dopisem z 23. 3. 2020 vyzývána k zaplacení dluhu s upozorněním na možnost soudního vymáhání, avšak nijak nereagovala. Smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (§ 2395 zákona č. 40/2009 Sb., občanského zákoníku, dále jen “o. z.”). Mají-li být plněny úroky a není-li jejich výše ujednána, platí dlužník úroky ve výši stanovené právním předpisem. Nejsou-li úroky takto stanoveny, platí dlužník obvyklé úroky požadované za úvěry, které poskytují banky v místě bydliště nebo sídla dlužníka v době uzavření smlouvy. Má se za to, že se ujednaná výše úroků týká ročního období (§§1802, 1803 o. z.). Část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost (§ 1751 odst. 1 o. z.). Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená (§ 1970 o. z.). Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky, které se žalovaná zavázala žalobkyni vrátit ve splátkách, ale neučinila tak. Protože dlužná částka nebyla žalovanou uhrazena, soud shledal žalobu důvodnou a vyhověl jí jak co do žalované jistiny, tak i co do příslušenství. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 000 Kč. Jedná se o zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náhradu hotových výdajů paušální částkou ve výši 200 Kč za 2 režijní paušály, každý ve výši 100 Kč dle ust. § 2 odst. 1 vyhl.č. 254/2015 Sb. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.