16 C 170/2020-23 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 16.800 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 16.10.2018 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že účastníci uzavřeli dne 21.8.2017 smlouvu o úvěru ve výši 17.700 Kč (skládající se z půjčené částky 10.000 Kč a kapitalizovaného úroku 7.700 Kč), podle které měl žalovaný splácet týdně 295 Kč tak, že první splátka měla být uhrazena sedmého dne od podpisu smlouvy vždy do sedmého dne od předchozí splátky. V případě prodlení s plněním se dle smluvních podmínek stává zbylý díl včetně příslušenství splatným. Žalovaný splácel nepravidelně, takže žalobce dosud uhrazenou částku ve výši 900 Kč vydělil týdenní splátkou a vypočetl, kdy se žalovaný dostal do prodlení. Splatnost pohledávky žalobce tak nastala ke dni 18.9.2017 a datum prodlení ke dni 16.10.2018. Žalobce požaduje zákonný úrok z prodlení od splatnosti smlouvy tedy 15.10.2018. V podání ze dne 21.6.2021 žalobce uvedl, z jakých informací před uzavřením smlouvy o úvěru čerpal a jaké informace byly opatřeny od žalovaného. Žalobce provedl kontrolu v databázi neplatných dokladů Ministerstva vnitra. Provedl kontrolu předložených dokumentů zaškrtnutých v evidenční kartě klienta, kontrolu RČ a OP v dálkových systémech společnosti [právnická osoba], kontrola exekucí v databázi Centrální evidence exekucí a případné vyhodnocení jejich aktuální a budoucí možné zátěže na finanční rozpočet klienta, kontrola aktuálního stavu insolvenčního rejstříku, kontrola platební historie klienta u žalobce vč. Historie veškerých záznamů o klientovi. Vyhodnocení aktuální finanční situace dle poskytnutých podkladů klienta zaznamenaných v evidenční kartě klienta a vyhodnocení příslušné lokality bydliště, stejně tak i lokality zdrojů příjmu klienta a to na základě vědomostí a praxe z terénu od obchodního zástupce žijícího v dané oblasti. K jednání soudu se žalobce omluvil. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. <b>Soud má za prokázané tyto skutečnosti:</b> V listině označené jako evidenční karta klienta žalovaný uvedl své osobní údaje – je rozvedený, má středoškolské vzdělání, není majitel vozu, neměl u žalobce půjčku, nebyl soudně stíhán, je nájemník. Údaje o zaměstnání - pracuje na částečný pracovní úvazek, pracovní zařazení – invalidní důchodce. Zaměstnavatele neuvedl. Uvedl čistý měsíční příjem 23.685 Kč (zdroj příjmu 2), mzda 16.085 Kč, další měsíční příjem domácnosti 7.600 Kč – MD přítelkyně. Odhadované běžné měsíční výdaje klienta 17.900 Kč. Nájem/inkaso 6.300 Kč, energie 1.000 Kč telefon 200 Kč, jiné úvěry 400 Kč, jiné výdaje domácnosti 10.000 Kč V7daje celkem 17.900 Kč. Použitelné příjmy 5.785 Kč. Zástupce žalobce ověřil tvrzení žalovaného z povolení k pobytu, výpisů z bankovního účtu, výměru důchodu a nájemní smlouvy. Evidenční karta je dne 21.8.2017 podepsaná žalovaným a zástupcem právního žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 21.8.2017 ve spojení s formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru má soud za prokázané, že dne 21.8.2017 byla mezi účastníky uzavřena smlouva o úvěru, kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 17.700 Kč, které žalovaný splatí v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný spotřebitelský úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy. Podle platební historie žalovaný zaplatil první splátku ve výši 300 Kč a další splátku ve výši 600 Kč Celkem 900 Kč. Žalobce vyzval žalovaného předžalobní výzvou k zaplacení pohledávky ve výši 16.800 Kč. Výzva byla odeslána dne 7.10.2019. kdy žalobce poskytl žalovanému finanční prostředky ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal na základě smlouvy zaplatit, činí 17.700 Kč, které žalovaný splatí v 60 týdenních splátkách po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017 a další splátky 7 dní po datu splatnosti předchozí splátky. Žalovaný spotřebitelský úvěr čerpal v hotovosti při podpisu smlouvy. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Mezi žalobcem a žalovaným byla dne 21.8.2017 uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru. Při podpisu smlouvy žalovaný čerpal úvěr ve výši 10.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit v souvislosti s úvěrem úrok ve výši 3.500 Kč, poplatek za zpracování a doručení úvěru 2.000 Kč, poplatek za hotovostní inkaso splátek 2.200 Kč, celkem 17.700 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit 60 týdenních splátek po 295 Kč, první splátka dne 28.8.2017. Žalovaný svůj závazek splácet úvěr v pravidelných peněžních splátkách neplnil, kdy zaplatil pouze dvě splátky\ v celkové výši 900 Kč. Předžalobní výzvou ze dne 7.10.2019 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 16.800 Kč. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 ([anonymizováno] [právnická osoba] [anonymizováno]), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/ musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto