16 C 312/2020-24 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 8.323 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 4.4.2019 specifikovanými v návrhu, částky 6.632 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 31.7.2019 do zaplacení, částky 908 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 31.7.2019 do zaplacení a částky 240 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13.2.2019 dodával žalobce žalovanému elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 20.2.2019 do 18.3.2019 vystavil žalobce žalovanému fakturu [číslo] ze dne 20.3.2019 s datem splatnosti 3.4.2019 na částku 13.903 Kč. Žalovaný dluh uhradil pouze z části a to dne 24.6.2019 částku 4.580 Kč a dne 30.4.2019 částku 1.000 Kč. Žalovaný tak dluží částku 8.323 Kč. Za období od 19.3.2019 do 10.7.2019 vystavil žalobce žalovanému fakturu [číslo] ze dne 16.7.2019 s datem splatnosti 30.7.2019 na částku 6.632 Kč. Žalovaný dluh neuhradil ani z části. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, požádal žalobce distributora o odpojení odběrného místa od distribuční soustavy. Distributor odpojení provedl a dle ceníku služeb vyúčtoval žalobci za odpojení částku 908 Kč. Z toho důvodu žalobce vystavil žalovanému fakturu za provedené odpojení na částku 908 Kč, kterou byl nucen uhradit distributorovi. Žalovaný fakturu neuhradil a dluží z titulu nezaplacené faktury za provedené odpojení odběrného místa od distribuční soustavy částku 908 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaný ocitl v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalovanému doporučeně písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 27.5.2019, na základě které byl vyzván k úhradě dlužných částek. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalovanému za tuto upomínku poplatek ve výši 240 Kč. K úhradě poplatku nedošlo a žalobce eviduje za žalovaným pohledávku ve výši 240 Kč. Žalobce zaslal žalovanému dne 24.6.2020 předžalobní výzvu k plnění. Při jednání soudu právní zástupce navrhl doplnění řízení s tím, že doloží doklad o tom, že žalobce zaplatil distributorovi za odpojení částku 908 Kč. Soud rozhodl, že tento důkaz provádět nebude s tím, že by nebylo doloženo, že se jedná o odpojení konkrétního odběrného místa. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud provedl důkaz smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 13.2.2019, periodickou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] upomínkou ze dne 27.5.2019, mimořádnou fakturou za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] fakturou [číslo] ceníkem služeb [anonymizována dvě slova] platného od 1.2.2019 a předžalobní upomínkou ze dne 24.6.2020. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovaným a žalobcem byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalovanému dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 20.2.2019 do 18.3.2019 byla vyúčtována periodická faktura. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 13.903 Kč. Faktura byla vystavena dne 20.3.2019, byla zaslána na adresu odběrného místa a byla splatná dne 3.4.2019. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil na tuto fakturu dne 24.6.2019 částku 4.580 Kč a dne 30.4.2019 částku 1.000 Kč. Upomínkou ze dne 27.5.2019 vyzval žalobce žalovaného k zaplacení dluhu ve výši 15.013 Kč. Za období od 19.3.2019 do 10.7.2019 byla vyúčtována mimořádná faktura – konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 6.632 Kč. Faktura byla vystavena dne 16.7.2019, byla zaslána na adresu trvalého pobytu žalovaného a byla splatná dne 30.7.2019. Fakturou ze dne 16.7.2019 žalobce vyúčtoval částku 908 Kč poplatek za samostatné odpojení (na základě ceníku distributora a všeobecných obchodních podmínek). Faktura byla splatná dne 30.7.2019. Podle ceníku služeb [anonymizována dvě slova] činí za samostatné odpojení poplatek 907,50 Kč. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalovanému elektřinu do odběrného místa v období od 20.2.2019 do 10.7.2019. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaný svou povinnost stanovenou § 2758 obč.zák. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnil. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaný dluží za dodávku elektřiny částku 14.953 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný kupní cenu splatnou 3.4.2019 a 30.7.2019 řádně a včas nezaplatil a od 4.4.2019 a 31.7.2019 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 908 Kč označených jako částka, kterou distributor vyúčtoval žalobci za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční soustavy. Dle tohoto tvrzení se částka 908 Kč jeví jako náhrada škody, která vznikla žalobci za odpojení odběrného místa žalovaného od distribuční soustavy. Žalobce však nedoložil, že částku 908 Kč distributorovi za odpojení odběrného místa skutečně uhradil ani, že tato částka byla skutečně distributorem vyúčtována. Dle názoru soudu jde u částky 908 Kč o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 240 Kč označené jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebite