18 C 311/2020-21 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se původně žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 650 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. [anonymizováno] ze dne [datum] mezi žalovaným a společností [právnická osoba], IČO: [číslo], se sídlem [adresa], (dále jen„ původní věřitel“), na jejímž základě se žalovaný zavázal původnímu věřiteli vrátit poskytnuté prostředky ve výši 3 100 Kč, zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 3 385,51 Kč, dále smluvní úrok z úvěru, a to do 10.8.2018. K uzavření úvěrové smlouvy došlo skrze internetové stránky původního věřitele [webová adresa] bezhotovostní formou na bankovní účet.. Na základě dat zadaných žalovaným původní věřitel zahájil schvalovací proces a následně vytvořil návrh smluvní dokumentace, který zaslal žalovanému na emailovou adresu [email] a potvrzovací kód SMS zprávou na mobilní telefon žalovaného [číslo]. Po zadání SMS kódu původní věřitel zhodnotil žádost žalovaného, následně s ním úvěrovou smlouvu uzavřel a na bankovní účet žalované zaslal předmětnou částku 3 100 Kč. 2. Na základě projektu fúze sloučením ze dne 24.11.2016 došlo k zániku původního věřitele sloučením s jeho právním nástupcem, společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“). Dluh nebyl zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění. 3. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 10.12.2019 s účinností k témuž dni, došlo k postoupení v tomto řízení uplatněných pohledávek z předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informována dopisem ze dne 21.1.2020. 4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 5. Ještě před jednáním vzala žalobkyně zpět žalobu co do částky ve výši 6 581,03 Kč přestavující požadované příslušenství (kapitalizovaný úrok ve výši 5 031,03 Kč, smluvní pokutu ve výši 1 550 Kč) soud proto řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř usnesením č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] v této části zastavil. 6. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaný se k této výzvě nevyjádřili, ačkoliv jim byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., resp. do datové schránky, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 7. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 8. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: Původní věřitel a žalovaný uzavřeli úvěrovou smlouvu č. [anonymizováno] ze dne [datum], na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty stejného dne peněžní prostředky ve výši 3 100 Kč, jež mu byly poskytnuty na bankovní účet č. [bankovní účet] uvedený v úvěrové smlouvě. Žalovaný se zavázal, že původnímu věřiteli do 10.8.2018 vrátí částku ve výši 3 100 Kč. Žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně požaduje pouze jistinu ve výši 3 100 Kč s příslušenstvím. 9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 (dále jen „o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. 10. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi účastníky, resp. právními předchůdci žalobkyně, vznikl závazkový právní vztah na základě uzavřené úvěrové smlouvy. Původní věřitel si závazek ze smlouvy řádně splnil, když žalovanému poskytl úvěr ve výši 3 100 Kč na účet žalovaného. Dluh nebyl zaplacen ani přes zaslání výzvy k plnění. Žalovaný se dostal do prodlení se zaplacením peněžitého dluhu, a proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení z dlužné částky dle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně k vymáhání žalobou uplatněného nároku je dána smlouvou o postoupení pohledávek. 11. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.