21 C 243/2021-32 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 30.3.2021, doplněnou podáním ze dne 31.8.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 2 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 2 500 Kč od 25.7.2019 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 537,03 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 663 Kč a s poplatkem 1 847 Kč. Svou žalobu odůvodnila tím, že dne 7.9.2016 uzavřel žalovaný se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o úvěru [číslo] to prostřednictvím prostředků komunikace na dálku [webová adresa]). Předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč a žalovaný se zavázal úvěr vrátit včetně poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 663 Kč, a to do 29.10.2016 Žalovaný obdržel na bankovní účet finanční prostředky ve výši 2 500 Kč; úvěr však řádně a včas nevrátil a dlužní na jistině částku 2 500 Kč a na poplatku za poskytnutí úvěru částku 663 Kč. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Pravomocným usnesením ze dne 2.9.2021 č.j. 21C 243/2021-25 soud řízení zastavil co do částky 1 847 Kč, a to na základě částečného zpětvzetí žaloby. Nadále žalobkyně požadovala úhradu částky 2 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku. 3. Žalobkyně a právní zástupce žalobkyně se k jednání soudu omluvili; žalovaná se k jednání soudu bez omluvy nedostavila (pozn.: předvolání k jednání bylo žalované doručeno dne 13.9.2021 náhradně). Soud proto v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházeje přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. 4. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. 5. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: 6. Ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne 7.9.2016 plyne, že tato listina není opatřena vlastnoručním, a ani jiným, podpisem žalovaného. Z obsahu textu této listiny plyne, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli uzavřít smlouvu, na jejímž základě se měla předchůdkyně žalobkyně zavázat poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč za poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 663 Kč. Žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky a poplatek za poskytnutí úvěru vrátit do 7.10.2016. V záhlaví smlouvy je uveden bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet]. 7. Z dohody o prodloužení splatnosti úvěru ze dne 29.9.2016 plyne, že se měli předchůdkyně žalobkyně a žalovaný dohodnout na prodloužení splatnosti úvěru do 29.10.2016. Tato listina není opatřena podpisem žalovaného. 8. Ze Všeobecných podmínek poskytnutí úvěru ze dne 7.9.2016 plyne, že tyto podmínky nejsou opatřeny vlastnoručním, a ani jiným, podpisem žalovaného. Podmínky obsahují úpravu podmínek pro poskytování úvěru. 9. Z výpisu z účtu č. [bankovní účet] vedeného u Fio banky plyne, že z tohoto účtu byla dne 9.9.2016 převedena na účet č. [bankovní účet] částka 2 500 Kč. 10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 22.7.2019 včetně přílohy plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila předmětnou pohledávku za žalovaným na žalobkyni. 11. Z Oznámení o postoupení ze dne 19.8.2019 plyne, že předchůdkyně žalobkyně oznámila postoupení pohledávky žalovanému a vyzvala jej k úhradě dluhu. Toto oznámení bylo předáno k poštovní přepravě dne 20.8.2019, jak plyne z podacího archu. 12. Z předžalobní upomínky ze dne 12.3.2021 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k plnění dluhu. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 18.3.2021, jak plyne z podacího archu. 13. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 14. Podle § 1879 ObčZ může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 15. Podle § 2991 odst. 1, odst. 2 ObčZ kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, [anonymizováno] se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 16. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. 17. Žalobkyně v žalobě tvrdila, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 7.9.2016 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě se předchůdkyně žalobkyně měla zavázat poskytnout žalovanému peněžité prostředky ve výši 2 500 Kč a žalovaný se měl zavázat poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit včetně dohodnutého poplatku za poskytnutí úvěru. Žalobkyně k prokázání těchto svých tvrzení označila a předložila soudu Smlouvu o úvěru ze dne 7.9.2016, ve znění jejího Dodatku ze dne 29.9.2016 a Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru ze dne 7.9.2016. Žalobkyně však řádně těmito předloženými listinnými důkazy neprokázala, že by mezi účastníky došlo k uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím komunikace na dálku (§ 2395 a násl. ObčZ a § 1824 a násl. ObčZ), právě o takovém obsahu, který tvrdí v žalobě, když z žádného z nich neplyne vůle žalovaného smlouvu uzavřít. Předložená písemná smlouva o úvěru, její Dodatek a Všeobecné podmínky poskytnutí úvěru nejsou opatřeny vlastnoručním podpisem žalovaného (a ani jiným podpisem). Proto soud uzavřel, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní ohledně tvrzeného uzavření úvěrové smlouvy, která musí mít dle § 104 zákona o spotřebitelském úvěru, písemnou formu. Pro absenci podpisu žalovaného považuje soud smlouvu o úvěru za neplatnou (§ 561 odst. 1 ObčZ). 18. Zároveň soud doplňuje, že žalobkyně řádně v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru neposoudila schopnost žalovaného úvěr splácet. 19. Dále se soud zabýval tím, zda na straně žalovaného došlo k bezdůvodnému obohacení, když žalobkyně tvrdila, že mu předchůdkyně žalobkyně poskytla peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč. K prokázání tohoto svého tvrzení žalobkyně předložila výpis z účtu č. [bankovní účet] vedeného u Fio banky, z nějž však jednoznačně a nepochybně neplyne, že peněžní prostředky byly předchůdkyní žalobkyně poskytnuty právě žalovanému, když žalobkyně neoznačila žádný důkaz ke ztotožnění čísla účtu č. [bankovní účet], na který byly peněžní prostředky odeslány, s osobou žalovaného. Zároveň z tohoto výpisu neplyne, že majitelem účtu, z něhož byly peněžní prostředky odeslány, je předchůdkyně žalobkyně. Proto soud uzavřel, že v daném případě nebylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně peněžní prostředky ve výši 2 500 Kč vyplatila právě žalovanému. Proto soud uzavřel, že se žalovaný na úkor předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně neobohatil. Pro úplnost soud dodává, že žalobkyně svou nepřítomností u soudního jednání dne 18.11.2021 nevyužila svého procesní práva, které jí skýtá § 118a odst. 3 o.s.ř., tj. nevyužila svého práva být soudem vyzvána k označení ještě jiných důkazů na podporu svých tvrzení ohledně existence úvěrové smlouvy a poskytnutí peněžních prostředků předchůdkyní žalobkyně žalovanému (srov. s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR ze dne 29.4.2008 sp. zn. 28Cdo 1537/2008). Proto nezbylo než konstatovat, že žalobkyně neunesla břemeno důkazní o poskytnutí částky 2 500 Kč žalovanému její předchůdkyní. 20. S ohledem na vše výše uvedené soud žalobu jako nedůvodnou v celém rozsahu, tedy co do jistiny ve výši 2 500 Kč s příslušenstvím specifikovaným v I. výroku tohoto rozsudku, zamítl. 21. Z listinných důkazů, jež nejsou v odůvodnění tohoto rozhodnutí výslovně uvedeny, neplynou žádné skutečnosti významné pro rozhodnutí soudu, proto soud nepřistoupil k jejich hodnocení. 22. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. V daném případě by ve věci úspěšnému žalovanému podle § 142 odst. 1 o.s.ř. náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení. Vzhledem k tomu, že z obsahu spisu neplyne, že by žalovanému vznikly jakékoliv náklady řízení, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II. rozsudku).