24 C 109/2021-76 — Okresní soud v Chomutově

Předmětem řízení v této věci byl dluh vzniklý nesplacením úvěru podle smlouvy uzavřené dne 22. 11. 2018 pomocí prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu) mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně [právnická osoba] [právnická osoba] Po provedeném dokazování však mohl soud pouze uzavřít, že žalobkyně a její právní předchůdkyně Emma΄s [právnická osoba] (podle smlouvy ze dne 27. 9. 2018 docházelo k postupování pohledávek na žalobkyni, o postoupení pak byl žalovaný informován dopisem ze dne 16. 4. 2020) disponuje osobními údaji žalovaného, tedy jménem, rodným číslem a bydlištěm, fotokopií občanského průkazu a dvěma výpisy z účtu, ze kterých vyplývá, že žalovaný byl tzv. v mínusu. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Předně je nutno konstatovat, že na danou věc je nutno aplikovat ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, který v § 104 stanoví povinnou písemnou formu smlouvy o spotřebitelském úvěru. Takovou smlouvu žalobkyně nepředložila, přičemž z žalobních tvrzení se podává, že smlouva měla být mezi účastníky uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku (na webovém portálu) a bylo by tudíž nutno ji posoudit jako neplatnou podle § 582 odst. 1 o. z. Nadto není zřejmé, zda žalovaný na webovém portálu souhlasil se zněním smlouvy, jak její text k žalobě připojila žalobkyně, případně zda to byla osoba právě žalovaného, která na webovém portálu souhlas se smlouvou potvrdila. Nad rámec uvedeného je pak nutno konstatovat, že právní předchůdkyně žalobkyně sice disponuje dvěma výpisy z účtu žalovaného, ze kterých vyplývá jeho měsíční příjem, nicméně na zkoumání tzv. úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, zcela rezignovala, neboť z těchto výpisů vyplývá, že žalovaný hospodařil se záporným zůstatkem a nadto byly na účtu rezervovány prostředky pro exekuci. I z tohoto důvodu by tak uzavřená smlouva byla absolutně neplatná podle § 582 odst. 1 o. z. Tyto skutečnosti však byly pro projednávaný případ bez významu, neboť žalobkyně dle názoru soudu neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.) ohledně poskytnutí peněžních prostředků, aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K prokázání poskytnutí částky 3 500 Kč žalobkyně připojila potvrzení [právnická osoba] s.r.o., kde je uvedeno, že na účet č. [bankovní účet] bylo dne 22. 11. 2018 odesláno 3 500 Kč. Z provedených důkazů sice bylo lze uzavřít, že se jedná o účet, jehož majitelem je žalovaný, nicméně z potvrzení soukromé společnosti, která není bankou, že„ odeslala“ tvrzenou částku, nelze uzavřít, že by tato částka na zde uvedený účet skutečně byla připsána. Jelikož žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému, nelze po něm spravedlivě požadovat, aby jakékoliv peněžní prostředky vracel. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.