24 C 213/2020-75 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 1. 7. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že její právní předchůdkyně, [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 19. 9. 2019 smlouvu o úvěru, kde se zavázala poskytnout mu k volnému užití peněžní prostředky ve výši 17 385 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit sjednaný úrok. Jelikož tak žalovaný neučinil, prohlásila uvedená společnost celý úvěr splatným ke dni 31. 1. 2020. Žalobou uplatněný nárok byl žalobkyni postoupen na základě smlouvy o postoupení pohledávek s účinností k 3. 7. 2018, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 21. 2. 2020. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 17 385 Kč, úroku ve výši 772,84 Kč, poplatků ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 171,09 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 50 Kč a pojistného ve výši 258 Kč. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané Žádost/smlouva o klasickém úvěru [číslo] Žádost/smlouva o revolvingovém úvěru Přihláška k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]) soud zjistil, že tuto dne 19. 9. 2019 uzavřeli společnost a žalovaný s tím, že společnost se zde zavázala poskytnout žalovanému klasický úvěr ve výši 17 385 Kč tak, že tuto částku převede zprostředkovateli za účelem úhrady kupní ceny zboží poté, co obdrží písemné potvrzení žalovaného o tom, že mu byl předmět financování dodán. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,42 % ročně, a to v 11 splátkách po 1 824 Kč měsíčně. Dále se zde společnost zavázala poskytnou žalovanému revolvingový úvěr za zde uvedených podmínek. 4. Z výpisu z úvěrového účtu [číslo] soud zjistil, že se jedná o výpis vyhotovený společností a je zde evidováno vyplacení částky 17 385 Kč a dále jsou zde evidovány pokuty za zpoždění a náklady vymáhacího procesu. Žádná úhrada zde evidována není. 5. Z dopisu ze dne 31. 12. 2019 soud zjistil, že jím společnost informovala žalovaného, že jelikož je v prodlení se splácením úvěru [číslo] stává se tento úvěr ke dni 31. 1. 2020 splatným celý ve výši 19 187 Kč. 6. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek [číslo] včetně seznamu postoupených pohledávek a dalších příloh soud zjistil, že touto společnost dne 6. 9. 2020 postoupila žalobkyni soubor pohledávek včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 7. Z dopisu ze dne 21. 2. 2020 soud zjistil, že jím společnost oznámila žalovanému, že pohledávka za ním uplatněná v tomto řízení byla postoupena žalobkyni. 8. Z dopisu ze dne 21. 2. 2020 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně opětovně informoval žalovaného o postoupení pohledávky za ním na žalobkyni a vyzval jej k úhradě celkem 19 343,53 Kč do pěti dnů od doručení, jinak se vystavuje riziku podání žaloby. 9. Z podacího archu ze dne 21. 2. 2020 soud zjistil, že žalobkyně žalovanému toho dne zaslala zásilku RR [číslo] [anonymizováno] CZ. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost uzavřela dne 19. 9. 2019 se žalovaným žádost/smlouvu o klasickém úvěru [číslo] žádost/smlouvu o revolvingovém úvěru Přihlášku k pojištění pro klasický a revolvingový úvěr (Produktové smlouvy k rámcové smlouvě pro poskytování bankovních produktů a služeb [číslo]). Zde se společnost zavázala žalovanému poskytnout peněžní prostředky ve výši 17 385 Kč tak, že tuto částku převede zprostředkovateli za účelem úhrady kupní ceny zboží poté, co obdrží písemné potvrzení žalovaného o tom, že mu byl předmět financování dodán. Žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úrok ve výši 19,42 % ročně, a to v 11 splátkách po 1 824 Kč měsíčně. Dopisem ze dne 31. 12. 2019 pak společnost oznámila žalovanému, že jelikož je v prodlení, odstupuje od smlouvy a prohlašuje veškeré závazky z této smlouvy splatnými ke dni 31. 1. 2020. Společnost pak pohledávku za žalovaným postoupila žalobkyni, o čemž jej informovala. Žalovaný neuhradil ničeho. 11. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále již jen „o. z.“) se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že společnost uzavřela se žalovaným smlouvu o úvěru dle § 2395 a násl. o. z., když obsahuje veškeré citovaným ustanovení vyžadované náležitosti, tedy závazek úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky a závazek úvěrovaného tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky, v tomto případě 19,42 % ročně. Žalobou uplatněný nárok pak byl v souladu s § 1879 o. z. postoupen žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován. 13. Z uvedeného tak mohl soud učinit závěr jednak o aktivní věcné legitimaci žalobkyně, tak o pasivní věcné legitimaci žalovaného, neboť bylo prokázáno, že žalovaný byl se společností ve smluvním vztahu a do tohoto vztahu postoupením pohledávky vstoupila žalobkyně. 14. Dále však, pokud jde o poskytnutí peněžních prostředků, soud dospěl k závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. K prokázání této skutečnosti, tedy že žalovanému byly peněžní prostředky poskytnuty žalobkyně navrhla výpis o načerpání úvěru. Takový důkaz však k žalobě nepřipojila. Předložila pouze výpis z úvěrového účtu, který však vytvořila její právní předchůdkyně, přičemž takový důkaz má vypovídací hodnotu jen jako žalobní tvrzení, a pokud není podpořen dalšími důkazy, je pro zjištění skutkového stavu zcela bezcenný. Rovněž je třeba poznamenat, že dle žalobních tvrzení měly být peněžní prostředky žalovanému poskytnuty k volnému využití (viz formulace„ poskytnout finanční službu spočívající v možnosti žalovaného disponovat finančními prostředky“), avšak z provedeného dokazování vyplynulo, že měly být převedeny prodejci k úhradě ceny zboží poté, co žalovaný předloží písemné potvrzení, že předmět financování převzal. Ani toto potvrzení žalobkyně přitom k žalobě nepřipojila, ani jej neoznačila k důkazu. 15. Z vyložených důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl, neboť za situace, kdy žalobkyně neprokázala poskytnutí peněžních prostředků žalovanému (resp. na pokyn žalovaného prodejci), nelze po něm požadovat úrok, poplatky, ani smluvní pokutu a úrok z prodlení. Pro nadbytečnost se soud již nezabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou povinnost stanovenou § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, zkoumat schopnost žalovaného poskytovaný úvěr splácet. 16. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.