30 C 71/2021-17 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podáním ke zdejšímu soudu ze dne 9. 2. 2021 domáhala zaplacení shora uvedené částky s odůvodněním, že uzavřela s žalovaným dne 18. 9. 2020 smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které byl žalovanému poskytnut standardní neúčelový úvěr ve výši 30 000 Kč Tyto prostředky byly převedeny tak, že částka ve výši 27 500 Kč byla převedena na účet žalovaného a částka ve výši 2 500 Kč byla převedena na účet zprostředkovatele úvěru jako jeho provize. Na základě uvedené smlouvy o úvěru se žalobkyně dohodla s žalovaným, že tento zaplatí celkovou částku ve výši 42 000 Kč, a to v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1050 Kč splatných vždy do každého 20. dne kalendářního měsíce na účet žalobkyně, když splatnost první splátky byla dohodnuta na den 20. 10. 2020. Protože žalovaný nesplácel poskytnutý úvěr řádně a včas, byl úvěr zesplatněn ke dni 27. 12. 2020 a žalovanému bylo odesláno Oznámení o zesplatnění úvěru ze dne 27. 12. 2020. Žalobkyně odeslala žalovanému celkem 3 upomínky, a to ze dne 26. 10. 2020, ze dne 26. 11. 2020 a Oznámení o zesplatnění, které bylo zároveň předžalobní výzvou. Za tyto upomínky měl žalovaný v souladu s článkem IV. bod 4 písm. b) zaplatit 300 Kč tj. 3× 100 Kč. Ke dni podání žaloby dlužil žalovaný žalobkyni částku, která se skládala z neuhrazených dlužných splátek ve výši 3 150 Kč a neuhrazené jistiny poskytnutého úvěru ve výši 28 401 Kč Smluvní úrok byl dohodnut v článku I. Smlouvy o úvěru ve výši 21,05 % a s ohledem na zesplatnění úvěru vznikl žalobkyni nárok na úhradu smluvního úroku z neuhrazené jistiny ve výši 28 401 Kč, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru do okamžiku jejího úplného zaplacení. Před uzavřením smlouvy o úvěru zkoumala žalobkyně řádně úvěruschopnost žalovaného, kdy žalovaný žalobkyni prokázal, že jeho příjmy jsou dostačující a úvěr ze smlouvy o úvěru je schopen řádně splácet. Dle článku IV bod 2 písm. c) smlouvy o úvěru bylo mezi žalobkyní a žalovaným dohodnuto na každý jednotlivý případ, kdy se žalovaný dostane do prodlení se zaplacením dohodnuté měsíční splátky úvěru, zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč s omezením jejího uplatnění do okamžiku, kdy se úvěr v důsledku prodlení žalovaného stane splatným. Žalovaný do okamžiku zesplatnění úvěru, tj. do 27. 12. 2020, se dostal do prodlení s třemi splátkami úvěru. Celkem byl tedy žalovaný povinen z titulu smluvních pokut, které vznikly neuhrazením měsíčních splátek úvěru zaplatit žalobkyni částku ve výši 3× 499 Kč, tj. 1497 Kč. Dle článku IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru vznikl žalobkyni nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z neuhrazeného zůstatku úvěru, kdy tyto smluvní pokuty se žádají k zaplacení ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru, kdy byl žalovaný povinen zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 31 551 Kč od 28. 12. 2020 do 8. 2. 2021 tedy částku ve výši 1 356 Kč. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. 3. Skutkový stav byl v řízení zjištěn z důkazů listinných, jejichž provedením jednotlivě i ve vzájemné souvislosti měl soud za to, že dne 18. 9. 2020 uzavřel žalovaný se žalobkyní smlouvu o úvěru [číslo] na základě které mu měl být poskytnut standardní neúčelový spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl být splácen 40 měsíčními splátkami ve výši 1 050 Kč až do 20. ledna 2024 celková částka, kterou měl žalovaný uhradit byla 42 0 Kč zapůjčení úroková sazba činila 21,05 % ročně. 4. Ve formuláři smlouvy o úvěru [číslo] žalovaný uvedl číslo svého účtu: [bankovní účet], dále uvedl, že je svobodný, žije v nájemním bytě, jeho čistý měsíční příjem je 18 000 Kč, výdaje na bydlení činí 4 000 Kč a příjem celé domácnosti činí 38 000 Kč. Dále uvedl, že nemá žádnou zákonnou vyživovací povinnost a splácí další úvěry měsíční splátkou 3 200 Kč. Uvedl, že je zaměstnán u [právnická osoba] a.s. 5. Lustrací v insolvenčním rejstříku žalobkyně zjistila, že proti žalovanému není zahájeno insolvenční řízení. 6. Z výplatní pásky za období duben 2020 soud zjistil, že čistý měsíční příjem žalovaného činil 16 866 Kč. 7. Výpisem z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že v září 2020 platil žalovaný splátku úvěru [číslo] [právnická osoba] ve výši 1 730Kč. 8. Výpisem z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že v září 2020 obdržel žalovaný na účet od [právnická osoba] a.s. částku ve výši 18 093Kč. 9. Výpisem z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že v srpnu 2020 platil žalovaný splátku úvěru [číslo] [právnická osoba] ve výši 1 730Kč. 10. Výpisem z internetového bankovnictví žalovaného soud zjistil, že v srpnu 2020 obdržel žalovaný na účet od [právnická osoba] a.s. částku ve výši 21 873Kč. 11. Z výpisu nazvaného Bonita smlouvy soud zjistil, že žalovaný nezaplatil splátku úvěru splatnou dne 20.10.2020 ve výši 1 050 Kč, splatnou dne 20.11.2020 ve výši 1 050 Kč a splatnou dne 20.12.2020 ve výši 1050 Kč. 12. Z čestného prohlášení žalovaného o výdajích spotřebitele soud zjistil, že výdaje na bydlení činí 4 000Kč, splátky úvěrů činí měsíčně 3 200Kč, další běžné měsíční výdaje činí 3700Kč, příjmy v podobě mzdy pak 18 000Kč. 13. Z čestného prohlášení spotřebitele o závazcích ze dne 18.9.2020 soud zjistil, že žalovaný neuvedl žádné závazky ani dluhy. 14. Z upomínky ze dne 26.10.2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné splátky ve výši 1050Kč a naúčtovala žalovanému upomínací náklady ve výši 100Kč. 15. Z upomínky ze dne 26.11.2020 soud zjistil, že žalobkyně upomínala žalovaného o úhradu dlužné částky ve výši 2 100 Kč a naúčtovala žalovanému upomínací náklady ve výši 200Kč. 16. Z oznámení o zesplatnění smlouvy [číslo] ze dne 18.9.2020 a z předžalobní výzvy ze dne 27.12.2020 soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovaného k úhradě dlužné částky 31 551Kč, k úhradě smluvní pokuty ve výši 1 497 Kč a upomínacích nákladů ve výši 300Kč. 17. Z čestného prohlášení [jméno] [jméno], zaměstnance žalobkyně ze dne 26.10.2020, soud zjistil, že tento zaměstnanec dne 26.10.2020 odeslal jako obyčejné poštovní zásilky větší množství upomínek svého zaměstnavatele vyhotovených dne 26.10.2020, přičemž jejich seznam je uveden v seznamu odeslaných upomínek. 18. Z potvrzení o provedené transakci vydaného [právnická osoba] soud zjistil, že z účtu [bankovní účet] znějícího na žalobkyni bylo dne 29. 9. 2020 na účet číslo [bankovní účet], majitele [celé jméno žalovaného], zasláno 27 500 Kč. 19. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Na základě smlouvy o úvěru uzavřené z žalobkyní dne 18.9.2020, obdržel žalovaný na svůj účet částku ve výši 27 500Kč, kterou se ve smlouvě zavázal splácet pravidelně ke každému 20. dni v měsíci splátkou ve výši 1 050 Kč až do zaplacení částky 42 000 Kč. Před poskytnutím úvěru zjišťovala žalobkyně příjmové a výdajové poměry na straně žalovaného a zjistila, že žalovaný je zaměstnán s příjmem okolo 18 000 Kč, bydlí v nájemním bytě, je svobodný, není proti němu vedeno insolvenční řízení, splácí další poskytnuté úvěry souhrnnou splátkou ve výši 3 200 Kč, měsíčně za bydlení utratí měsíčně 4 000 Kč, další útraty činí 3 700 Kč a celkový příjem domácnosti, kde žalovaný žije činí 38 000 Kč. Žádnou zákonnou vyživovací povinnost nemá a nemá také žádné dluhy a závazky. Žalobkyně vyžádala od žalovaného výplatní pásku za měsíc duben 2020 a výpis z internetového bankovnictví, kde se zobrazil pouze příjem mzdy od zaměstnavatele, a to v srpnu a září roku 2020 a dále se zobrazila platba na úhradu dalšího spotřebitelského úvěru poskytnutého [právnická osoba]. Jiné výdaje ani jiné příjmy nebylo možné výpisem z internetového bankovnictví zjistit, zejména nebylo možno zjistit s jakými měsíčními zůstatky na účtu žalovaný hospodaří. 20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Na projednávaný případ je nutno aplikovat kromě obecných ust. § 2395 a násl. o.z. ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále již jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jedná o úvěr poskytovaný spotřebiteli (§ 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úv