31 C 135/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 723 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o půjčce ze dne 3. 10. 2016, na základě které poskytla žalobkyně žalované částku 20 000 Kč, kterou měla žalovaná žalobkyni vrátit prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 590 Kč spolu s poplatkem ve výši 15 400 Kč. Žalovaná uhradila celkem částku 32 677 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 1. 11. 2021. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 7. 10. 2021), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena žalobkyní tvrzená smlouva o zápůjčce, žalobkyně však nedoložila, že by před jejím uzavřením byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované. Nejenže žalobkyně nepředložila listiny, podle kterých úvěruschopnost žalované posuzovala, žalobkyně dokonce ani netvrdila, že by úvěruschopnost vůbec posuzovala. Za prokázané považuje soud pouze poskytnutí částky 20 000 Kč žalované, ke které mělo dojít v hotovosti při podpisu smlouvy. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), ale žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by řádně posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o zápůjčce je tak od počátku neplatná. Tím, že žalovaná od žalobkyně obdržela částku 20 000 Kč, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud uhradila částku 32 677 Kč, tedy částku vyšší, než o kterou se na úkor žalobkyně obohatila. Soud proto žalobu ve výroku I. rozsudku zamítl. 5. Přestože žalovaná byla ve věci úspěšná a měla by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnila a z obsahu spisu nevyplývá, že by jí nějaké náklady vznikly, soud proto ve výroku II. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.