31 C 183/2021-62 — Okresní soud v Chomutově

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 2 250 Kč s příslušenstvím ze smlouvy o úvěru č. [anonymizováno], kterou žalovaný uzavřel dne 2. 3. 2018 se společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), sestávající z částky 1 500 Kč na jistině, z částky 750 Kč na smluvní pokutě a z částky 2 469,14 Kč jakožto kapitalizovaného příslušenství a běžného zákonného úroku z prodlení. Podáním ze dne 15. 11. 2021 vzala žalobkyně podanou žalobu částečně zpět ohledně smluvní pokuty 750 Kč a ohledně kapitalizovaného úroku ve výši 2 469,14 Kč. Soud proto v této části rozhodl o zastavení řízení dle § 96 odst. 1 a 2 o.s.ř, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 8. 12. 2021. K jednání se žádný z účastníků nedostavil (žalobkyně se omluvila přípisem ze dne 25. 2. 2021), soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), bez přítomnosti obou účastníků, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, na jejichž základě učinil následující závěr o skutkovém stavu: Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o úvěru, nicméně žalobkyně nedoložila, že by před uzavřením rámcové úvěrové smlouvy byla posouzena úvěruschopnost žalovaného. Na výzvu soudu k doložení úvěruschopnosti žalobkyně pouze uvedla, že žádnými důkazy o posuzování úvěruschopnosti nedisponuje. Soud dále nepovažuje za prokázané, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 500 Kč, neboť žalobkyní tvrzený převod těchto prostředků na účet, jehož majitelem by byl žalovaný, z provedených důkazů nevyplývá. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 4. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice došlo k uzavření smlouvy o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, nicméně žalobkyně, na kterou pohledávka za žalovanou přešla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], neprokázala (ostatně sama to připustila), že by předchůdkyně žalobkyně jakkoli posoudila úvěruschopnost žalovaného. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. Uzavřená smlouva o úvěru je tak od počátku neplatná. Žalobkyně kromě toho neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 1 500 Kč a tedy že by se na její úkor bezdůvodně obohatil. Soud proto žalobu při zohlednění částečného zastavení řízení (dle výroku I.) ve zbývajícím rozsahu včetně příslušenství zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 5. Přestože byl žalovaný ve věci zcela úspěšný a měl by ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. právo na náhradu nákladů řízení, žádné náklady neuplatnil a z obsahu spisu ani nevyplývá, že by mu nějaké náklady dosud vznikly, a proto soud ve výroku III. rozsudku nepřiznal náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků.