31 C 302/2020-75 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalovaném zaplacení částky 219 392,94 Kč s příslušenstvím s tím, že uzavřela se žalovaným dne 24. 1. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému účelový úvěr na nákup vozidla a žalovaný se zavázal úvěr ve výši 274 949 Kč splatit prostřednictvím 84 měsíčních splátek ve výši 5 246 Kč. Žalovaný se však dostal do prodlení se splácením a žalobkyně proto od smlouvy dne 14. 6. 2018 odstoupila a celý pohledávku zesplatnila. Splátkovou dohodou ze dne 16. 11. 2018 se žalobkyně se žalovaným dohodli na splacení dlužné částky 285 393,16 Kč prostřednictvím 52 splátek ve výši 5 488,33 Kč, ani tuto dohodu však žalovaný nedodržel a dostal se do prodlení se splátkami. Požadovaná částka sestává z jistiny 199 147,06 Kč, úroků 2 245,26 Kč, poplatků za upomínky 1 800 Kč, poplatků za dlužné splátky 1 384,95 Kč a smluvní pokuty 14 315,67 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 27. 9. 2021, ke kterému se dostavila pouze žalobkyně, žalovaný se bez omluvy nedostavil, a proto soud projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jeho nepřítomnosti. 4. Z provedených listinných důkazů soud zjistil následující skutečnosti: Podle smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne 24. 1. 2018 žalobkyně poskytla žalovanému úvěr na nákup automobilu ve výši 274 949 Kč, který měl žalovaný splatit prostřednictvím 84 měsíčních splátek po 5 246 Kč podle splátkového kalendáře ze dne 24. 1. 2018. Z matričního listu klienta ze dne 24. 1. 2018 bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán jako lakýrník s čistým měsíčním příjem 20 000 Kč, čistý příjem domácnosti činil 59 000 Kč, žalovaný neplatil žádné měsíční splátky a měl nulové nezbytné a životně důležité výdaje. Dopisem ze dne 5. 6. 2018, uloženého dle obálky na poště dne 7. 6. 2018, žalobkyně odstoupila od smlouvy o spotřebitelském úvěru. Dopisem ze dne 14. 6. 2018, odeslaného dle obálky téhož dne, žalobkyně vyzvala žalovaného po předčasném ukončení smlouvy k zaplacení částky 293 948,21 Kč. Z faktur ze dne 12. 6. 2018, bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována smluvní pokuta v celkové výši 1 384,95 Kč. Z výpisu pohybu na bankovním účtu a z přehledu faktur ze dne 29. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalovaný celkem zaplatil žalobkyni částku 88 871 Kč. Z faktur ze dne 2. 7. 2018, 28. 6. 2018, 17. 8. 2018 a 1. 8. 2018 bylo zjištěno, že žalovanému byla vyúčtována smluvní pokuta za pozdě zaplacené nebo nezaplacené splátky ve výši celkem 14 315,67 Kč, dále náklady na poskytnutí služeb 1 800 Kč a penalizační úroky 1 384,95 Kč. Dohodou o splátkách a uznání dluhu ze dne 16. 11. 2018 žalovaný uznal co do důvodu a výše svůj dluh ve výši 285 393,16 Kč a zavázal se jej splatit prostřednictvím 52 splátek po 5 488,33 Kč. Dopisem ze dne 11. 5. 2020, odeslaného dle obálky téhož dne, právní zástupce žalobkyně zaslal žalovanému předžalobní výzvu. Ze snímků obrazovky ohledně žádosti žalovaného o úvěr bylo zjištěno, že v interní databázi žalobkyně bylo uvedeno, že žalovaný bydlí ve vlastním domě/bytě, je ženatý a má čistý příjem ve výši 20 000 Kč. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně uzavřela dne 24. 1. 2018 s žalovaným úvěrovou smlouvu, dle které byla žalovanému poskytnuta částka 274 949 Kč na nákup automobilu. Žalovaný zaplatil žalobkyni celkem částku 88 871 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 10. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovaným sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na nákup automobilu ve výši 274 949 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr, když nedostatečným způsobem zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalovaného. Žalovaný žalobkyni sdělil, že jeho čistý příjem činí 20 000 Kč a příjem manželů dohromady činí 59 000 Kč. Žalobkyně však ani netvrdila, že by tyto informace jakkoli ověřovala, např. výpisy z účtu žalovaného, pracovními smlouvami nebo výplatními páskami. Stejně tak žalobkyně netvrdila, že by jakkoli ověřovala, že žalovaný skutečně bydlí ve vlastním domě/bytě a jaké jsou jeho náklady spojené s bydlením. Ohledně výdajů žalovaného se pak žalobkyně spokojila s tím, že žalovaný uvedl, že jeho nezbytné měsíční výdaje jsou 0 Kč, což se jeví, jako zcela nereálné. Žalovaný také uvedl, že měsíčně neplatí žádné splátky, žalobkyně nicméně z bankovního registru klientských informací sama zjistila, že splácí měsíčně 3 129 Kč. Pakliže žalobkyně zjistila, že žalovaný v tomto ohledu zjevně neuvedl všechny své výdaje, měla věnovat schopnosti žalovaného úvěr splácet o to větší pozornost. Rozhodně tak nelze souhlasit s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalovaného posoudila dostatečně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků, úroků či smluvních pokut. Tím, že žalovaný od žalobkyně obdržel částku ve výši 274 949 Kč, za který si pořídil automobil, vzniklo mu v této výši bezdůvodné obohacení (plnění z neplatného právního důvodu), které byl podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinen vydat. Žalovaný dosud na svůj dluh žalobkyni uhradil částku 88 871 Kč, takže nadále žalobkyni dluží z titulu bezdůvodného obohacení částku 186 078 Kč Dohodu o splátkách a uznání dluhu jako dokument bezprostředně navazující na úvěrovou smlouvu je proto také nutné považovat za absolutně neplatnou, protože uznání dluhu vzniklého na základě absolutně neplatné smlouvy (a tudíž neexistujícího titulu) není možné. Je nicméně zřejmé, že nejpozději k 16. 11. 2018, kdy byla dohoda podepsána, musel žalovaný o existenci svého bezdůvodného obohacení a požadavku žalobkyně na jeho vrácení, vědět, a přesto žalobkyni bezdůvodné obohacení zcela nevrátil. Soud proto přiznal žalobkyni dle § 1970 o. z. nárok na zaplacení úroku z prodlení z částky bezdůvodného obohacení od požadovaného data, tj. od 2. 5. 2020, ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni, od kterého žalobkyně úrok požaduje. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 186 078 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení ve výroku I. rozsudku vyhověl, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení převážně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 41 033 Kč (po zaokrouhlení), přičemž tato částka představuje 72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 86 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 14 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 8 776 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 17