31 C 321/2020-59 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svým návrhem domáhala na žalované zaplacení částky 11 680 Kč s příslušenstvím s tím, že společnost [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), uzavřela se žalovanou dne 24. 2. 2018 smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované v hotovosti úvěr ve výši 10 000 Kč, žalovaná se zavázala vrátit předchůdkyni žalobkyně úvěr prostřednictvím 60 splátek spolu s poplatkem ve výši 8 000 Kč. Žalovaná zaplatila žalobkyni celkem částku 6 560 Kč, žalobkyní požadovaná částka sestává z jistiny ve výši 8 964,99 Kč a z úhrad za služby (úroky a poplatky) ve výši 2 715,01 Kč. 2. Žalovaná uvedla, že osoby, jimž měla splátky hradit, se střídaly, přičemž některé neměly průkaz potvrzující, že jsou pověřenými osobami předchůdkyně žalobkyně a tato s ní nijak nekomunikovala, proto se rozhodla přestat splátky platit, neboť neměla jistotu, že tyto osoby jsou k výběru peněz oprávněny a bylo jí sděleno, že jinak než v hotovosti splátky platit nemůže. Dále žalovaná uvedla, že v žádosti o zápůjčku chybí údaj o tom, že v době, kdy smlouvu uzavírala, měla tři nezletilé dcery a měla také několik půjček nebo úvěrů, které splácela a dosud splácí. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 25. 8. 2021, ke kterému se dostavili oba účastníci. Soud na jednání provedl důkaz předloženými listinami a zjistil následující skutečnosti: Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti ze dne 24. 2. 2018, [číslo] se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 10 000 Kč. V kartě zákazníka ze dne 23. 2. 2018 je uveden měsíční příjem žalované ve výši 14 700 Kč, výdaje ve výši celkem 9 500 Kč (5 500 Kč na bydlení, 4 000 Kč osobní výdaje), v kartě nebyly uvedeny žádné nezaopatřené děti a žádné další zápůjčky nebo úvěry. Dle nerozporovaného tvrzení žalobkyně a podle evidence splátek a přehledu splátek uhradila žalovaná celkem 6 560 Kč. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], dle seznamu postoupených pohledávek a dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 29. 11. 2019 (odeslaného dle podacího lístku dne 13. 12. 2019) byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni. Dopisem ze dne 30. 4. 2020 (odeslaným dle podacího lístku dne 10. 5. 2020) byla právním zástupcem žalobkyně zaslána žalované předžalobní výzva. 4. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku 10 000 Kč. Žalovaná vrátila žalobkyni (resp. její předchůdkyni) celkem částku 6 560 Kč. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Podle odst. 2 písm. b) téhož ustanovení, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1. Podle odst. 4 téhož ustanovení, poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta. Povinnost uchovávat tyto dokumenty a záznamy podle jiných právních předpisů tím není dotčena. 7. Dle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 věty první ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť předchůdkyně žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala jak příjmy, tak výdaje žalované. Žalobkyně nedoložila žádný dokument, ze kterého by ověřovala příjmy žalobkyně, ačkoli tak mohla učinit z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Soud žalobkyni vyzýval k doložení, jakým způsobem byla úvěruschopnost žalované posuzována a je povinností žalobkyně dle § 78 ZSÚ veškeré podkladové dokumenty, ze kterých byla ověřována schopnost žalované úvěr splácet, uchovávat nejméně po dobu 5 let. Pokud tedy žalobkyně těmito dokumenty skutečně disponovala, ale soudu je nepředložila, neunesla důkazní břemeno ohledně tvrzené skutečnosti, že schopnost žalované splácet úvěr posuzovala řádně. Vedle toho předchůdkyně žalobkyně nijak nezkoumala pravidelné výdaje žalované, například její náklady na nájemní bydlení (např. ověřením nájemní smlouvy) a náklady spojené s péčí o vyživované děti, které měla žalovaná v době uzavření smlouvy tři, avšak v kartě zákazníka není uvedeno ani jedno, stejně jako není uvedena žádná další zápůjčka ani úvěr přesto, že žalovaná sama uvedla, že jiné úvěry měla a dosud je splácí. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 86 odst. 1 v kombinaci s § 87 odst. 1 ZSÚ sankcionováno neplatností, kterou lze v kontextu východisek nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, považovat za neplatnost absolutní. S ohledem na neplatnost úvěrových smluv nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. V řízení nicméně bylo prokázáno, že žalované byla v hotovosti vyplacena částka 10 000 Kč, ze které žalovaná vrátila pouze 6 560 Kč, a proto vzal soud za prokázané, že ve výši 3 440 Kč vzniklo žalované bezdůvodné obohacení (plněním z neplatného právního důvodu), které je podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzývala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného, což bylo dne 21. 10. 2020 spolu s elektronickým platebním rozkazem, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 22. 10. 2020, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 440 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše uvedených důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 10. Přestože měla žalovaná převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí nějaké vznikly.