31 C 61/2021-156 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 11 141,96 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle úvěrové smlouvy [číslo] ze dne 11. 8. 2016, na základě které poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, které se žalovaná zavázala splatit spolu s úroky a poplatky prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 635 Kč, což řádně a včas v celém rozsahu nesplnila. Žalobkyně uvedla, že před poskytnutím úvěru byla řádně posouzena úvěruschopnost žalované lustracemi v systémech bankovních a nebankovních klientských informací, a to i interního žalobkyně včetně jejího běžného účtu, dle které příjem žalované odpovídal částce 15 452 Kč. Žalovaná pohledávka sestává z nesplacené jistiny úvěru 10 254,79 Kč a z dlužných poplatků 887,17 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 27. 10. 2021, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaná (žalobkyně se omluvila), a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 4. Smlouvou [číslo] ze dne 11. 8. 2016 se žalobkyně zavázala poskytnout žalované na základě její žádosti úvěr ve výši 50 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit prostřednictvím 36 měsíčních splátek po 1 635 Kč spolu s poplatky a úroky. V žádosti o úvěr žalovaná uvedla příjem ze závislé činnosti 21 000 Kč, dále že bydlí v nájemním bytě a že splácí u žalobkyně další dva úvěry s celkovým zůstatkem cca 29 000 Kč. Příjmy žalované (a jejich variabilita) dále vyplývají z částečného výpisu z jejího účtu, který však z neznámého důvodu žalobkyně doložila v podobě, z níž jsou patrné jen příjmové položky, nikoliv však výdajové obraty. Výdajovou stránku žalobkyně hodnotila pouze z obecných statistických informací ČSÚ. Součástí úvěrové smlouvy byly i předsmluvní informace, informace k pojištění, sazebník a obchodní podmínky, z nichž však soud neučinil žádné skutková zjištění podstatná pro jeho rozhodnutí. Dle výpisu z úvěrového účtu žalované obsahujícího přehled učiněných splátek žalovaná za dobu trvání úvěru uhradila žalobkyni na svůj dluh celkovou částku 57 631,34 Kč. Žalobkyně s ohledem na řádné neplacení splátek zesplatnila celý dluh z úvěru ke dni 26. 8. 2019, což žalované oznámila dopisem ze dne 27. 8. 2019. Žalobkyně opakovaně žalovanou vyzývala k plnění upomínkami a naposledy předžalobní výzvou ze dne 3. 8. 2020. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že žalobkyně dne 11. 8. 2016 uzavřela s žalovanou úvěrovou smlouvu, podle které žalované poskytla částku 50 000 Kč. Žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy zkoumala příjmy a závazky žalované, nicméně z důkazů nevyplývá, že by ověřovala její výdaje, přestože měla k dispozici její úplnou transakční historii na účtu, který pro ni vedla. Žalovaná uhradila na svůj dluh žalobkyni celkovou částku 57 631,34 Kč. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také „o. z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Mezi žalobkyní a žalovanou sice byla uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a následujících o. z., na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky ve výši 50 000 Kč, nicméně tato smlouva byla od počátku absolutně neplatná, neboť žalobkyně řádně nesplnila svou povinnost zkoumat schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, protože nedostatečným způsobem zkoumala a ověřovala především výdaje žalované. Žalobkyně se spokojila pouze s obecnými údaji o životních nákladech ze statistik ČSÚ, přestože žalobkyni nic nebránilo základní běžné výdaje žalované ověřit (např. nájemní smlouvou, evidenčním listem, předpisem plateb za energie apod.), nehledě na to, že alespoň z části musela mít přehled o výdajích žalované z výpisu z jejího účtu, který však z neznámých příčin soudu doložila jen v neúplné podobě dokládající pouze příjmy žalované. Soud se proto neztotožňuje s tvrzením žalobkyně, že úvěruschopnost žalované byla posouzena řádně. Porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je dle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb sankcionováno absolutní neplatností, což dále vyplývá i z ustálené judikatury Ústavního soudu (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18). S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy nebyla žalovaná smluvně zavázána ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a úroků. Tím, že žalobkyně poskytla žalované částku 50 000 Kč, vzniklo jí tím bezdůvodné obohacení ve stejné výši (plněním z neplatného právního důvodu), které byla podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z. povinna vydat. Jelikož žalovaná dosud žalobkyni zaplatila celkem částku 57 631,34 Kč, tj. částku vyšší, než jakou byla na bezdůvodném obohacení povinna žalobkyni vydat, je zřejmé, že žalobkyni z tohoto titulu již nic nedluží, a proto soud žalobu zcela zamítl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku. 10. Přestože měla žalovaná plný úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.