34 C 130/2021-27 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni 6 510 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovaným dne [datum] smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 11 000 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tento spotřebitelský úvěr ve formě zápůjčky spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč, splatit v pravidelných 58 týdenních splátkách ve výši 335 Kč. Splatnost poslední splátky byla stanovena na 7. 5. 2018. Součástí Smlouvy bylo i životní pojištění za poplatek 290 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil předchůdkyni žalobkyně pouze částku 12 920 Kč, jež byla v rozsahu 6 061,45 Kč započítána na jistinu, v rozsahu 1 540 Kč započítána na úrok, v rozsahu 2 200 Kč započítána na administrativní poplatek, v rozsahu 2 925,71 Kč započítána na poplatek za hotovostní inkaso a v rozsahu 192,84 Kč započítána na poplatek za životní pojištění. Úvěr byl žalovanému předchůdkyní žalobkyně poskytnut dne 27. 3. 2017 v hotovosti při podpisu Smlouvy. Žalovaný však své závazky ze Smlouvy neplnil, když poslední úhradu na výše uvedený úvěr provedl dne 30. 10. 2018. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného ke dni 7. 5. 2018 uhrazena řádně a v plné výši, úročí se neuhrazená jistina ve výši 4 938,55 Kč ode dne 8. 5. 2018 roční úrokovou sazbou 23,66 %. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019. O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne 29. 11. 2019. I přes upomínku žalobkyně žalovaný svůj dluh nezaplatil. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se nevyjádřil k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: 5. Dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému zápůjčku – spotřebitelský úvěr ve výši 11 000 Kč. Danou zápůjčku poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému v hotovosti, při podpisu Smlouvy. Žalovaný se opak zavázal poskytnutou zápůjčku – spotřebitelský úvěr splácet formou 58 pravidelných týdenních splátek ve výši 335 Kč. Žalovaný se zavázal předchůdkyni žalobkyně tuto zápůjčku vrátit spolu s úrokem za půjčené prostředky ve výši 1 540 Kč, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 200 Kč, za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 400 Kč a poplatek za pojištění ve výši 290 Kč. Soud vyšel z tvrzení žalobkyně, že žalovaný celkem na uplatněné pohledávky uhradil 12 920 Kč. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 21. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. Soud shledal údaje v kartě zákazníka – žádost o zápůjčku jako nekonzistentní, když předchůdkyně žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalovaného jsou měsíčně 15 193 Kč, žalovaný bydlel ve spolubydlení, v domácnosti žil s partnerkou, byl bezdětný, zaměstnán byl jako operátor na pracovní poměr. Na straně výdajů měl mít žalovaný měsíční výdaje 2 500 Kč na bydlení a 4 200 Kč na osobní výdaje. Částka 2 500 Kč měsíčních výdajů na bydlení by mohla být považována za přiměřenou vzhledem ke spolubydlení. Tato částka však jistě nemůže zahrnovat i zálohy na energie a služby, protože v takovém případě by se jevila silně podhodnocená. Částka 4 200 Kč na dohromady telekomunikační služby, léky, jídlo, dopravu a oblečení a potažmo i energie a služby týkající se bydlení, se však jeví jako extrémně podhodnocená. Předchůdkyně žalobkyně se navíc spokojila jen s prohlášením, že svého zástupce, že mu byly předloženy výplatní pásky žalovaného a pracovní smlouva, nikoliv např. nájemní smlouva nebo výpisy z účtů a SIPO. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. 2019 a žalovaného o tomto postoupení stejného dne informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 3. 9. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 6. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 7. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 8. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1, 10. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 12. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 13. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 11 000 Kč. Žalovaný zápůjčku nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z. 14. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a