34 C 73/2021-51 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 8 605,36 Kč s příslušenstvím. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba] (dříve pod názvem [právnická osoba] anebo [právnická osoba]), se sídlem [adresa], [IČO], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu pro žalovanou (dále jen„ Smlouva“). V souladu s dispozicí ke Smlouvě poskytla předchůdkyně žalobkyně žalované i kontokorent – [anonymizováno] v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná se zavázala, že její běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých [číslo] dnů čerpání [anonymizováno] a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaná zavázala neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze Smlouvy. Žalovaná však tyto své závazky porušila, pročež předchůdkyně žalobkyně zrušila poskytování kontorentního úvěru a debetní zůstatek ve výši 7 485,79 Kč převedla dne 16. 4. 2019 na nový úvěrový účet číslo [bankovní účet]. Předchůdkyně žalobkyně následně celou dlužnou částku zesplatnila ke dni 23. 10. 2019 a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky. Vzhledem k prodlení žalované s úhradou zesplatněné pohledávky, je debetní zůstatek na běžném účtu od 24. 10. 2019 úročen sazbou 30,00 % ročně. Předmětem žaloby je tak dlužná jistina ve výši 6 358,36 Kč, poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 247,00 Kč, úroky z úvěru ve výši 481,53 Kč kapitalizovaných ke dni 23. 10. 2019, zákonné úroky z prodlení ve výši 37,60 Kč kapitalizovaných ke dni 23. 10. 2019, úroky z úvěru ve výši 30,00% ročně z dlužné jistiny úvěru ve výši 6 358,36 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení, zákonné úroky z prodlení v zákonné výši 10,00% ročně z dlužné částky ve výši 8 605,36 Kč, která představuje dlužnou jistinu 6 358,36 Kč a poplatky a smluvní pokuty ve výši 2 247,00 Kč, od 21. 08. 2020 do zaplacení. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 O postoupení pohledávek z předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 8. 9. 2020. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení přípisem ze dne 4. 8. 2021. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Z důkazů předložených žalobkyní má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne [datum] byla mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytovat žalované bankovní produkty. Dne 23. 11. 2012 předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dispozici ke Smlouvě, na jejímž základě byl žalované poskytnut kontokorent ve výši 10 000 Kč Tyto prostředky se úročily sazbou 19,90 % ročně. Žalovaná tento kontokorent čerpala, avšak porušovala své povinnosti dle této dispozice, zejména pak mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50% poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 27. 7. 2021 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak tato tvrzení byla pouze v obecné rovině. V Žádosti o povolení debetního zůstatku [anonymizováno] je pouze uvedeno, že příjem domácnosti žalované je 18 000 Kč, když bydlí u rodičů a je studentem, bez dětí. Není však zřejmé, kolik činily měsíční náklady této domácnosti a ani kolik tato měla členů. Předchůdkyně sice vycházela z obratů na běžném účtu žalované za poslední tři měsíce, avšak toto dle názoru soudu není ani dostatečně dlouhá doba pro zjištění skutečných nákladů domácnosti žalované a ani dostatečným ukazatelem o jejích příjmech, protože sama žalovaná uvedla, že ona žádný příjem nemá. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela z jakýchkoliv dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné. Předchůdkyně žalobkyně postoupila své pohledávky za žalovanou na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19. 8. 2020 a žalovanou o tomto postoupení dne 28. 8. 2020 informovala. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 18. 12. 2020 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně. 5. Dle § 497 zákona č513/1991 Sb., obchodní zákoník, v tehdy platném znění, (dále jen„ ObchZ“), smlouvou o úvěru se zavazuje věřitel, že na požádání dlužníka poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a dlužník se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 7. Dle § 451 odst. 1, odst. 2 zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, v tehdy platném znění (dále jen„ ObčZ“), kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. 8. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu. 9. Dle § 517 odst. 1 a odst. 2 ObčZ dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 497 ObchZ. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalované finanční prostředky v rámci kontokorentu v úvěrovém rámci 10 000 Kč. Žalovaná úvěru nesplácela řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalované, čímž porušila ust. § 9 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle stejného ustanovení ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 451 odst. 1 odst. 2 ObčZ. 12. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 9 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka] nebo [spisová značka]), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. [spisová značka]), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18) a Finančního arbitra (např. nález č.j. [spisová značka] [číslo]), dle níž není z pohledu § 9 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s