34 C 95/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”). 2. Žalobkyně se žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí celkem částku 1 968 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o sdružených službách dodávky elektřiny (dále jen„ Smlouva“) do odběrného místa na adrese [adresa]. Fakturou [číslo] s datem splatnosti 7. 8. 2018, byly žalované vyúčtovány sdružené služby dodávky elektřiny dle Smlouvy za období od 4. 1. 2018 do 16. 7. 2018, a to v částce 1 683 Kč. Žalovaná cenu za tyto služby nezaplatila. Co se týče částky 285 Kč, má tato představovat součet tří poplatků každý ve výši 95 Kč, když nárok na jejich zaplacení žalobkyně opírá o Všeobecné obchodní podmínky předchůdkyně žalobkyně, které byly nedílnou součástí Smlouvy Tyto poplatky přitom nemají mít charakter smluvní pokuty, nýbrž poplatku představujícího paušální náklad spojený se zasíláním výzev žalované. Dne 13. 10. 2017 uzavřela předchůdkyně žalobkyně se žalobkyní smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě byly pohledávky za žalovanou postoupeny žalobkyni, což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 12. 2020. Žalovaná ničeho na předmětný dluh neuhradila i přes zaslání předžalobní výzvy zástupcem žalobkyně ze dne 2. 12. 2020. 3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 4. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaná se nevyjádřila k výzvě, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. souhlas předpokládal. Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání již v žalobě. Soud na základě shora uvedeného rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 5. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 15. 12. 2017 Smlouvu, na jejímž základě byla žalované do odběrného místa na adrese [adresa], [PSČ] [obec], EAN: [číslo] dodávána elektřina, součástí Smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky dodávky elektřiny předchůdkyně žalobkyně účinné od 1. 7. 2017. Dle čl. VI odst. 2 písm. a) těchto všeobecných obchodních podmínek dodávky elektřiny předchůdkyně žalobkyně byla žalovaná povinna zaplatit předchůdkyni žalobkyně smluvní pokuty ve výši dle ceníku smluvních pokut za každou písemnou upomínku jednotlivého porušení povinností. Dle tohoto ceníku smluvních pokut a speciálních služeb předchůdkyně žalobkyně činila výše této smluvní pokuty 95 Kč. Žalovaná nezaplatila za poskytnuté sdružené služby dodávek elektřiny v období od 4. 1. 2018 do 16. 7. 2018 částku 1 683 Kč, vyúčtované fakturou [číslo] ze 24. 7. 2018 s datem splatnosti 7. 8. 2018. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017, ve znění jejích dodatků, uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byly pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, postoupení pohledávek bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 2. 12. 2020. Výzvou žalobkyně ze dne 2. 12. 2020 byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, žalovaná dluh nezaplatila. 6. Dle § 50 odst. 2 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, v platném znění (dále jen„ EnergZ“) smlouvou o sdružených službách dodávky elektřiny se zavazuje výrobce elektřiny nebo obchodník s elektřinou dodávat výrobci elektřiny, jehož zařízení je připojeno k distribuční soustavě na hladině nízkého napětí, nebo zákazníkovi elektřinu a zajistit na vlastní jméno a na vlastní účet související službu v elektroenergetice a zákazník nebo výrobce se zavazuje zaplatit výrobci elektřiny nebo obchodníkovi s elektřinou cenu za dodanou elektřinu a cenu související služby v elektroenergetice. Zahájením dodávky elektřiny podle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny dochází k přenesení odpovědnosti za odchylku z výrobce elektřiny nebo zákazníka na výrobce elektřiny nebo na obchodníka s elektřinou. Smlouva o sdružených službách dodávky elektřiny musí obsahovat výčet odběrných míst, způsoby úhrady plateb za dodávku elektřiny a související služby v elektroenergetice, délku výpovědní doby ne delší než 3 měsíce, která začíná prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po doručení výpovědi, jedná-li se o smlouvu na dobu neurčitou, oprávnění zákazníka odstoupit od smlouvy v případě neplnění smluvních povinností ze strany dodavatele nebo v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, způsoby vyrozumění zákazníka o navrhované změně smluvních podmínek a poučení o právu zákazníka na odstoupení od smlouvy v případě nesouhlasu s navrhovanou změnou smluvních podmínek, dobu trvání smluvního závazku, rezervovaný příkon, typ měření a opatření přijímaná při předcházení stavu nouze, ve stavu nouze a odstraňování následků stavu nouze. 7. Dle § 1958 odst. 1 o.z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele. 8. Dle § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. 9. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 10. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). 11. Soud dospěl při právním posouzení zjištěného skutkového stavu k závěru, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla platně uzavřena Smlouva ve smyslu § 50 odst. 2 EnergZ. Předchůdkyně žalobkyně své závazky ze Smlouvy řádně plnila, žalovaná Smlouvu však porušila, když neuhradila vyúčtování služeb v souladu s § 1958 odst. 1 o.z. řádně a včas. Žalovaná se tak dostala dle § 1968 o.z. do prodlení s úhradou svých závazků ve výši 1 683 Kč. Žalovaná je dále povinna dle § 1970 o.z. zaplatit žalobkyni i úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kdy počátek jeho běhu je dán dnem následujícím po dni, kdy nastala splatnost předmětného vyúčtování. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 ve znění jejích dodatků. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 12. Ve vztahu k uplatněné částce 285 Kč spolu s příslušenstvím dospěl soud k závěru, že předmětný poplatek ve výši 95 Kč, ačkoliv nyní označovaný žalobkyní za paušální náklad spojený se zasíláním výzev představuje, je z materiálního hlediska smluvní pokutou. K tomuto závěru soud dospěl zejména na základě skutečností, že tento poplatek je vázán na porušení povinností žalované, předchůdkyně žalobkyně tento poplatek sama označuje za smluvní pokutu, a jeho výše sama o sobě vypovídá o jeho sankční povaze. O poplatek by se jednalo v takovém případě, kdyby se jednalo o cenu za služby poskytnuté žalované, k jeho žádosti, v jeho prospěch apod. Interpretaci žalobkyně tak soud shledává v tomto směru jako účelovou, když žalobkyni jako podnikateli v oblasti pohledávek, která je právně zastoupena, je jistě známo, že Ústavní soud vyloučil možnost se úspěšně domáhat zaplacení smluvní pokuty sjednané v obchodních podmínkách (srov. např. nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013). Žalobkyně navíc nijak nedoložila, že by předchůdkyně žalobkyně žalované předmětné upomínky skutečně odeslala. 13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 057,32 Kč, přičemž tato částka představuje 71 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 85,50 % a úspěchu žalované v rozsahu 14,50 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 968 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a