7 C 294/2021-24 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 3 898 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z částky 3 898 Kč za dobu od 11. 7. 2020 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedla, že s žalovaným uzavřela jako pojistitel s účinností od 28. 5. 2019 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo tzv. povinné ručení ohledně vozidla značky Volkswagen LT, [registrační značka]. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 28. 2. 2020 do 10. 7. 2020 žalobkyni dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 3 898 Kč. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 24. 9. 2021, č. j. 7 C 294/2021-22, vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Žalobkyně se také nevyjádřila a soud tak její souhlas rovněž předpokládal. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi účastníky řízení, jež je výše specifikována. Žalovaný se v této smlouvě zavázal hradit pojistné ve výši 9 971 Kč ročně. Dále žalobkyně předložila předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně výpisu z pošty svědčícího o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Z přehledu předpisů a plateb pojistné smlouvy [číslo] vyhotoveného dne 12. 4. 2021, kde jsou uvedeny předpisy, platby a nedoplatky, s uvedením konkrétních částek a datací, vyplynulo, že z titulu předmětné pojistné smlouvy žalovaný dluží žalovanou částku. 6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobkyně uzavřela s žalovaným pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. 7. Dle § 3 zákona č. 168/1999 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, ve znění účinném ke dni účinnosti pojistné smlouvy, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Dle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012, občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) platí, že pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Dle § 2782 odst. 1 občanského zákoníku má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. Mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla uzavřena písemně výše specifikovaná pojistná smlouva. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, netvrdil tedy a tím méně prokázal, že by provedl jakoukoliv úhradu pojistného, než jak tvrdí žalobkyně. Žalovaný je povinen uhradit pojistné za celou dobu pojištění (§ 2782 odst. 1 občanského zákoníku, § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb.), resp. v daném případě, kdy se jedná o tzv. povinné ručení dle zákona č. 168/1999 Sb. do konce měsíce, kdy pojištění zaniklo. Sjednané pojistné v daném případě činilo 9 971 Kč ročně, tedy 27,32 Kč denně (9 971/365), za dané období od 28. 2. 2020 do 10. 7. 2020 čítající 133 dní, tedy ve výši 3 633,56 Kč (133 x 27,32). Z žalobních tvrzení není zřejmé, z jakého důvodu žalobkyně požaduje částku vyšší (3 898 Kč), pokud tak mělo být z důvodu poplatkové povinnosti žalovaného, tak žalobkyně takovou skutečnost netvrdila a konečně ani nijak neprokázala sjednání takové povinnosti či zaslání jakýchkoliv upomínek. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobu v rozsahu 264,44 Kč zamítl včetně odpovídající části příslušenství. Je dále zřejmé, že ode dne, kdy žalobkyně požaduje úroky z prodlení, bylo veškeré předcházející pojistné splatné a žalobkyni tedy vzhledem k prodlení žalovaného s úhradou pojistného náleží rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném v době prodlení. 9. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř., v daném případě nákladů za uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a nákladů na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1. 7. 2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobkyni přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o. s. ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení částky 4 053,23 Kč (včetně úroků z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku) a žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení částky 294,98 Kč (včetně úroků z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku). Z celkového předmětu řízení ve výši 4 348,21 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 93 %, úspěch žalovaného 7 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 86 % svých nákladů, z částky 1 489 Kč tedy ve výši 1 281 Kč. S argumentací žalobkyně ohledně aplikace § 14b tarifu v daném řízení se soud neztotožnil. Je jistě pravdou, že žalobkyně nabízí celou řadu pojistných produktů, nicméně jejich obsah a specifika nejsou pro řízení o dlužném pojistném vůbec podstatné, v daném řízení je nutné tvrdit pouze to, kolik činilo sjednané pojistné a za jakou dobu nebylo hrazeno, čemuž následně odpovídá poměrně jednoduchý matematický výpočet. Tyto informace pak právní zástupce musí stejně komplexně převzít od žalobkyně. Právní kvalifikace žalobkyně se pak omezuje pouze na dvě ustanovení zákona, a sice § 13 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. v případě tzv. povinného ručení a na § 2782 odst. 1 občanského zákoníku pro všechny ostatní typy pojištění.