8 C 236/2020-68 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit 23 761 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 16 714 Kč od 19.8.2018 až do zaplacení a spolu se smluvním úrokem ve výši 88,87 % ročně z částky 12 943,54 Kč od 19.8.2018 do zaplacení avšak maximálně do doby, kdy tento dosáhne 58 917 Kč. V odůvodnění žaloby uvedl, že jako věřitel uzavřel s žalovaným jako klientem dne 1.8.2016 smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě poskytl žalovanému 15 000 Kč, když předtím po důkladném zkoumání prověřil jeho schopnost úvěr splácet. Učinil tak na základě podkladů získaných od žalovaného a šetřením v registrech [příjmení] a NRKI a dále v insolvenčním rejstříku a v evidenci dokladů totožnosti. Na základě tohoto šetření bylo shledáno, že úvěr je možno žalovanému poskytnout. Žalovaný se zavázal částku vrátit spolu se sjednaným úrokem ve výši 135,68 % ročně ve 42 měsíčních splátkách po 1 169 Kč. Jelikož žalovaný své povinnosti ze smlouvy neplnil řádně a včas (uhradil na splátkách celkem 16 235 Kč), došlo v souladu s uzavřenou smlouvou ke dni 17.8.2018 k zesplatnění dluhu jako celku. K tomuto dni činila dlužná jistina 12 943,54 Kč a dlužné úroky 2 827,70 Kč, které dle smluvních ujednání přirostly s ohledem na výše uvedené k jistině. Z těchto částek žalobce rovněž požaduje sjednanou smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně, a to za dobu od 19.8.2018 do data vyhotovení žaloby. Mezi stranami byla dále sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení se splátkou delším než 30 dnů, takto žalobce nárokuje 943 Kč. 2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k jednáním se bez omluvy nedostavoval, soud tedy věc s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti. 3. Žalobce byl při jednání dne 6.11.2020 poučen soudem dle § 118a odst. 1, odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o.s.ř.“), že v zájmu svého úspěchu ve věci je třeba nad rámec uvedený v žalobě podrobněji tvrdit, jakým způsobem se zabýval schopností žalovaného splácet předmětný úvěr při jeho sjednávání a nad rámec příloh žaloby také v tomto směru doplnit dokazování. 4. V podání ze dne 30.11.2020 žalobce obsáhle doplnil k výzvě soudu následující. Žalobce zevrubně zopakoval tvrzení žalobní ohledně provedených šetření v registrech, z dokladů o příjmech žalovaného pak vyplynulo, že jeho čistý měsíční příjem činil 12 300 Kč a celkové měsíční náklady pak 7 800 Kč. Je tedy zřejmé, že žalovaný musel být schopen dostát sjednaným splátkám. Dané skutečnosti žalobce zjistil z formuláře hodnocení klienta. Pokud žalovaný neuvedl žádné další výdaje, žalobce neměl důvod se domnívat, že těmito je životní minimum stanovené zákonem na 3 410 Kč, a které je zákonem definováno jako částka k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, tedy částkou postačující k obživě a nikoli k přežití (tedy na rozdíl od existenčního minima). Další výdaje tedy byl povinen uvést žalovaný, pokud tyto zkreslil, porušil § 6 občanského zákoníku, dle nějž nesmí těžit ze svého nepoctivého činu, přičemž takové jednání by mohlo mít i trestněprávní rovinu. Žalovaný také v prohlášení klientů mj. podepsal, že všechny jím uváděné informace jsou pravdivé. Žalobce nemá objektivní možnost si informace o výdajích sdělených klientem ověřit. Je tedy zřejmé, že žalobce dostál své povinnosti vyplývající ze zákona, když s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného úvěr splácet. Povinnost věřitele stanovenou zákonem o spotřebitelském úvěru nelze vykládat extenzivně. Žalobce při uzavření smlouvy vycházel přirozeně z toho, že dlužník měl v úmyslu svůj závazek splnit a že z toho důvodu pamatuje i na případy, kdy by se jeho ekonomická situace zhoršila a plnění závazků ze smlouvy by ta bylo ztíženo či ohroženo. Žalovaný je osobou svéprávnou, byl seznámen s podmínkami, za nichž se úvěr poskytuje, věděl (vědět mohl a měl) kolik činí měsíční splátka, kolik jich bude a kolik tedy se žalovaný zavazuje žalobci vrátit celkem. Nelze klást k tíži žalobce případné lehkomyslné chování žalovaného. Dále žalobce odkázal na nález Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019, kde tento uzavřel, že„ soudy měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Respektive, zda je reálné splacení dluhu“, což v tomto případě nepochybně prokázáno. Pokud pak žalovaný uváděl, že na bydlí s rodiči a za bydlení a další výdaje vynaloží 4 000 Kč, je třeba z takové částky s odkazem na výše uvedené vycházet. Je pak otázkou, kam až by tedy zkoumání ze strany poskytovatele mělo v takovém případě zajít. Má mít k dispozici i prohlášení spolubydlících či nájemní smlouvy, pokud by pak věřil prohlášení spolubydlících, proč jej vůbec požadovat, když již samotný klient by měl uvést pravdivé informace. Věřitel má velmi omezené možnosti ověřit údaje o výdajích poskytnuté žadatelem a kromě zjevně nepřiměřených údajů (náklad 100 Kč včetně služeb apod.) mu nezbývá než věřit sděleným údajům. Věřitel nemá sám reálné prostředky, jak logicky zdůvodněné nižší výdaje, uvedené žadatelem, ověřit. Nemůže prověřovat výdaje klienta natolik, aby nemohlo dojít k jakémukoliv ovlivnění nebo zatajení ze strany klienta a byla zde tak 100% jistota, že finanční údaje jím uvedené budou vždy přesně odpovídat. Nejvyšší soud České republiky v rozhodnutí sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí] také shledal, že nelze po poskytovatelích úvěrů požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž míru přiměřenou s tím, že základ pro určení úvěruschopnosti vytváří žadatel o úvěr (klient - žalovaný) při své žádosti a že uvedení pravdivých údajů tvoří základ pro zkoumání úvěruschopnosti. 5. Při jednání soudu dne [datum] i přes seznámení se s názorem soudu, že shora uvedené doplnění nebylo dostatečné, žalobce uvedl, že s tímto nesouhlasí a žádnými jinými důkazy již v daném ohledu nedisponuje. Právní zástupce žalobce závěrem odkázal na dosavadní vyjádření a navrhl žalobě vyhovět. Žalovaný k výzvě soudu uvedl, že náhradu nákladů řízení nepožaduje. 6. Ze smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovaným dne [datum] vyplynulo, že jejím předmětem bylo poskytnutí úvěru ze strany žalobce, a to ve výši 15 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit, jak je shora uvedeno. Z předsmluvního formuláře a prohlášení klienta podepsaných žalovaným stejného dne vyplynulo, že tímto žalovaný obdržel zde uvedené informace o poskytovaném úvěru, a že veškeré údaje uvedené z jeho strany ve smlouvě jsou pravdivé. 7. Z dokladu z elektronického bankovnictví žalobce bylo zjištěno, že žalobce dne 9.8.2016 vyplatil na účet žalovaného uvedený v předmětné úvěrové smlouvě 15 000 Kč. 8. Z listiny označené jako hodnocení klienta vyplynulo, že tato byla v den uzavření smlouvy podepsána oběma stranami sporu. Byly zde zaznamenány údaje o poměrech žalovaného s tím, že jeho čistý měsíční příjem činí 12 300 Kč, výdaje činí 7 800 Kč. V dalších kolonkách bylo uvedeno 0 Kč (spoření, půjčky včetně splátek žalobci). Dále je zde uvedeno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů. Z výpisu z registru [příjmení] vyplynulo, že žalovaný zde nebyl k datu uzavření smlouvy evidován. Z tabulky hodnocení klienta NKRI vyplynulo, že tento byl v daném případě zařazen do kategorie 16 – smlouva hodnocena jako špatná (negativní příznak). 9. Dále žalobce doložil oboustrannou kopii občanského průkazu žalovaného, z níž je zřejmé, že touto žalobce disponuje. 10. Z pracovní smlouvy uzavřené mezi žalovaným a [právnická osoba] dne 18.2.2016 vyplynulo, že žalovaný tímto uzavřel pracovní smlouvu na dobu určitou do 31.1.2017. Dále žalobce doložil dvě výplatní pásky žalovaného z období května a června 2016, z nichž vyplynula čistá mzda ve výši 12 353 Kč, resp. 12 554 Kč (výplata na účet). Dále žalobce doložil smlouvu uzavřenou mezi žalovaným a [právnická osoba] ohledně zřízení zmíněného bankovního účtu a příkaz k povolení inkasa na účtu. 11. Z oznámení ze dne 23.12.2015 vyplynulo, že žalobce tímto oznámil žalovanému, že schvaluje poskytnutí úvěru za podmínek uvedených ve smlouvě shora. Dle přiložené dodejky byla písemnost ve sféře dispozice žalovaného dne 16.9.2016. 12. V dopise ze dne 28.11.2017 žalobce potvrdil žalovanému odklad splátek, k této listině žalobce rovněž doložil žádost žalovaného o odklad splátek z důvodu ztráty zaměstnání a přiložené potvrzení žalovaného o evidenci u úřadu práce. 13. Z výzev k zaplacení ze dnů 18.10.2016, 18.10.2017 20.11.2017 a 18.7.2018 vyplynulo, že tyto adresoval žalobce žalovanému v souvislosti s upomínám s platebními povinnostmi z předmětné úvěrové smlouvy s výstrahou zesplatnění úvěru jako celku, resp. jeho soudního vymáhání. 14. Z listiny označené jako karta klienta ze dne 3.8.2020 vyplynulo, že tuto vyhotovil žalobce ohledně předmětného úvěru, uvedl zde kontaktní informace na žalovaného, adresu jeho zaměstnavatele a základní parametry úvěru s tím, že aktuální výš