8 C 339/2020-35 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému, povinnost zaplatit mu 1 764 Kč s příslušenstvím, a to úroky z prodlení v zákonné výši z částky 1 564 Kč za dobu od 2.5.2019 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že s žalovaným uzavřela [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], jako pojistitel pojistnou smlouvu [číslo]. Žalovaný sjednané pojistné řádně nehradil a za období od 1.1.2019 do 1.5.2019, kdy pojištění zaniklo z důvodu sjednání pojištění na dobu určitou, žalobci, na nějž přešel pojistný kmen shora zmíněné pojišťovny, dluží částku ve výši žalované jistiny. Dlužné pojistné za dobu trvání pojištění představuje částku 1 564 Kč, částku 200 Kč činí poplatek za odeslání upomínky. Ještě před jednáním ve věci vzal žalobce žalobu zpět ohledně zaplacení 1 764 Kč s tím, že žalovaný dne 15.1.2021 (tedy po podání žaloby) uhradil 3 253 Kč. Z toho 1 764 Kč žalovaný započetl na jistinu a 1 489 Kč považuje za zálohu na náklady řízení. Z jednání soudu se žalobce omluvil, žalovaný se, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adresu trvalého pobytu shora), k jednání soudu bez omluvy nedostavil. Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Soud provedl důkaz pojistnou smlouvou uzavřenou mezi [právnická osoba], [IČO] a žalovaným, jak je shora specifikována. Žalovaný se v této smlouvě uzavřené na dobu 20 let, jejímž předmětem bylo životní pojištění, zavázal hradit pojistné ve výši 891 Kč měsíčně. Dále žalobce předložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému včetně výpisu z pošty svědčícím o jejím odeslání žalovanému před podáním žaloby. Z notářského zápisu č. NZ [číslo] sepsaného Mgr. [jméno] [příjmení], notářem se sídlem v [obec], dne [datum] vyplynulo, že shora uvedená společnost převedla svůj pojistný kmen na kupující – žalobce. Dále žalobce předložil upomínku a oznámení o zániku pojištění, obě adresované žalovanému bez dokladu odeslání. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce uzavřel [právnická osoba], [IČO], pojistnou smlouvu, jak je shora uvedeno. Žalovaný pojistné řádně nehradil, ač se k tomu v pojistné smlouvě zavázal, a to v období výše specifikovaném. Pojistný kmen shora uvedené společnosti byl převeden na žalobce, jak je shora uvedeno. Dle § 2782 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen občanský zákoník), má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 105b odst. 1 zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví, dnem, kdy došlo k převodu pojistného kmene nebo jeho části, vstupuje přebírající pojišťovna do všech práv a povinností předávající pojišťovny, které byly předmětem převodu pojistného kmene nebo jeho části; smlouvy týkající se zprostředkování pojištění z převáděných pojistných smluv uzavřené předávající pojišťovnou se tímto dnem považují za smlouvy uzavřené přebírající pojišťovnou. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl k následujícím závěrům. S ohledem na zpětvzetí žaloby ohledně dlužné jistiny soud s odkazem na § 96 o.s.ř. řízení v této části zastavil, když ohledně předmětné úhrady vycházel z tvrzení žalobce, když se žalovaný k jednání soudu bez omluvy nedostavil a ve věci se nevyjádřil. Povinnost žalovaného k úhradě dlužného pojistného žalobci, na nějž přešel pojistný kmen původního pojistitele, vyplývá z předložené pojistné smlouvy a ze zákona (§ 2782 občanského zákoníku), bylo případně na žalovaném, aby tvrdil a poté prokázal, že uhradil více než žalobce tvrdí, případně, že pojištění zaniklo dříve, než žalobce tvrdí. Jelikož pak žalovaný uhradil dlužné pojistné splatné dle smlouvy měsíčně, tedy jako celek nejpozději k zániku smlouvy, až dne 15.1.2021, byl s odkazem na § 1968 a § 1970 občanského zákoníku až do data zaplacení v prodlení a žalobci náležely úroky z prodlení v zákonné výši za dané období. Zákonné úroky z prodlení za dobu od 2.5.2019 do zaplacení dne 15.1.2021 pak ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. představují částku 261 Kč. Žalobce však uvedl, že žalovaný dne 15.1.2021 uhradil celkem 3 253 Kč. Žalovaný tímto plnil na úhradu dluhu vůči žalobci, přičemž žalobce si nemohl částku přesahující dlužnou jistinu libovolně započíst na náklady řízení, a to z toho důvodu, že taková pohledávka dosud neexistovala, pohledávka na nákladech řízení vzniká až rozhodnutím soudu. Po zpětvzetí žaloby ohledně dlužné jistiny tedy zbývalo uhradit úroky z prodlení ve výši 261 Kč. Což však shora uvedenou optikou žalovaný před jednáním soudu učinil. Pokud pak žalobce v této části na žalobě setrval, je třeba tuto zamítnout s tím, že k úhradě dluhu již došlo a soud tedy nemůže žalovanému tuto povinnost uložit opětovně. Soudu tedy nezbylo než žalobu ohledně zaplacení 261 Kč zamítnout. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle většinového úspěchu žalobce, resp. s odkazem na § 146 odst. 2 o.s.ř., kdy žalovaný pozdním plněním zavinil zastavení řízení v dané části. Náklady řízení na straně žalobce spočívají v zaplaceném soudním poplatku ve výši 400 Kč a nákladech na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „tarif“) náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. V daném případě byly vykonány tři takové úkony, a to příprava a převzetí zastoupení a písemné podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva. Dalším úkonem právní služby bylo zpětvzetí žaloby, na něž je třeba již aplikovat obecná ustanovení tarifu (§ 14b odst. 3 tarifu). Dle § 7 bod 3 tarifu, náleží odměna ve výši 1 000 Kč za jeden úkon právní služby a rovněž paušální náhrada výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 3 advokátního tarifu. Dle § 137 odst. 3 o.s.ř. advokátu také náleží náhrada DPH v sazbě 21 % ze součtu výše uvedených částek, tedy ve výši 462 Kč, když advokát doložil, že je plátcem DPH. Náhrada nákladů řízení na straně žalobce tedy činí celkem 3 062 Kč (400 + 3 x 200 + 3 x 100 + 1 000 + 300 + 462). Žalobce byl úspěšný ohledně zaplacení 1 764 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 261 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 2 025 Kč tak představuje úspěch žalobce 87 % a úspěch žalovaného 13 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobce má právo na úhradu 74 % svých nákladů, z částky 3 062 Kč tedy ve výši 2 266 Kč. Žalovaný uhradil žalobci celkem 3 253 Kč, z toho 1 764 Kč a 261 Kč připadlo na dlužnou jistinu a příslušenství, žalovaný tedy v době rozhodování soudu uhradil žalobci 1 228 Kč bez právního titulu. Právě jen a pouze v této části je nutno kvalifikovat platbu žalovaného jako pomyslnou zálohu na náklady řízení. Žalovaný je na základě tohoto rozhodnutí již povinen uhradit pouze rozdíl v přiznané části nákladů řízení (2 266 Kč) a svou předchozí úhradou ve výši 1 228 Kč, tedy výsledných 1 038 Kč Částku nákladů řízení musel soud ve výroku rozsudku vyjádřit celkovou, neboť pak by částečnou předchozí úhradu žalovaného bylo možno kvalifikovat jako bezdůvodné obohacení žalobce s ohledem na absenci právního titulu k její úhradě.