9 C 70/2021-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Právní předchůdce žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 30. 11. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 6 149,75 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 4 992,50 Kč od 16. 12. 2019 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že žalovaná prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřela smlouvu ke službě [anonymizováno] účet, na jejímž základě poskytl právní předchůdce žalobkyně společnost [právnická osoba] možnost nakoupit zboží a kupní cenu zaplatit až po vyzkoušení zboží. Žalovaná byla povinna kupní cenu zaplatit ve lhůtě do 45 dnů od provedeného nákupu, přičemž limit pro nákup zboží byl stanoven částkou ve výši 10 000 Kč. Žalovaná nakoupila zboží v celkové výši 4 992,50 Kč, avšak cenu za zboží v dohodnutém termínu splatnosti neuhradila. Právní předchůdce žalobkyně tak požadoval po žalované zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1 157,25 Kč. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Dne 29. 3. 2021 právní předchůdce žalobkyně navrhla vstup nového účastníka do řízení, neboť pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni (společnosti [právnická osoba], [IČO]), a to na základě smlouvy o postoupení pohledávek. Usnesením Okresního soudu v Chomutově ze dne 23. 4. 2021, [číslo jednací], bylo rozhodnuto dle ust. § 107a o.s.ř. o připuštění vstupu nového nabyvatele práva, a to společnosti [právnická osoba] Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 25. 5. 2021. 4. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně ani žalovaná se k této výzvě nevyjádřily, ačkoliv jim byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46 a § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 5. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 6. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalovaná uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvu, na jejímž základě se tato společnost zavázala za žalovanou zaplatit kupní cenu za zboží a žalovaná byla povinna tuto kupní cenu zaplatit ve lhůtě do 45 dnů ode dne provedení nákupu. Žalovaná objednala u e-shopů zboží prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, za které se zavázala uhradit kupní cenu, kterou za ní uhradila žalobkyně. Celkem si žalovaná objednala zboží za kupní cenu 4 992,50 Kč, kterou však neuhradila. Žalobkyně z důvodu prodlení žalované s úhradou platby požaduje po žalované zaplacení poplatku z prodlení ve výši 1 157,25 Kč. Dne 16. 7. 2020 zaslal zástupce žalobkyně žalované předžalobní výzvu k úhradě dluhu. 7. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o poukázce podle ustanovení § 1939 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), když žalovaná jako poukázaná prováděla nákupy u vybraných obchodníků jakožto poukazatelů, avšak nezaplatila jejich cenu ve výši 4 992,50 Kč. Žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z., jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě v této části vyhověl. 9. Zbytek svého nároku ve výši 1 157,25 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na všeobecné obchodní podmínky, v nichž byl tento poplatek sjednán. Žalobkyní požadovaný poplatek je nutno posoudit jako smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), když se rovněž jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě ve všeobecných podmínkách se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. Soud proto žalobu co do částky 1 157,25 Kč zamítl (výrok II. rozsudku). 10. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná jen částečně, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 923,18 Kč, přičemž tato částka představuje 62 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 81 % a úspěchu žalované v rozsahu 19 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 6 149,75 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby a výzva k plnění) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. 11. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.