16 C 217/2022-19 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 2.992 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 2.792 Kč od 2.1.2021 do zaplacení. Svůj nárok opíral o skutečnost, že právní předchůdce žalobce uzavřel s žalovaným pojistnou smlouvu [číslo] s počátkem pojištění od 1.12.2019. Žalovaný se zavázal platit pojistné ve výši 698 Kč splatné měsíčně. Roční pojistné činilo 8.376 Kč. Žalovaný neuhradil pojistné splatné dne 1.9.2020. Žalobce vyzval žalovaného výzvou k zaplacení dlužného pojistného k uhrazení dlužné částky s upozorněním na možnost zániku pojistné smlouvy. Žalovaný ve stanovené lhůtě dlužné pojistné neuhradil. K zániku pojištění došlo ke dni 1.1.2021. Za období od 1.9.2020 do 1.1.2021 činí dlužné pojistné 2.792 Kč. Dlužná částka se skládá z nedoplatku pojistného ve výši 2.792 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč (v souladu se sazebníkem administrativních poplatků a všeobecnými pojistnými podmínkami). Žalovanému byla zaslána předžalobní upomínka dne 10.6.2021. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm. a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud provedl důkaz nabídkou na uzavření pojistné smlouvy, výzvou k zaplacení dlužného pojistného ze dne 6.11.2020, oznámením o zániku pojištění ze dne 5.1.2021 a předžalobní upomínkou žalobce ze dne 5.2.2021, předžalobními upomínkami právního zástupce žalobce ze dne 10.6.2021, 24.1.2022. Na základě předložených důkazů má soud za prokázané že, účastníci uzavřeli dne 14.11.2019 pojistnou smlouvu rizikového životního pojištění s počátkem od 1.12.2019 na dobu 54 let. Žalovaný se v pojistné smlouvě zavázal platit pojistné ve výši 698 Kč, měsíčně. Upomínkou ze dne 6.11.2020 byl žalovaný vyzván k zaplacení nedoplatku pojistného ve výši 1.446 Kč s upozorněním na možný zánik pojistného v případě nezaplacení dluhu do 1.1.2021. Dopisem ze dne 5.1.2021 žalobce oznámil žalovanému zánik pojištění dne 1.1.2021 a vyzval jej k úhradě nedoplatku pojistného ve výši 2.792 Kč do 19.1.2021. Předžalobní upomínkou ze dne 5.2.2021 žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu ve výši 2.992 Kč do 19.2.2021, kdy se částka skládá z nedoplatku pojistného 2.792 Kč a nákladů na upomínání ve výši 200 Kč. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen o.z.) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje poskytnout pojistníkovi nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li pojistná událost, a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle ust. § 2804 o.z. upomene-li pojistitel pojistníka o zaplacení pojistného a poučí-li ho v upomínce, že pojištění zanikne, nebude-li pojistné zaplaceno ani v dodatečné lhůtě, která musí být stanovena nejméně v trvání jednoho měsíce ode dne doručení upomínky, zanikne pojištění marným uplynutím této lhůty. Podle § 2782 odst. 1 o.z. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva jejímž předmětem bylo rizikové životní pojištění s počátkem pojištění od 1.12.2019. Žalovaný se zde zavázal platit měsíční pojistné ve výši 698 Kč. Žalovaný pojistné řádně neplatil. Dle tvrzení žalobce nezaplatil pojistné splatné 1.9.2020. Pojištění zaniklo dle § 2804 o.z. pro neplacení pojistného. Vzhledem k tomu, že pojistitel má právo na zaplacení pojistného až do zániku pojištění, ke kterému došlo 1.1.2021, vznikla žalovanému povinnost uhradit dlužné pojistné do zániku pojištění ve výši 2.792 Kč (jak je žalobce vyčíslil). Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaný pojistné řádně a včas neplatil a je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 200 Kč označený jako náklady za upomínání uvedený ve všeobecných obchodních podmínkách, dle názoru soudu jde o smluvní pokutu. Podle § 2048 o.z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením tvrzené povinnosti vznikla škoda. Podle uzavřené pojistné smlouvy jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy přílohy k pojistné smlouvě, smluvní ujednání a závěrečná ustanovení uvedená na zadní straně formuláře pojistné smlouvy. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13 EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v nerovném postavení vůči prodávajícímu nebo poskytovateli, co se týče jak vyjednávací pravomoci, tak úrovně informovanosti, které jej vede k tomu, že přistoupí k podmínkám předem vyhotoveným prodávajícím nebo poskytovatelem, aniž by mohl ovlivnit jejich obsah (rozsudek ze dne [datum], [anonymizována tři slova] a [příjmení] [anonymizováno] [číslo] až [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova] . [anonymizováno] [číslo], [anonymizována dvě slova]). Takové nerovné postavení mezi spotřebitelem a prodávajícím nebo poskytovatelem může být narovnáno pouze pozitivním zásahem, vnějším ve vztahu k samotným smluvním stranám (výše uvedený rozsudek [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [příjmení] [jméno], [anonymizována dvě slova]) " (Rozsudek Soudního dvora ze dne [datum], věc C [číslo], bod 25 a 26). Pro spotřebitelské smlouvy proto platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého je