16 C 231/2021-29 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se domáhal zaplacení částky 2.043 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 25.9.2019 do zaplacení, částky 1.685 Kč se zákonnými úroky z prodlení z částky 4.585 Kč od 22.7.2020 do 14.9.2020 a z částky 1.685 Kč od 15.9.2020 do zaplacení, částky 240 Kč, 240 Kč, 240 Kč a 240 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9.11.2018 dodával žalobce žalované elektřinu do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 7.9.2018 do 9.9.2019 vystavil žalobce žalované fakturu ze dne 10.9.2019 s datem splatnosti 24.9.2019 na částku 2.043 Kč. Žalovaná dluh neuhradila ani z části. Za období od 10.9.2019 do 24.6.2020 vystavil žalobce žalované fakturu ze dne 7.7.2020 s datem splatnosti 21.7.2020 na částku 4.585 Kč. Žalovaná dluh uhradila pouze z části platbou 2.900 Kč ze dne 14.9.2020. Dluh žalované tak činí 1.685 Kč. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 2.6.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 24.10.2019. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 26.2.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Vzhledem k tomu, že se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou plateb za odběr elektřiny, zaslal žalobce žalované doporučenou písemnou upomínku s výzvou k úhradě ze dne 8.1.2020. V souladu s příslušným ustanovením VOPD vyúčtoval žalobce žalované za tuto upomínku poplatek 240 Kč a v rámci zaslané upomínky žalovanou vyzval k jeho úhradě. K úhradě poplatku nedošlo. Právní zástupce vyzval žalovanou k plnění dluhu předžalobní upomínkou ze dne 5.1.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Žalovaná se k jednání soudu nedostavila. Dle ust. § 101 odst.3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst.4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavila a ani svou nepřítomnost neomluvila. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v její nepřítomnosti. Soud provedl důkaz plnou mocí ze dne 7.11.2018, dodatkem smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 9.11.2018, periodickou fakturou [číslo] konečným vyúčtováním elektřiny [číslo] upomínkou ze dne 24.10.2019, upomínkou ze dne 8.1.2020, upomínkou ze dne 26.2.2020, upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 2.6.2020 a předžalobní upomínkou ze dne 5.1.2021. Z těchto dokladů s přihlédnutím k tvrzení žalobce má soud za prokázané, že mezi žalovanou a žalobcem byla uzavřena kupní smlouva, na základě které byla žalované dodávána elektřina do odběrného místa [obec], [ulice a číslo]. Za období od 7.9.2018 do 9.9.2019 žalobce vyúčtoval periodickou fakturu. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 5.342,69 Kč, po odečtení přijatých plateb ve výši 3.300 Kč vznikl žalované nedoplatek ve výši 2.043 Kč. Faktura byla vystavena dne 10.9.2019 a byla splatná dne 24.9.2019. Za období od 10.9.2019 do 24.6.2020 žalobce vyúčtoval konečný účet. Za spotřebu elektřiny a služby byla vyúčtována částka 4.585,62 Kč. Faktura byla vystavena dne 7.7.2020 a byla splatná dne 21.7.2020. Dle tvrzení žalobce žalovaná uhradila dne 14.9.2020 částku 2.900 Kč. Upomínkou ze dne 24.10.2019 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 2.583 Kč do 7.11.2019. Upomínkou ze dne 8.1.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 3.423 Kč do 22.1.2020. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 26.2.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 4.263 Kč do 11.3.2020. Upomínkou – odstoupením od smlouvy ze dne 2.6.2020 vyzval žalobce žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 5.403 Kč do 16.6.2020. Podle § 2758 odst.1 zák.č. 89/2012Sb. (dále jen obč.zák.) se kupní smlouvou prodávající zavazuje odevzdat kupujícímu předmět koupě a kupujíc se zavazuje, věc převzít a zaplatit prodávajícímu kupní cenu. Po provedeném řízení dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena kupní smlouva, na jejímž základě žalobce dodával žalované elektřinu do odběrného místa v období od 7.9.2018 do 24.6.2020. Žalobce svou povinnost dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny splnil a elektřinu do odběrného místa dodával. Dodanou elektřinu vyúčtoval výše uvedenými fakturami. Žalovaná svou povinnost stanovenou § 2758 obč.zák. (zaplatit za předmět koupě prodávajícímu kupní cenu) nesplnila. Dle předložených faktur a tvrzení žalobce žalovaná dluží za dodávku elektřiny částku 3.728 Kč. Dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení (dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele). Dle ust. § 1970 obč.zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžního dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Žalovaná kupní cenu splatnou 24.9.2019 a 21.7.2020 řádně a včas nezaplatila a od 25.9.2019 a 22.7.2020 je v prodlení. Dle nařízení vlády č. 351/2013Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Protože žalobci vzniklo právo na zaplacení úroků z prodlení, soud žalobci přiznal úroky z prodlení v souladu s nařízením vlády č. 351/2013Sb. tak, jak požadoval. Žalobce dále požadoval zaplacení částky 960 Kč (4 x 240 Kč) označených jako poplatek za písemnou upomínku s výzvou k úhradě. Dle názoru soudu jde o smluvní pokutu a žalobce použil jiné označení. Podle § 2048 obč.zák. ujednají-li si strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných obchodních podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění obchodních podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva dle § 52 odst. 1 obč.zák. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28.3.2006 sp.zn. Pl. ÚS 42/03). Samotným východiskem spotřebitelské ochrany je potom postulát, podle něhož se spotřebitel ocitá ve fakticky nerovném postavení s profesionálním dodavatelem, a to s ohledem na okolnosti, za nichž dochází ke kontraktaci, s ohledem na větší profesionální zkušenost prodávajícího, lepší znalost práva a snazší dostupnost právních služeb a konečně se zřetelem na možnost stanovovat smluvní podmínky jednostranně cestou formulářových smluv. Nadto je vhodné dodat, že ochrana spotřebitele spadá mezi jednu ze sdílených politik Evropské unie (čl. 4 SFEU), proto je nutno na věc nahlížet také pohledem unijního práva. Evropská unie v této souvislosti vydala několik směrnic dopadajících na ochranu spotřebitele, s posuzovanou věcí přitom úzce souvisí především směrnice Rady č. 93/13/EHS ze dne 5. 4. 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. K její interpretaci Soudní dvůr Evropské unie uvedl následující: "Systém ochrany zavedený směrnicí vychází z myšlenky, že se spotřebitel nachází v