16 C 310/2021-19 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 5.000 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 29.8.2020 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 524,66 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 100 Kč a částky 1.915 Kč. Svůj nárok opíral o skutečnost, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce ([právnická osoba]) smlouvu o úvěru. Na základě smlouvy poskytl právní předchůdce žalobce žalovanému úvěr ve výši 5.000 Kč, což žalovaný stvrdil podpisem smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit částku 5.000 Kč s příslušenstvím do 23.7.2019 Smlouva byla uzavřena v místě obchodní sítě zprostředkovatele úvěru spol. [právnická osoba] Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tím mu vznikla povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné jistina, za každý den prodlení a zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínkami. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 19.8.2020 s účinností ke dni 28.8.2020 byla pohledávka za žalovaným převedena na žalobce. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno přípisem ze dne 8.9.2020. Ke dni postoupení činí hodnota pohledávky částku 7.020 Kč, která se skládá z jistiny ve výši 5.000 Kč, smluvní pokuty ve výši 1.920 Kč a neuhrazené paušální náhrady nákladů na upomínání ve výši 100 Kč. Před podáním žaloby zaslal žalobce žalované upomínku dne 12.4.2021. K jednání soudu se právní zástupce žalobce omluvil. Na výzvu soudu, z jakých konkrétních a konkrétně označených listin, podkladů a dokumentů právní předchůdce žalobce posuzoval úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smlouvy o úvěru a jaké konkrétní informace získal, žalobce nereagoval. Soud z dokladů předložených žalobcem zjistil, že dne 19.8.2020 byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kdy postupitel převádí na postupníka pohledávky ve stavu ke dni 10.8.2020 uvedených v Příloze 1. Dopisem ze dne 8.9.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávek. Žalovaný se k jednání soudu nedostavil. Dle ust. § 101 odst. 3 o.s.ř. nedostaví-li se řádně předvolaný účastník k jednání a včas nepožádal z důležitého důvodu o odročení, může soud věc projednat a rozhodnout v nepřítomnosti takového účastníka, vychází přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů. Žalovanému byla žaloba a předvolání k jednání doručeno doručujícím orgánem – provozovatelem poštovních služeb dle ust. § 49 odst. 4 o.s.ř. na adresu místa trvalého pobytu vedenou podle zvláštního právního předpisu (§ 46b písm.a) o.s.ř.). K jednání soudu se nedostavil a ani svou nepřítomnost neomluvil. Soud proto jednal v souladu s výše uvedeným § v jeho nepřítomnosti. Soud provedl důkaz listinou ze dne 28.6.2019 označenou jako smlouva o úvěru [číslo] podepsanou žalovaným, ze které zjistil, že věřitel ([právnická osoba]) poskytne žalovanému spotřebitelský, neúčelový úvěr ve výši 5.000 Kč, doba trvání úvěru je 25 dní s možností prodloužení splatnosti. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí úvěru ve výši 5.000 Kč v hotovosti. Dopisem ze dne 8.9.2020 bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzvou před podáním žaloby ze dne 12.4.2021 právní zástupce žalobce vyzývá žalovaného k úhradě dluhu. <b>Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:</b> Dne 28.6.2019 byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce uzavřena smlouva o úvěru, kdy právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 5.000 Kč se lhůtou splatnosti 25 dní. Žalovaný podpisem smlouvy potvrdil, že převzal v hotovosti celou částku úvěru. Žalovaný ničeho neuhradil. Následně bylo žalovanému dopisem ze dne 8.9.2020 oznámeno postoupení pohledávky na žalobce. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008 /48/ ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady [číslo] musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Žalobce na výzvu soudu, zda a jakým způsobem právní předchůdce žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, nereagoval. Soud tak dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splatit, kdy úvěruschopnost žalované