21 C 18/2022-20 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobou doručenou soudu dne 20.8.2021 se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit jí částku 7 335 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi společností [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“), a žalovaným došlo dne 26.1.2006 k uzavření Smlouvy o půjčce [číslo] na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 7 335 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně spolu s půjčkou souhrnný poplatek ve výši 2 995 Kč, to vše formou 39 týdenních splátek po 205 Kč. Žalovaný neplatil splátky řádně a včas, čímž došlo k porušení závazku ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne 25.2.2006. Ke dni 27.8.2006 předchůdkyně žalobkyně provedla vyčíslení a dlužná jistina činila 4 587,24 Kč a dlužný souhrnný poplatek částku 2 747,76 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020. I přes výzvu žalovaný ničeho neuhradil. 2. Žalovaný byl usnesením ze dne 17.1.2022, č. j. 21 C 18/2022-18, vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný v usnesení vyzván, aby se ve lhůtě 14 dnů vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalobkyně rovněž s rozhodnutím věci bez nařízení jednání konkludentně souhlasila. 3. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobkyní, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 4. Z důkazů předložených žalobkyní soud zjistil následující skutečnosti: ze smlouvy o půjčce [číslo] ze dne 26.1.2006 soud zjistil, že předchůdkyně žalobkyně uzavřela se žalovaným smlouvu, na jejímž základě poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč a žalovaný se zavázal půjčku vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 2 995 Kč, a to formou 39 týdenních splátek po 205 Kč, celkem tedy 7 995 Kč. Z výše uvedené smlouvy soud zjistil, že první splátka měla být zaplacena 7. den od data uzavření smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy o půjčce byly smluvní podmínky, dle kterých se jakékoli zaplacené splátky započetly nejprve na souhrnný poplatek a teprve po jeho úplném uhrazení na vlastní částku půjčky (čl. 5 Smluvních podmínek). Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 18.12.2020 včetně strany 1 a 54 Přílohy č. 1 uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní plyne, že předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Z dopisu ze dne 6.1.2021 (předaného dle podacího lístku k poštovní přepravě dne 1.2.2021) soud zjistil, že bylo postoupení pohledávky oznámeno žalovanému. Z výzvy ze dne 29.7.2021 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dluhu s tím, že pokud tak neučiní, bude žalobkyně vymáhat své pohledávky soudní cestou; výzva byla předána k poštovní přepravě dne 30.7.2021, jak soud zjistil z podacího lístku. 5. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, nezpochybnil pravost ani správnost listin předložených žalobkyní a sám žádná tvrzení ani žádné důkazy nepředložil, ač k tomu byl soudem vyzván. 6. Podle § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práva a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. Smlouva byla uzavřena v roce 2006, soud proto postupoval dle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen„ obč. zák.“). 7. Podle § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. 8. Podle § 658 odst. 1 obč. zák., při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. 9. Podle § 517 odst. 1 věty první obč. zák., dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Podle odst. 2 téhož ustanovení, jde-li o prodlení s plněním peněžitého dluhu, má věřitel právo požadovat od dlužníka vedle plnění úroky z prodlení, není-li podle tohoto zákona povinen platit poplatek z prodlení; výši úroků z prodlení a poplatku z prodlení stanoví prováděcí předpis. 10. Soud vzal za prokázané, že mezi žalovaným a předchůdkyní žalobkyně byla uzavřena smlouva o půjčce [číslo] (§ 657 obč. zák.), na jejímž základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 5 000 Kč; za poskytnutí peněžních prostředků byl smluven souhrnný poplatek 2 995 Kč, který soud posoudil jako dohodnutý úrok (§ 658 odst. 1 obč. zák.). Žalovaný se celkovou částku zavázal vrátit předchůdkyni žalobkyně formou 39 splátek po 205 Kč. První splátka byla splatná 7. den od uzavření smlouvy. Část obsahu smlouvy byla upravena v obchodních podmínkách, dle kterých je splatný nejprve souhrnný poplatek, na který se započítávají veškeré platby a až po jeho úplném zaplacení jsou platby započítávány na půjčenou částku. Žalovaný zaplatil celkem 660 Kč, poslední splátku uhradil dne 25.2.2006. Předchůdkyni žalobkyně tak vzniklo právo požadovat po žalovaném zaplacení zbylé částky 7 335 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek (§ 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb.). Dále má soud za prokázané, že žalovaný byl s vrácením půjčky v prodlení a žalobkyni vzniklo právo požadovat po něm i úroky z prodlení (§ 517 obč. zák.). S ohledem na to dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, a proto jí v celém rozsahu vyhověl, tedy co do nevrácené části půjčky ve výši 4 587,24 Kč, souhrnného poplatku 2 747,76 Kč, a úroku z prodlení uvedeného ve výroku tohoto rozsudku, když žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaný již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 142/1994 Sb. ve znění nařízení vlády č. 163/2005 Sb. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. rozsudku podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč, odměny advokáta žalobkyně v celkové výši 600 Kč za tři úkony právní služby po 200 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepis žaloby) dle § 14b odst. 1 bod 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen„ vyhláška), 3 režijních paušálů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky a 21% DPH z částky 900 Kč ve výši 189 Kč Tyto přiznané náklady řízení je žalovaný povinen zaplatit advokátu žalobkyně (§ 149 odst. 1 o.s.ř.). 12. Lhůta k plnění ve výroku ve věci samé i ve výroku o nákladech řízení byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.