21 C 282/2021-30 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se svou žalobou doručenou soudu dne 14.1.2021, doplněnou podáním ze dne 2.11.2021, domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 4 167 Kč s úrokem z prodlení s tím, že dlužná částka představuje nezaplacené pojistné za období od 1.3.2018 do 4.6.2019, které byl žalovaný povinen platit podle pojistné smlouvy [číslo] pro pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Hyundai, [registrační značka], a dále poplatek ve výši 50 Kč představující upomínací výlohy, které je žalobkyně oprávněna požadovat podle čl. 5 odst. 4 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla –Autopojištění 2015. Soud v daném případě nenařizoval jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a oba účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasili (§ 115a o.s.ř.). Usnesení zdejšího soudu ze dne 7.10.2021 č.j. 21 C 282/2021-11 obsahující výzvu k vyjádření, zda účastníci souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, bylo právnímu zástupci žalobkyně doručeno dne 13.10.2021 a žalovanému dne 27.10.2021. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud v této věci učinil následující skutková zjištění: Z pojistné smlouvy [číslo] ze dne 28.2.2018 vyplývá, že mezi účastníky byla s účinností od 1.3.2018 uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti z provozu vozidla tov. zn. Hyundai, [registrační značka], a to na dobu neurčitou. Žalovaný se v předmětné smlouvě zavázal platit žalobkyni roční pojistné ve výši 10 478 Kč, splatné ročně. Z čl. 5 odst. 4 Všeobecných pojistných podmínek pro pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla – Autopojištění 2015 (dále jen„ VPP“) plyne, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a v dohodnuté výši, má pojistitel právo na upomínací výlohy za každou odeslanou upomínku k zaplacení pojistného. Z dodatku k pojistné smlouvě plyne, že s účinností od 1.3.2019 činila výše ročního pojistného částku 11 747 Kč. Z dopisu ze dne 29.12.2018 plyne, že žalobkyně informovala žalovaného o dodatku k pojištění. Ze sazebníku poplatků plyne, že poplatek za zaslání upomínky činil 50 Kč. Z dopisu ze dne 28.6.2019 plyne, že žalobkyně informovala žalovaného o zániku pojištění k 4.6.2019 pro neplacení pojistného. Z upomínky ze dne 22.4.2019 plyne, že žalovaný byl žalobkyní upomenut o zaplacení dlužného pojistného. Tato upomínka byla předána k poštovní přepravě dne 25.4.2019, jak plyne z dodejky. Z výzvy ze dne 29.5.2020 plyne, že žalovaný byl žalobkyní upomenut o zaplacení dlužného pojistného ve výši 4 617 Kč. Z předžalobní upomínky ze dne 30.6.2020 plyne, že právní zástupce žalobkyně upomenul žalovaného o zaplacení dlužné jistiny ve výši 4 167 Kč. Tato upomínka byla žalovanému zaslána dne 29.6.2020, což bylo zjištěno z doručenky datové zprávy. Podle § 3 odst. 1 věty prvé zák. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla) pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem. Podle § 2758 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) se pojistnou smlouvou pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2758 odst. 2 obč. zák. není-li pojištění ujednáno na pojistnou dobu kratší než jeden rok, vyžaduje smlouva písemnou formu. Přijal-li pojistník nabídku včasným zaplacením pojistného, považuje se písemná forma smlouvy za zachovanou. Podle § 2782 odst. 1 obč. zák. má pojistitel právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Podle § 2783 odst. 1 obč. zák. není-li doba vzniku práva pojistitele na pojistné ujednána, vzniká takové právo pojistiteli dnem uzavření smlouvy. Podle § 2783 odst. 2 obč. zák. je jednorázové pojistné splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1968 věty první obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora uvedeného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána z větší části důvodně. Soud má za prokázané, že mezi žalobkyní jako pojistitelem a žalovaným jako pojistníkem byla platně uzavřena pojistná smlouva pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motocyklu specifikovaného shora tohoto odůvodnění (zákon č. 168/1999 Sb.), a to s počátkem pojištění od 1.3.2018 na neurčito. V pojistné smlouvě se žalovaný zavázal hradit žalobkyni roční pojistné ve výši 10 478 Kč, splatné ročně vždy k 1. dni 3. měsíce každého roku (§ 2783 odst. 2 obč. zák.). S účinností od 1.3.2019 činil předpis ročního pojistného částku 11 747 Kč. Žalovaný nezaplatil pojistné splatné k 1.3.2018, čímž porušil svou povinnost vyplývající z ustanovení § 2758 odst. 1 obč. zák. Protože má žalobkyně podle § 2782 odst. 1 obč. zák. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, soud v této části žalobě vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné za období od 1.3.2018 do 4.6.2019 v celkové výši 4 117 Kč. Soud má dále za prokázané, že žalovaný byl s placením pojistného v prodlení, a proto má žalobkyně právo požadovat po žalovaném podle § 1970 obč. zák. úrok z prodlení. První den prodlení žalovaného s úhradou pojistného připadl na den následující po splatnosti pojistného, tj. na den 2.3.2018. Žalobkyně požaduje úrok z prodlení až od 5.6.2019, tedy od data pozdějšího, než by požadovat mohla. Výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení (8,5 % ročně) je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Proto soud žalobkyni ohledně úroku z prodlení z částky 4 117 Kč vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni úrok z prodlení tak, jak je uvedeno v I. výroku tohoto rozsudku. Zbytek jistiny ve výši 50 Kč uplatňuje žalobkyně s odkazem na čl. 5 odst. 4 VPP, v němž se uvádí, že pokud pojistné nebylo zaplaceno včas a v dohodnuté výši, má žalobkyně právo na upomínací výlohy za každou odeslanou upomínku k zaplacení pojistného. Výše poplatku je upravena v Sazebníku poplatků. Obecně platí, že si smluvní strany mohou dohodnout obsah práv a povinností, kterými se budou navzájem řídit. Sjednaná práva a povinnosti jsou obvykle obsažena přímo ve smlouvě, nicméně tím není vyloučena aplikace všeobecných či jiných pojistných podmínek, na něž smlouva může odkazovat. Uplatnění pojistných podmínek však není neomezené, naopak právní úprava stanovuje základní limity. Mezi účastníky byla uzavřena spotřebitelská smlouva. Pro spotřebitelské smlouvy platí, že nesmějí pod hrozbou absolutní neplatnosti obsahovat ujednání, která v rozporu s požadavkem dobré víry znamenají k újmě spotřebitele značnou nerovnováhu v právech a povinnostech stran. Ochranu spotřebitele lze podřadit pod ústavní princip rovnosti, a to v jeho materiálním či faktickém pojetí. I tam, kde se zákonodárce nevydal cestou vědomého zvýhodnění„ slabšího“, aby pro konkrétní životní situaci dal přednost rovnosti faktické před formální, ponechává orgánu, který pozitivní právo aplikuje, prostor pro řešení napětí mezi neúplností psaného práva a povahou konkrétního případu cestou aplikace ústavních principů v materiálním pojetí právního státu (nález Ústavního soudu ze dne 28. 3. 2006 sp. zn. Pl. ÚS 42/03). Podle § 1813 ObčZ se má za to, že jsou zakázaná ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem nepřiměřenosti významnou nerovnováhu práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele. Dle občanského zákoníku je každý povinen jednat v právním styku poctivě. Ústavní soud již několikrát zásadu„ poctivosti“ v oblasti ochrany spotřebitele aplikoval, a to ve formě tzv. principu důvěry (srovnej nález ze dne 6. 11. 2007 sp. zn. II. ÚS 3/06). Ve spotřebitelském právu je dodavatel ve fakticky výhodnějším postavení, neboť má odbornou převahu nad spotřebiteli, kterým své služby poskytuje. Proto kromě omezení vyplývajících z výše uvedeného principu rovností prostředků lze od dodavatele očekávat (případně i vyžadovat), že se ve vztahu ke spotřebiteli bude chovat v obecné poloze poctivě. Nepostupuje-li tímto způsobem, zpronevěří se důvěře druhého účastníka smluvního vztahu a poctivosti svého jednání, a takovému nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. V praxi se zásada poctivosti projevuje mimo jiné tím, že text spotřebitelské smlouvy, obzvláště