22 C 94/2022-35 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 15.10.2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 1745 Kč s příslušenstvím. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně s žalovanou uzavřela dne 8.5.2020 pojistnou smlouvu [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla tovární značky SEAT [registrační značka] s pololetním pojistným ve výši 2 158 Kč a počátkem pojištění 8.5.2020. Žalovaná částka tak představuje neuhrazené pojistné za dobu od 8.11.2020 do 12.2.2021, kdy došlo k zániku pojištění, ve výši 1145 Kč a dále 600 Kč za poplatky dle inkasní bilance – za vymáhání. Žalovaná přes výzvu zástupce žalobkyně dluh neuhradila. 2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 3. Z nařízeného jednání na dne 9.11.2022 se žalobkyně omluvila a žalovaná se nedostavila, ačkoliv byla řádně a včas předvolána, proto soud v souladu s § 101 odst. 3 o.s.ř. věc projednal v jejich nepřítomnosti. 4. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o.s.ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o.s.ř. 5. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: 6. Dne 8.5.2020 byla mezi účastníky uzavřena smlouva [číslo] jejímž předmětem bylo pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla tovární značky Seat Ibiza [registrační značka]. Pojistné bylo stanoveno ve výši 4316 ročně s pololetním pojistným období a splátkou ve výši 2 158 Kč Počátek pojištění byl smlouvou sjednán na den 8.5.2020. Žalovaná pojistné splatné dne 8.11.2020 neuhradila, a to ani přes výzvu k zaplacení s upozorněním na zánik pojištění ze dne 21.12.2020, kterou žalobkyně vyzvala k zaplacení dlužného pojistného do 11.2.2021 s tím, že nedojde-li k úhradě následujícím dnem pojištění zanikne. Dne 23.3.2021 pak žalobkyně vyzvala k úhradě dluhu. Dne 17.6.2021 zaslal právní zástupce žalobkyně žalované výzvu k úhradě dluhu. 7. Podle § 2758 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2782 odst. 1 o.z. pojistitel má právo na pojistné za dobu trvání pojištění. Dle § 2783 odst. 2 o.z. jednorázové pojistné je splatné dnem počátku pojištění. Je-li ujednáno běžné pojistné, je splatné prvního dne pojistného období; není-li ujednáno pojistné období jako časové období, za které se platí běžné pojistné, považuje se za ujednané pojistné období roční. Podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 8. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva ve smyslu ustanovení § 2758 o. z., jejímž předmětem bylo pojištění vozidla. Žalovaná neplnila svoji povinnost včas a řádně hradit žalobkyni pojistné, k čemuž se zmíněnou smlouvou zavázala, když žalobkyni nezaplatila pojistné za dobu od 8.11.2020 do 12.2.2021. Protože žalobkyně má dle ust. § 2782 odst. 1 o. z. právo na pojistné za dobu trvání pojištění, vyhověl soud žalobě a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni dlužné pojistné ve výši 1145 Kč. Protože pojistné nebylo žalovanou ve lhůtě splatnosti zaplaceno, shledal soud žalobu důvodnou i co do úroku z prodlení z této částky ve výši 62,63 Kč, neboť žalobkyně požaduje úrok z prodlení od data, kdy žalovaná již byl v prodlení, a výše žalobkyní požadovaného úroku z prodlení je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 9. Zbytek svého nároku ve výši částky 600 Kč spolu s úrokem z prodlení 33,37 Kč uplatňuje žalobkyně na náklady na vymáhání s odkazem na Sazebník. Žalobkyně se k nařízenému jednání nedostavila, proto ji soud nemohl poučit ve smyslu § 118a odst. 1,3 o.s.ř., aby dotvrdila a označila důkaz, na základě jaké skutečnosti se sazebník stal součástí pojistné smlouvy. Jelikož žalobkyně co do těchto nákladů neunesla břemeno tvrzení a důkazní, soud tyto náklady jako neoprávněné ve výroku II. zamítl. 10. Nad to soud uvádí, ať již žalobkyně tyto částky označuje jakkoliv – poplatky či náklady na upomínání, pak je třeba je posoudit podle jejich obsahu, a to tak že se jedná smluvní pokutu (§ 2048 o. z.), neboť jedná o sankci za porušení smlouvy. V daném případě se jedná o vztah ze spotřebitelské smlouvy (§ 1810 o. z.), kde spotřebitel fakticky nemá možnost do smluvních ujednání zasahovat a dodavatel – nadto nadán odbornou převahou – je tak vůči spotřebiteli ve výhodnějším postavení. Ústavní soud ve svém nálezu sp.zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11. 11. 2013 mimo jiné uvedl, že, obchodní podmínky ve spotřebitelských smlouvách na rozdíl třeba od obchodních smluv mají sloužit především k tomu, aby nebylo nezbytné do každé smlouvy přepisovat ujednání technického a vysvětlujícího charakteru. Naopak nesmějí sloužit k tomu, aby do nich v často nepřehledné, složitě formulované a malým písmem psané formě skryl dodavatel ujednání, která jsou pro spotřebitele nevýhodná a o kterých předpokládá, že pozornosti spotřebitele nejspíše uniknou (například rozhodčí doložka nebo ujednání o smluvní pokutě). Pokud tak i přesto dodavatel učiní, nepočíná si v právním vztahu poctivě a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. V rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis). Výjimku představují specifické případy, kdy se z povahy věci uplatňuje specifický režim (např. smlouva o přepravě osob s ohledem na § 3 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, apod.). V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že uvedením ustanovení o smluvní pokutě jinde, než v samotné smlouvě, se žalobkyně dopustila jednání v rozporu se shora uvedenou zásadou rovnosti a poctivosti a takovému jednání nelze přiznat právní ochranu. 11. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 446,70 Kč, přičemž tato částka představuje 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 35 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 1 745 Kč sestávající z částky 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 200 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 200 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.