23 C 199/2021-28 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč za nevrácení zařízení Set-top box/CA Modul sériové číslo [anonymizováno], (dále jen,, předmětné zařízení“), poskytnuté žalované na základě smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací [číslo] (dále jen,, smlouva [číslo]“), uzavřené dne 6.6.2019 mezi žalovanou a žalobkyní (dříve [právnická osoba]). Přes výzvy žalobkyně ze dne 10.1.2020 a zástupce žalobkyně ze dne 6.1.2021 žalovaná předmětné zařízení nevrátila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Dle ustanovení § 115a o. s. ř. k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Žalobkyně ani žalovaná se nevyjádřily, zda souhlasí s postupem dle shora uvedeného zákonného ustanovení, a proto soud dle ustanovení § 101 odst. 4 o. s. ř. předpokládal jejich souhlas. Soud s ohledem na shora uvedené rozhodl podle předložených listinných důkazů bez nařízení jednání. 4. Na základě předložených listinných důkazů má soud za prokázaný tento skutkový stav: Dne 6.6.2019 žalobkyně (dříve [právnická osoba]) a žalovaná uzavřely smlouvu [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalované službu spočívající v pronajmutí předmětného zařízení, převzetí tohoto zařízení žalovanou však žalobkyně neprokázala žádným důkazem. Ze smlouvy pouze plyne závazek žalobkyně pronajmout předmětné zařízení, nikoliv prokázání převzetí předmětného zařízení žalovanou. Pro případ nevrácení předmětného zařízení byla mezi účastníky sjednána povinnost zaplatit smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. 5. Dle § 1746 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 30.6.2020, (dále jen„ o.z“), strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. Dle § 2048 o.z. občanského zákoníku, ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 1970 o.z. Po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 6. Po právním zhodnocení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že mezi účastníky byla platně sjednána inominátní (nepojmenovaná smlouva) v souladu s § 1746 odst.2 o.z., v níž se žalobkyně zavázala poskytnou žalované službu spočívající v pronajmutí předmětného zařízení. S ohledem na skutečnost, že žalobkyně neprokázala, že žalované předala předmětné zařízení, tím neprokázala ani vznik práva na zaplacení smluvní pokuty dle § 2048 o.z., proto soud žalobu v celém rozsahu zamítl. 7. O povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhoduje soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla plně úspěšná žalovaná, když žaloba byla v celém rozsahu zamítnuta, a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení dle § 142 odst. 1 o.s.ř.. Žalované však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.