24 C 17/2022-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 30. 11. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí žalovanou částku spolu s úrokem a úrokem z prodlení tam blíže specifikovaným. Uvedla, že se jedná o nesplacenou zápůjčku podle smlouvy [číslo] uzavřené dne 12. 12. 2014 mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) Na základě uvedené smlouvy společnost zapůjčila žalovanému 9 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 525 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 20,11 % ročně ve výši 858 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 440 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 345 Kč. Žalovaný však plnil pouze částečně, když zaplatil jen 1 500 Kč. Žalobou uplatněný nárok pak byl smlouvou o postoupení pohledávek postoupen žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o zápůjčce soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 12. 12. 2014 žalovaný a společnost. Společnost se zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky ve výši 9 000 Kč a žalovaný se zavázal tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit společnosti souhrnný poplatek ve výši 6 525 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 20,11 % ročně ve výši 858 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 440 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 345 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Součástí smlouvy se pak prostřednictvím tzv. včleňovací doložky staly smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Podpisem této listiny žalovaný stvrdil, že mu byla částka 9 000 Kč v hotovosti předána. 4. Z listiny nazvané Smluvní podmínky Smlouvy o půjčce soud zjistil, že je zde mimo jiné stanovena výpůjční úroková sazba ve výši 20,11 % ročně (pro případ 45 splátek) a dále tato listina obsahuje ujednání technického charakteru o způsobu placení splátek, odstoupení od smlouvy, atp. 5. Z listiny nazvané zákaznická karta soud zjistil, že žalovaný zde uvedl údaje o svém zaměstnání, příjmech a některých výdajích. Na příjmové stránce je uvedena mzda [částka]. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá nezaopatřené děti, nemá další zápůjčky u společnosti (má u jiných osob) ani kreditní karty. Disponuje bankovním účtem. Na nájem vynakládá [částka], [částka] na telefon, [částka] na splátky zápůjček a [částka] na domácnost. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz. 6. Z listiny nazvané tabulka umoření soud zjistil, že žalovaný na tuto zápůjčku společnosti uhradil v den jejího poskytnutí 1 500 Kč. 7. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně části seznamu postoupených pohledávek soud zjistil, že společnost touto smlouvou ze dne 18. 12. 2020 postoupila žalobkyni za úplatu soubor pohledávek, a to mimo jiné včetně pohledávky za žalovaným uplatněné v tomto řízení. 8. Z dopisu ze dne 6. 1. 2021 soud zjistil, že společnost jím žalovanému oznámila, že pohledávku za ním ze shora citované smlouvy postoupila žalobkyni. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne 25. 1. 2021. 9. Z dopisu ze dne 11. 11. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzýval žalovaného k úhradě celkem 27 512,76 Kč s tím, že pokud tak do 26. 11. 2021 neučiní, vystavuje se riziku podání žaloby v této věci. Z přiloženého podacího lístku se podává, že žalovanému byl tento dopis odeslán dne [datum]. 10. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Společnost žalovanému dne 12. 12. 2014 předala v hotovosti částku 9 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit a zaplatit souhrnný poplatek ve výši 6 525 Kč (představující kapitalizovaný úrok v sazbě 20,11 % ročně ve výši 858 Kč, administrativní poplatek ve výši 1 440 Kč a náklady na hotovostní inkaso splátek ve výši 4 227 Kč), to vše v pravidelných 45 týdenních splátkách po 345 Kč, počínaje sedmým dnem od uzavření smlouvy. Žalovaný však zaplatil jen 1 500 Kč, a to při převzetí hotovosti. Před uzavřením smlouvy obchodní zástupce společnosti se žalovaným sepsal formulář nazvaný zákaznická karta, kde jsou uvedeny příjmy žalovaného, jeho některé výdaje, typ bydlení, atp. U příjmů je uvedena mzda [částka]. Dále je zde uvedeno, že žalovaný bydlí v nájmu, nemá nezaopatřené děti, nemá další zápůjčky u společnosti (má u jiných osob) ani kreditní karty. Disponuje bankovním účtem. Na nájem vynakládá [částka], [částka] na telefon, [částka] na splátky zápůjček a [částka] na domácnost. K ověření těchto údajů měly být předloženy: pracovní smlouva, výplatní pásky, SIPO a občanský průkaz. Tato pohledávka pak byla dne 18. 12. 2020 postoupena žalobkyni, o čemž měl být žalovaný vyrozuměn. 11. Podle § 1 věty druhé zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), spotřebitelským úvěrem se rozumí odložená platba, půjčka, úvěr nebo jiná obdobná finanční služba poskytovaná nebo přislíbená spotřebiteli věřitelem, nebo zprostředkovatelem. 12. Podle § 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru, spotřebitelem se rozumí fyzická osoba, která nejedná v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. 13. Podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 14. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen„ o. z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 15. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části, avšak z jiných, než žalobkyní tvrzených důvodů. 16. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný ve vztahu ke společnosti vystupoval jako spotřebitel, jelikož nejednal v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu povolání (§ 3 písm. a) zákona o spotřebitelském úvěru) a předmětem zápůjček měla být částka 9 000 Kč, podléhal vztah mezi společností a žalovaným úpravě zákona o spotřebitelském úvěru. 17. Ze shora citovaného § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru se podává, že věřitel je povinen počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucí zadluženosti domácností (viz důvodová zpráva). Odbornou péčí je pak třeba rozumět úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecným zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018). Toto ustanovení je tudíž nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele, a pokud poskytovatel spotřebitelského úvěru nezkoumá úvěruschopnost klienta s odbornou péčí, neplatnost smlouvy posoudit jako absolutní (§ 580 odst. 1 o. z., ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je