24 C 323/2021-63 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou dne 28. 6. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí 10 232,09 Kč spolu s úroky a úroky z prodlení tam blíže specifikovanými. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] (dále také jen„ společnost“ či„ právní předchůdkyně žalobkyně“) se žalovaným uzavřela dne 28. 5. 2012 smlouvu o bankovních produktech a službách, kde se zavázala žalovanému zřídit a vést bankovní účet a poskytovat mu další služby. Následně na základě dispozice k této smlouvě se společnost zavázala umožnit žalovanému tento běžný účet přečerpat až o 5 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal dodržet měsíční kreditní příjem a nepřekročit limit. Jelikož žalovaný překročil sjednanou výši úvěrového limitu a nesplácel řádně a včas, převedla společnost zůstatek ve výši 10 232,09 Kč na nově zřízený úvěrový účet. Ani zde však žalovaný nesplácel, proto společnost prohlásila celý zůstatek úvěru splatným ke dni 12. 8. 2019. Pohledávka za žalovaným pak byla postoupena žalobkyni. 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil. 3. Z listiny nazvané smlouva o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 28. 5. 2012 společnost a žalovaný. Společnost se zde zavázala pro žalovaného vést bankovní účty (vkladové a/nebo spořící) a poskytovat mu další služby. 4. Z listiny nazvané dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 8. 6. 2018 společnost a žalovaný. Je zde shrnuto, že společnost pro žalovaného vede běžný účet č. [bankovní účet], přičemž od 9. 1. 2018 se zavazuje umožnit mu tento účet přečerpat až do výše limitu 5 000 Kč. Žalovaný se naproti tomu zavázal tento limit nepřekročit a dodržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % sjednaného limitu, a tím splácet poskytované peněžní prostředky a platit úrok ve výši 21,99 % ročně. 5. Z výpisu z úvěrového účtu č. [bankovní účet] ze dne 22. 1. 2021 soud zjistil, že společnost k tomuto dni evidovala pohledávku za žalovaným ve výši 11 512,46 Kč. 6. Z listiny nazvané smlouva o postoupení pohledávek soud zjistil, že tuto uzavřeli dne 21. 1. 2021 společnost a žalobkyně, přičemž obsahuje dohodu, že společnost ke dni připsání úplaty postoupí na žalobkyni soubor pohledávek specifikovaných v příloze této smlouvy a žalobkyně tyto pohledávky přijme. Z přiloženého seznamu pak soud zjistil, že obsahuje mimo jiné pohledávku za žalovaným ze smlouvy / účtu č. [bankovní účet]. 7. Z dopisu ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že jím společnost oznamuje žalovanému, že pohledávku za ní ze smlouvy [číslo] postoupila žalobkyni, která je tak novým věřitelem. 8. Z dopisu ze dne 23. 2. 2021 soud zjistil, že jím zástupce žalobkyně vyzývá žalovaného k úhradě 16 198,42 Kč ze smlouvy [číslo] jinak zahájí přípravu pro soudní řízení. 9. Z předložených podacích archů ze dne 4. 2. 2021 a 24. 2. 2021 soud zjistil, že zástupce žalobkyně tyto dny zasílal žalovanému zásilky zde uvedených čísel. 10. Z dalších provedených důkazů, a to: všeobecných produktových podmínek, základních produktových podmínek, sazebníku poplatků a dopisů ze dne 18. 3. 2019, 9. 4. 2019 a 13. 8. 2019 soud již pro nadbytečnost (viz níže) žádná skutková zjištění nečinil. 11. Po zhodnocení shora citovaných provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemných souvislostech s přihlédnutím k tvrzení účastníků a ke všemu, co v řízení vyšlo najevo, dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalovaný uzavřel dne 28. 5. 2012 se společností smlouvu, kde se společnost zavázala pro žalovaného vést bankovní účty (vkladové a/nebo spořící) a poskytovat mu další služby. Dne 8. 6. 2018 pak uzavřeli další smlouvu (dodatek – nazvaný dispozice ke smlouvě o bankovních produktech a službách), kde se společnost zavázala umožnit žalovanému od 9. 1. 2018 přečerpat jeho běžný účet až do výše limitu 5 000 Kč a žalovaný se naproti tomu zavázal tento limit nepřekročit a dodržovat minimální měsíční kreditní příjem ve výši 50 % sjednaného limitu, a tím splácet poskytované peněžní prostředky a platit úrok ve výši 21,99 % ročně. Společnost ke dni 22. 1. 2021 evidovala za žalovaným pohledávku ve výši 11 512,46 Kč, kterou smlouvou ze dne 21. 1. 2021 postoupila žalobkyni. 12. Předně je nutno konstatovat, že společnost v souladu s § 2395 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, v účinném znění (dále již jen „o. z.“) uzavřela dne 8. 6. 2018 se žalovaným smlouvu o úvěru, když obsahuje uvedeným ustanovením vyžadované náležitosti, tedy závazek úvěrujícího poskytnout peněžní prostředky (zde opakovaně až do výše limitu 5 000 Kč) a závazek úvěrovaného tyto peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky (zde 21,99 % ročně). Tvrzená pohledávka z této smlouvy pak byla v souladu s § 1879 o. z. postoupena žalobkyni, o čemž měl být žalovaný informován. 13. Pro úspěch žaloby vyplývající z úvěrového vztahu je nutno především tvrdit a prokázat, že byla uzavřena úvěrová smlouva, což žalobkyně bezpochyby tvrdila a současně prokázala (viz výše). Dále, byla-li smlouva uzavřena se spotřebitelem (což byl tento případ), že před uzavřením smlouvy úvěrující zkoumal schopnost úvěrovaného poskytovaný úvěr splácet ve smyslu § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Na tvrzení k těmto skutečnostem a označení důkazů k nim však žalobkyně zcela rezignovala. A konečně, domáhá-li se žalobkyně vrácení poskytnutých peněžních prostředků, je třeba tvrdit a současně prokázat, že tyto prostředky byly žalovanému poskytnuty. 14. K prokázání poskytnutí částky 10 232,09 Kč žalobkyně označila výpis z běžného účtu žalovaného, který však blíže nespecifikovala a k žalobě nepřipojila a dále pak výpis z úvěrového účtu, ze kterého se však nepodává, kdy a jakým způsobem žalovaný svůj běžný účet přečerpal, tedy jakým způsobem (a zda vůbec) společnost poskytla žalovanému tvrzených 10 232,09 Kč. 15. Z vyložených důvodů soud dospěl k závěru, že žalobkyně ohledně poskytnutí částky 10 232,09 Kč žalovanému neunesla své břemeno tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř.), aniž o této skutečnosti mohla být řádně poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o.s.ř., neboť se z nařízeného jednání omluvila. Soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 16. Nad rámec důvodů vedoucích k zamítavému rozhodnutí je třeba podotknout, že pro nadbytečnost se soud již nezabýval naprostou absencí jakéhokoliv tvrzení o tom, jakým způsobem společnost před uzavřením smlouvy zkoumala tzv. úvěruschopnost žalovaného, a tedy platností uzavřené smlouvy o úvěru. 17. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byl zcela úspěšným účastníkem žalovaný a náleželo by mu tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Žalovanému však podle obsahu spisu žádné náklady řízení nevznikly, proto soud právo na jejich náhradu nepřiznal žádnému z účastníků.