28 C 12/2022-40 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 9 568 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], a žalovaným byla dne 21. 12. 2006 uzavřena smlouva o půjčce [číslo] na jejímž základě předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti půjčku ve výši 8 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách po 256 Kč se splatností poslední splátky dne 27. 12. 2007. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil, když naposledy splátku uhradil dne 3. 1. 2007. Ke dni 14. 5. 2007 dlužil předchůdkyni žalobkyně na jistině 5 641,51Kč a souhrnném poplatku 3 926,49 Kč. Od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek, jíž pohledávka za žalovaným přešla na žalobkyni, žalovaný uhradil celkem 4 000 Kč. Žalovaná částka sestává z dlužné jistiny ve výši 5 641,51 Kč a souhrnného poplatku ve výši 3 926,49 Kč. Žalovaný, ač písemně upomínán, na žalovanou částku ničeho neuhradil. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se řádně dostavily obě strany sporu. Žalovaný k žalobě uvedl, že dluh považuje za promlčený a neměl by tak žalobkyni již nic platit. Z listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti, jež soud považuje současně za skutkový stav: Dle výpisu z obchodního rejstříku bylo k žalobkyni zjištěno, že je akciovou společností zapsanou v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, v oddíle B, vložce [číslo] a předmětem jejího podnikání je krom jiného poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě vyplynulo, že zástupce žalobkyně žalovaného dne 29. 7. 2021 vyzval k dodatečné úhradě částky 20 859,11 Kč nejpozději do 13. 8. 2021, jinak se žalobkyně s nárokem obrátí na soud. Ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) a žalovaným jako zákazníkem bylo zjištěno, že [anonymizováno] se zavázala poskytnout žalovanému půjčku v částce 8 0000 Kč, kterou se zákazník zavázal [anonymizováno] splatit v hotovosti spolu se souhrnným poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách po 256 Kč, a to vždy 7. dne od data uzavření smlouvy. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že celou částku půjčky převzal od [anonymizováno] v hotovosti před podpisem smlouvy. Smlouva byla podepsána zástupcem [anonymizováno] dne 21. 12. 2016 a žalovaným dne 21. 12. 2006, oběma v [obec] Poslední splátka tak měla být uhrazena do 27. 12. 2007. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 6. 1. 2021 vyplynulo, že [anonymizováno] žalovanému písemně oznámila, že pohledávku za jeho osobou ve výši 9 568 Kč včetně příslušenství postoupila dne 18. 12. 2020 žalobkyni. Současně žalovaného vyzvala k dodatečnému zaplacení dluhu na tam určený bankovní účet. Z informace o zpracování osobních údajů se podává, že žalobkyně žalovaného písemně seznámila s tím, že jeho osobní údaje zpracovává v souladu s Nařízením Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679. Z podacího lístku opatřeného podacím číslem [anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně předala k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému dne 1. 2. 2021. Z podacího lístku opatřeného podacím číslem [anonymizováno] je zřejmé, že zástupce žalobkyně předal k poštovní přepravě doporučenou zásilku adresovanou žalovanému dne 30. 7. 2021. Ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy se podává, že [anonymizováno] postoupila dne 18. 12. 2021 pohledávku za žalovaným žalobkyni. Podle hlavy II. – ustanovení Přechodných a závěrečných – oddílu 1 - Přechodných ustanovení – oddílu 1 – všeobecných ustanovení - § 3028 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Není - li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Soud proto při posouzení žalobou uplatněného nároku postupoval podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ obč. zák.“). Podle ustanovení § 657 obč. zák., smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu. Podle § 658 odst. 1 obč. zák. při půjčce peněžité lze dohodnout úroky. Podle § 100 odst. 1 obč. se právo promlčí, jestliže nebylo vykonáno v době v tomto zákoně stanovené (§ 101 a 110). K promlčení soud přihlédne jen k námitce dlužníka. Dovolá-li se dlužník promlčení, nelze promlčené právo přiznat. Podle § 100 odst. 2 cit. zák. se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického. Podle § 101 obč. zák. pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle skutkových zjištění vyplývajících shora má soud za prokázané, že mezi předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 21. 12. 2006 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě žalovaný od [anonymizováno] přijal hotovost ve výši 8 000 Kč a zavázal se ji [anonymizováno] vrátit spolu s poplatkem ve výši 5 568 Kč v 53 týdenních splátkách po 256 Kč, do 27. 12. 2007. Po splatnosti této poslední splátky byla předchůdkyně žalobkyně oprávněna domáhat se zaplacení, tedy dne 28. 12. 2007 mohlo být právo na zaplacení půjčky a poplatku uplatněno poprvé. Žalobkyně, na níž v souladu s ust. § 524 a násl. obč. zák. právo za žalovaným smlouvou o postoupení pohledávky přešlo, uplatnila nárok u soudu až dne 7. 1. 2022, tedy o více než dvanáct let po uplynutí tříleté promlčecí doby. Vzhledem k tomu, že se žalovaný promlčení žalované pohledávky dovolal, soudu nezbylo, než podanou žalobu v celém rozsahu zamítnout. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal, když v řízení plně úspěšný žalovaný se svého práva na náhradu nákladů řízení výslovně vzdal.