28 C 161/2022-48 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 5. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 8 032,65 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že právní předchůdkyně, společnost [právnická osoba] uzavřela se žalovaným dne 21. 10. 2017 Smlouvu o úvěru [číslo] jejíž přílohu č. 1 tvořil Předpis splátek pro žalovaným zvolenou variantu úvěru. Na základě smlouvy žalovaný obdržel finanční hotovost ve výši 20 000 Kč, což stvrdil podpisem úvěrové smlouvy. Spolu s jistinou úvěru se za dobu jeho trvání zavážal uhradit příslušenství ve výši 16 372 Kč spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za poskytnutí úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit původnímu věřiteli 36 372 Kč, a to ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč do 21. 12. 2018. Před uzavřením smlouvy původní věřitel řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, když si krom osobních údajů vyžádal údaje o zaměstnání žalovaného, ostatních finančních závazcích, výši měsíčních příjmů, výši měsíčních výdajů a požadovanou výši úvěru, a uzavřel, že žalovaný je schopen úvěr splácet a dostát svému závazku. Žalovaný své povinnosti řádně neplnil. Na závazek ze smlouvy uhradil částku 29 797,99 Kč, která odpovídá 11 řádně uhrazeným splátkám. Vzhledem k prodlení žalovaného původní věřitel uplatnil nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý započatý den prodlení. Protože se žalobkyně rozhodla ve prospěch žalovaného výši vymáhané pohledávky omezit, vypočetla smluvní pokutu z částky 3 874,89 Kč na jistině pohledávky, jejíhož zaplacení se domáhám, za dobu od 22. 12. 2018 do 29. 11. 2021. Z původního věřitele byla pohledávka smlouvou ze dne 22. 12. 2021 s účinností k témuž dni postoupena žalobkyni. Žalovaný, ač o zaplacení opakovaně upomínán, dluh neuhradil. 2. Soud ve věci nařídil jednání, k němuž se žádný z účastníků, žalobkyně po předchozí omluvě svého zástupce, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti účastníků dle § 101 odst. 3 o.s.ř. 3. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav: 4. Podle žádosti o úvěr ze dne 21. 10. 2017 žalovaný na předem zpracovaném formuláři požádal [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) o poskytnutí úvěru ve výši 20 000 Kč na dobu 14 měsíců s měsíční splátkou 2 598 Kč počínaje říjnem 2017. Ke svým poměrům uvedl, že je od 15. 5. 2015 zaměstnán s měsíčním příjem 21 242 Kč. Na bydlení hradí 5 000 Kč, dopravu jídlo a osobní náklady 6 500 Kč, za telekomunikační služby 500 Kč a měsíčně mu tak zůstává 9 242 Kč. Dle formuláře doložil své příjmy výplatními páskami a pracovní smlouvou. Doklady prokazující výši jeho pravidelných výdajů nepředkládal. Ke své osobě uvedl, že je ženatý, žije v nájemním bytě a má základní vzdělání. Po vyhodnocení žádosti uzavřela [anonymizováno] se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na jejímž základě žalovanému v hotovosti poskytla částku 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal ji [anonymizováno] vrátit spolu s úrokem ve výši 1 925 Kč, úplatou za poskytnutí úvěru ve výši 9 000 Kč, náklady na vyhodnocení úvěrového případu ve výši 1 847 Kč a inkaso plateb v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 600 Kč Celkem tak byl povinen [anonymizováno] zaplatit částku ve výši 36 372 Kč ve 14 měsíčních splátkách po 2 598 Kč. Žalovaný uhradil celkem 11 splátek celkovou částkou 29 797,99 Kč. Pohledávku z úvěrové smlouvy postoupila [anonymizováno] smlouvou ze dne 22. 12. 2021 žalobkyni. 5. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 6. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost. 7. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli. 8. Z dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB vyplývá, že ve smyslu ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných primárně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. 9. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Věřitel má povinnost zjišťovat informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které zahrnují zejména (i) výdaje na bydlení, (ii) pravidelné měsíční výdaje na provoz domácnosti, úhradu sjednaných služeb a všech stávajících závazků vůči třetím osobám a (iii) výdaje na domácnost (např. jídlo, ošacení, dopravné), a to za účelem získání objektivního obrazu o jeho komplexní finanční situaci. 10. Podle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli na základě požadavků poskytovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů. 11. Schopnost spotřebitele splácet sjednané spotřebitelské úvěry má vycházet nejen z dosavadního plnění dluhů, ale i z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, případně dalších kritérií (§ 86 odst. 2 ZSÚ). Je tak zcela nepochybné, že jediným kritériem při posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze plnění dosavadních dluhů. 12. Při posuzování schopnosti žadatele splácet žádaný úvěr musí poskytovatel úvěru vycházet z prokazatelných pravidelných příjmů žadatele a z pravděpodobnosti jejich udržitelnosti po celou dobu trvání úvěru a současně musí zkoumat výši jeho nezbytných životních nákladů (tj. nákladů spojených s bydlením, vyvolaných zdravotním stavem atd.), jakož i dalších finančních závazků (splátky dalších úvěrů a půjček, srážky ze mzdy, odpovědnostní plnění apod.). Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen zohlednit jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. změna rodinné situace apod.). Posouzení úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí zahrnuje také zjištění úrovně schopností, znalostí a zkušeností žadatele, pro účely volby nutné míry zevrubnosti vysvětlení obsahu a významu předsmluvních informací, kterého se má žadateli dostat, aby mohl náležitě posoudit, zda navrhovaná smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odpovídá jeho potřebám a finanční situaci. 13. Veškeré získané informace, jejich přezkoumání a vyhodnocení musí být evidovány a archivovány způsobem, aby se k nim dalo v nezměněném stavu vrátit. Poskytovatel úvěru je pak povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením každé (i další smlouvy s tímtéž zákazníkem) smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (tj. nik