31 C 134/2022-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky 6 975 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 15. 11. 2018 uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou a na základě které byly žalované poskytnuty prostředky ve výši 3 000 Kč, jež se žalovaná zavázala vrátit do 15. 12. 2018 spolu s poplatkem ve výši 975 Kč, což řádně a včas neučinila, když dosud nic neuhradila. Žalobkyně žalovanému vyúčtovala i náklady spojené s uplatněním pohledávky v celkové výši 1 500 Kč. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na den 3. 8. 2021, k němuž se nedostavil žádný z účastníků. Soud proto věc projednal v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti, přičemž vycházel z provedených listinných důkazů založených ve spise, ze kterých učinil následující závěr o skutkovém stavu: Smlouvou o zápůjčce ze dne 15. 11. 2018 se žalobkyně zavázala žalované poskytnout zápůjčku ve výši 3 000 Kč a žalovaná se zavázala zapůjčené finanční prostředky vrátit do 15. 12. 2018 spolu s poplatkem za poskytnutí zápůjčky ve výši 975 Kč. Tato smlouva je podepsána pouze zástupci žalobkyně, nikoliv žalovanou. Dle části výpisu z účtu zaslala žalobkyně žalované na účet uvedený ve smlouvě dne 16. 11. 2018 částku 3 000 Kč. Žalobkyně vystavila žalované upomínky k zaplacení dluhu, nicméně žalobkyně neprokázala, že by tyto dopisy žalované odeslala, což prokázala pouze k předžalobní výzvě ze dne 23. 11. 2021. 4. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Zjištěný skutkový stav posoudil soud po stránce právní a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyla prokazatelně uzavřena tvrzená smlouva o zápůjčce ve smyslu § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen "o. z.), neboť žalobkyně nedoložila řádně uzavřenou smlouvu s žalovanou. Předložená listina nazvaná Smlouva o zápůjčce neobsahuje podpis žalované, přičemž z důkazů předložených žalobkyní nikterak nevyplývá, že by smlouva byla uzavřena právě s žalovanou jiným způsobem, resp. že by vůbec žalovaná měl vůli smlouvu uzavřít. Nad rámec toho ani žalobkyně řádně netvrdila, natož aby prokázala řádně zkoumání úvěruschopnosti žalované. V důsledku neexistence smlouvy tak nevznikla žalované ani povinnost platit žalobkyní požadované smluvní poplatky. Žalobkyně nicméně prokázala, že žalované na účet uvedený ve smlouvě odeslala částku 3 000 Kč. Protože pro přijetí této platby neměla žalovaná právní důvod, vzniklo jí v této výši bezdůvodné obohacení, které byla podle § 2991 odst. 1 a násl. o. z. povinna vydat. Žalovaná dosud na svůj dluh nic neuhradila. Vzhledem k tomu, že žalobkyně (z hmotněprávního hlediska) nedoložila, zda a případně kdy žalovanou řádně vyzvala k zaplacení dluhu, považoval soud za kvalifikovanou výzvu k zaplacení až den, kdy byla žalované doručena žaloba dle práva hmotného (§ 573 o. z.), což bylo dne 7. 7. 2022, kdy nastala i splatnost. Od následujícího dne, tj. od 8. 7. 2022, se žalovaná dostala do prodlení, čímž žalobkyni vzniklo právo na zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném v době prodlení, který však žalobkyně bez existence právního důvodu uplatnila již od 16. 12. 2018. S odkazem na shora uvedené skutečnosti proto soud žalobě co do částky 3 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od počátku prokázaného prodlení vyhověl, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a ve zbývající části žalobu z výše popsaných důvodů zamítl, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. 7. Přestože měla žalovaná (po kapitalizaci celého předmětu řízení včetně příslušenství ke dni rozhodnutí) převažující úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaná žádné náklady řízení neuplatnila a ze spisu nevyplývá, že by jí dosud nějaké vznikly.