31 C 35/2022-42 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala na žalované zaplacení částky 166 083,11 Kč s příslušenstvím z titulu nesplaceného úvěru dle úvěrové smlouvy ze dne 7. 1. 2016, na základě které předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 218 000 Kč, které se žalovaný zavázal splatit spolu s úrokem 13,40 % ročně a s poplatky prostřednictvím sjednaných plátek, což žalovaný neučinil, a proto žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni 27. 4. 2020. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Ve věci bylo soudem nařízeno ústní jednání na 27. 7. 2022, ke kterému se nedostavila žalobkyně ani žalovaný (žalobkyně se omluvila), a soud proto projednal věc v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), v jejich nepřítomnosti. 4. Návrhem na uzavřením smlouvy o úvěru (rychlé půjčce) [číslo] který předchůdkyně žalobkyně akceptovala dopisem ze dne 7. 1. 2016, se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 218 000 Kč na účet č. [bankovní účet]. Poskytnutí (čerpání úvěru) úvěru na tento účet v souladu se smlouvou však žalobkyně ničím nedoložila, neboť soudu byl předložen pouze výpis z účtu neoznačeného majitele č. 4940011066. Kč. V protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta právní předchůdkyně žalobkyně soud kromě obecných blíže nespecifikovaných deklarací o zkoumání schopnosti žalovaného splácet úvěr, žádné konkrétní a tím i relevantní skutečnosti o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného nezjistil, takže není zřejmé, zda vůbec a případně jak konkrétně byly příjmy, výdaje a závazky žalovaného zkoumány a doloženy. Žalobkyně kromě toho disponuje kopií občanského průkazu žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně svou pohledávku za žalovaným zesplatnila dopisem ze dne 27. 4. 2020 a pak nejprve postoupila na spol. [anonymizováno] [právnická osoba], která ji následně postoupila na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 24. 9. 2020. Svou absencí při ústním jednání se žalobkyně vzdala možnosti být soudem poučena ve smyslu § 118a odst. 3 o. s. ř. k doplnění důkazních návrhů. 5. Na základě provedených důkazů, které byly hodnoceny jak jednotlivě, tak i ve své vzájemné souvislosti, lze po skutkové stránce uzavřít, že předchůdkyně žalobkyně dne 7. 1. 2016 uzavřela s žalovaným úvěrovou smlouvu, podle které však žalovanému neposkytla žádné finanční prostředky. Předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy dostatečně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného. 6. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 8. Podle § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru (ve znění účinném do 30. 11. 2016) věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná. 9. Po právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně předloženými důkazy sice prokázala uzavření tvrzené úvěrové smlouvy ve smyslu § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“),, nicméně neprokázala, že by předchůdkyně žalobkyně tvrzené finanční prostředky žalovanému skutečně poskytla, eventuálně kdy, jak a kam. Kromě toho žalobkyně nedoložila, že by její předchůdkyně řádně posoudila úvěruschopnost žalovaného, neboť nedoložila žádné doklady o příjmech, výdajích a případných závazcích žalovaného, takže není zřejmé, z čeho konkrétně bylo vycházeno při závěru o dostatečném disponibilním příjmu žalovaného pro splácení poskytovaného úvěru. S ohledem na neplatnost úvěrové smlouvy, nebyl žalovaný smluvně zavázán ani k dalším smluvním povinnostem, které žalobkyně svou žalobou dále uplatnila, a to zejména k úhradě veškerých poplatků a sjednaných sankčních plateb. Jelikož žalobkyně ani neprokázala poskytnutí prostředků žalovanému, nemá tak soud za prokázané, že by žalobkyně měla právní titul na zaplacení (byť jen části) žalované částky (např. z titulu bezdůvodného obohacení), a proto žalobu ve výroku I. zcela zamítl. 10. Přestože měl žalovaný plný úspěch ve věci, nebylo právo na náhradu nákladů řízení přiznáno žádnému z účastníků ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř., neboť žalovaný žádné náklady řízení neuplatnil a ze spisu nevyplývá, že by mu dosud nějaké vznikly.