34 C 232/2021-74 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se domáhá vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 14 795,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uzavřela se žalovanou dne 19. 11. 2019 smlouvu o úvěru [číslo] (dále jen„ Smlouva“) na částku 10 000 Kč. Úvěr byl žalované poskytnut bezhotovostním převodem dne 21. 11. 2019. Žalovaná se zavázala předmětný úvěr splatit v 36 měsíčních splátkách ve výši 887 Kč splatných vždy k 12. dni každého kalendářního měsíce počínaje prosincem 2019. Úvěr se úročil RPSN sazbou 100,57 %. Žalovaná však své závazky ze Smlouvy neplnila řádně, pročež úvěr ze Smlouvy byl zesplatněn k 17. 11. 2020. Žalobkyně požaduje v rámci žaloby vedle úhrady jistiny ve výši 9 379,04 Kč, dlužný úrok za poskytnutí úvěru přirostlý ke dni zesplatnění ve výši 2 331,97 Kč, smluvní pokutu ve výši 249 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, to vše se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně od 19. 11. 2020 do zaplacení, a dále pak smluvní pokutu ve výši 0,1 % z částky 11 711,01 Kč denně od 19. 11. 2020 do 14. 6. 2021 ve výši 2 435,68 Kč, úrok ve výši 100,57 % ročně z částky 9 379,04 Kč od 19. 11. 2020 do 11. 12. 2020, od 12. 12. 2020 pak tento úrok požaduje v sazbě 8,25 % ročně. Požadovaný obchodní úrok je uplatněn jen do doby, kdy tento úrok dosáhne za dobu od 19. 11. 2020 částky 38 318 Kč. I přes upomínku žalobkyně žalovaná svůj dluh nezaplatila. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. 3. Soud nařídil ve věci jednání na den 4. 3. 2022. Jednání se zúčastnil zástupce žalobkyně, žalovaná se bez omluvy nedostavila. 4. Z předložených listinných důkazů byly zjištěny následující skutečnosti: 5. Ze Smlouvy o úvěru na č.l. 4-7 soud zjistil, že tuto žalovaná uzavřela se žalobkyní dne 19. 11. 2019, a to ve formě smlouvy o úvěru. V rámci Smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč, který se žalovaná zavázala žalobkyni uhradit formou 36 měsíčních splátek každé ve výši 887 Kč. Úvěr měl být poskytnut na bankovní účet žalované [bankovní účet] RPSN dle Smlouvy činilo 162,67 %; 6. Z oznámení o schválení úvěru na č.l. 8 soud zjistil, že žalobkyně schválila úvěr dle Smlouvy pro žalovanou; 7. Z karty klienta na č.l. 10 soud zjistil, že výše úvěru činila 10 000 Kč, ze strany žalované bylo celkem uhrazeno 7 983 Kč; 8. Z oznámení ze dne 17. 11. 2020 č.l. 11 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dosud dlužné částky, avšak není doloženo doručení této výzvy; 9. Z dodejky ze dne 25. 11. 2019 na č.l. 12 soud zjistil, že tato se vztahuje k oznámení o schválení úvěru; 10. Z výzvy ze dne 12. 11. 2020 na č.l. 13 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 10., 11. a 12. splátky dle Smlouvy; 11. Výzva na č.l. 14 soud zjistil, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě 10. a 11. splátky dle Smlouvy; 12. Z hodnocení klienta na č.l. 18-19 soud zjistil, že žalovaná měla mít čistý měsíční příjem 15 000 Kč, který jí měl plynout z rodičovské. Jako měsíční životní náklady byla kalkulována částka životního minima 3 410 Kč, náklady na dítě 2 000 Kč, nájem včetně inkasa 2 000 Kč a ostatní náklady (doprava, kurzy, záliby) pak 500 Kč. Po přičtení rezervy 1 000 Kč tak měla žalované zbýt disponibilní částka 6 090 Kč. Dle hodnocení klienta žalovaná byla svobodná, žila sama, měla střední výuční vzdělání, bydlela v nájmu. 13. Z platebního rozpisu na č.l. 20 soud zjistil, že žalovaná pobírala dávky rodičovské podpory ve výši 15 000 Kč; 14. Ze sjetiny z mobilního bankovnictví na č.l. 21 soud zjistil, že dne 7. 10. 2019 žalovaná obdržela od úřadu práce částku 15 000 Kč a že aktuální zůstatek na jejím účtu činil 29,34 Kč; 15. Ze sjetiny z mobilního bankovnictví na č.l. 22 soud zjistil, že aktuální zůstatek na účtu žalované byl 29,34 Kč, přičemž prostředky obdržené dne 7. 11. 2019 ještě ten samý den vybrala a následující den vložila jen 1 200 Kč; 16. Z pokladního dokladu na č.l. 23 soud zjistil, že žalovaná vložila svůj účet částku 400 Kč; 17. Z pokladního dokladu na č.l. 24 soud zjistil, že tento je shodný s pokladní doklade na č.l. 23; 18. Z sjetiny z internetového bankovnictví na č.l. 25-26 soud zjistil, že žalovaná ke dni 20. 11. 2019 měla na svém účtu částku 29,34 Kč, když dne 7. 10. 2019 obdržela částku 15 000 Kč od úřadu práce a dne 7. 11. 2019 také částku 15 000 Kč; 19. Z rodného listu na č.l. 27 soud zjistil, že je matkou syna [jméno]; 20. Z oznámení o změně výše dávky státní sociální podpory na č.l. 28 soud zjistil, že dosavadní rodičovský příspěvek žalované byl navýšen z 12 000 Kč na 15 000 Kč; 21. Z výpisu z bankovního účtu na č.l. 31 soud zjistil, že žalobkyně zaslala na bankovní účet uvedený žalovanou ve Smlouvě částku 10 000 Kč; 22. Ze scoringu klienta na č.l. 32 soud zjistil, že žalovaná byla hodnocena kódem 16 – tedy jako špatná (negativní příznak); 23. Z výpisu z registru [příjmení] na č.l. 33 soud zjistil, že žalovaná měla ke dni 14. 11. 2019 čtyři dlužné splátky za telekomunikační služby; 24. Z předžalobní výzvy ze dne 26. 5. 2021 včetně podacího archu na č.l. 34-35 soud zjistil, že zástupkyně žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě nároků uplatněných v tomto řízení; 25. Zbylé listiny založené žalobkyní do spisu soud jako důkaz neprovedl, protože by jejich provedení bylo pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. 26. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav: 27. Dne 19. 11. 2019 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena Smlouva, v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalované spotřebitelský úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaná se opak zavázala splácet poskytnutý úvěr a sjednané úroky formou 36 měsíčních splátek každé ve výši 887 Kč RPSN činila 162,67 %. Z předloženého hodnocení klienta a výpisů z účtů vyplývá, že žalobkyně zaslala žalované dne 21. 11. 2019 částku 10 000 Kč dle Smlouvy. Příjem žalované činil 15 000 Kč z rodičovského příspěvku, avšak tyto prostředky žalovaná obratem vybrala a následně vložila daleko nižší částku na účet. Navíc i přes obdržené prostředky dne 7. 11. 2019, dne 20. 11. 2019 měla na účtu pouze částku 29,34 Kč. Soud tak shledal Smlouvu ve vztahu k ověření úvěruschopnosti jako velmi neurčitě formulovou, kdy žalobkyně vyšla z toho, že příjmy žalované jsou měsíčně 15 000 Kč, což i bylo doloženo podklady. Ohledně výdajové stránky věci se však žalobkyně spokojila jen s prohlášením žalované a interními modely žalobkyně, které se však na první pohled jen stěží mohou odpovídat realitě a zároveň ani nekorespondují s podklady předložené žalobkyni žalovanou. Konkrétně pokud žalobkyně kalkulovala s částkou na živobytí ve výši 3 410 Kč a 2 000 Kč, celkem tedy s částkou 5 410 Kč jako částkou, ze které se měsíčně uživí dvě osoby, a to včetně všech ostatních nákladů, jako např. koncesionářské poplatky, telekomunikační služby, oblečení, léky atd., jeví se tato částka jako silně podhodnocená. Stejně tak se soudu jeví jako silně podhodnocená částka 2 000 Kč jako náklady na bydlení, když tato částka má pokrýt jak holý plat nájmu, tak i platbu záloh na elektřinu, vodné a stočné, popř. i plyn. U částky 500 Kč na ostatní výdaje pak není zřejmé, co tyto mají představovat, vyjma v závorce uvedeného demonstrativního výčtu. Tato částka však rozhodně nemůže zahrnovat např. dopravu, léky a telekomunikační, jež očividně nebyly zahrnuty ani do položky životních nákladů. Se závěrem žalobkyně o měsíčně disponibilní částce 6 090 Kč žalované nesouhlasí ani žalovanou předložené výpisy z bankovních účtů, kde je zřejmé, že obdržené částky obratem vybírá a vkládá následně řádově nižší částky, navíc po obdržení částky 15 000 Kč 7. 11. 2019 měla žalovaná k dispozici o 13 dnů později již jen cca 30 Kč. Žalobkyni mělo navíc upoutat, že i dle jejího vlastního scoringového systému byla žalovaná označena jako špatná smlouva (kód 16) a systém SOLUSeviduje její závazky po splatnosti a žalovaná je ochotna si půjčit 10 000 Kč se splatnosti na tři roky s RPSN 162,67 %, i když dle kalkulace žalobkyně měla být schopná částku 10 000 Kč našetřit během dvou výplatních termínů rodičovské podpory. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovanou dopisem ze dne 26. 5. 2021 k zaplacení dlužných částek ze Smlouvy, ale bezúspěšně. 28. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 29. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jinýc