7 C 194/2022-37 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 25. 1. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí výše uvedenou částku s příslušenstvím, jak je shora specifikováno. V odůvodnění žaloby uvedla, že provozuje městskou hromadnou dopravu, přičemž žalovaný cestoval jejím vozidlem (autobus – linka 113) v rozporu s přepravními podmínkami, když neměl platné jízdní doklady. Na základě těchto skutečností byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni jízdné a přirážku k jízdnému dle Přepravního řádu a Smluvních přepravních podmínek PID (dále jen„ SPP“), vše splatné v den provedení kontroly, k níž došlo dne 10. 11. 2021. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Žalovaný byl usnesením ze dne 22. 7. 2022, č. j. 7 C 194/2022-35, vyzván, aby se ve lhůtě 10 dnů od doručení výzvy písemně vyjádřil k připojené žalobě a aby ve vyjádření uvedl, zda nárok uplatněný v žalobě uznává, případně v jakém rozsahu, dále aby vylíčil rozhodné skutečnosti ve věci a aby označil důkazy k prokázání tvrzených skutečností. Dále byl žalovaný usnesením vyzván, aby se ve stejné lhůtě vyjádřil k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Žalovaný byl zároveň upozorněn, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí. Stejná výzva byla zaslána také žalobkyni. Žalovaný se ve stanovené lhůtě nevyjádřil ani k žalobě, ani k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a soud tak jeho souhlas předpokládal. Nevyjádřila se ani žalobkyně a soud tedy také její souhlas předpokládal. 4. Vzhledem k tomu, že ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě listinných důkazů předložených žalobcem, postupoval soud podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen "o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva na projednání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí, a věc rozhodl bez nařízení jednání. 5. Ze zápisu o provedené přepravní kontrole [číslo] ze dne 10. 11. 2021 osobou pověřenou žalobkyní ke kontrole soud zjistil, že žalovaný se přepravoval bez platné jízdenky, jak je shora uvedeno, kontrola byla provedena v místě - Nemocnice Krč. Žalovaný zápis o provedené přepravní kontrole podepsal. 6. Dále žalobkyně předložila předžalobní výzvu ze dne 12. 1. 2022, kde žalovaného vyzývá k úhradě žalobou uplatněného dluhu do 7 dnů. Dle přiloženého potvrzení byla tato písemnost žalovanému odeslána před podáním žaloby. 7. Dle čl. 2 odst. 1, 2 SPP (ve znění účinném od 1. 8. 2021) je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě a vstoupí do značeného prostoru přístupného jen s platným jízdním dokladem, nastoupí do vozidla s platnou jízdenkou nebo zakoupí jízdenku ve voze, kde tak lze učinit. Dle čl. 4 odst. 1 SPP je cestující si povinen před nástupem do vozidla opatřit jízdní doklad. Dle čl. 8 odst. 4 SPP cestující, který se nemůže prokázat platným jízdním dokladem, zaplatí přirážku ve výši 1 500 Kč a jízdné. 8. Dle Informace pro cestující vydané žalobcem a Tarifu pražské integrované dopravy ve znění účinném od 8. 8. 2020 (čl. III) činí jízdné v daném případě (oblast Praha) částku 30 Kč. 9. Podle § 18a odst. 1 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, je osoba pověřená dopravcem veřejné linkové dopravy a vybavená kontrolním odznakem nebo průkazem dopravce oprávněna dávat cestujícím pokyny a příkazy k zajištění jejich bezpečnosti, bezpečnosti a plynulosti dopravy a bezpečnosti ostatních cestujících. Pověřená osoba je oprávněna uložit cestujícímu, který se neprokázal platným jízdním dokladem, zaplatit přirážku nebo vyžadovat od cestujícího, aby se prokázal osobními údaji podle odstavce 2 písm. c). Podle § 18a odst. 3 cit. zákona stanoví výši přirážky dopravce v přepravních podmínkách. Výše přirážky nesmí přesáhnout částku 1500 Kč. 10. Podle § 7 odst. 6 vyhl. č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu, nezakoupil-li si cestující jízdenku a je přepravován bez platné jízdenky, považuje se za cestujícího, který se z příčin na své straně neprokázal platným jízdním dokladem. Podle § 15 cit. vyhlášky je porušením přepravních podmínek z hlediska bezpečnosti cestujícího, bezpečnosti jiných osob a ochrany zdraví, bezpečnosti a plynulosti veřejné osobní dopravy a z hlediska zajištění řádné, klidné a pohodlné přepravy, jestliže cestující se při přepravě nemůže prokázat platným jízdním dokladem, odmítne zaplatit jízdné a přirážku k jízdnému na místě (písm. b). 11. Dle § 2550 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) se smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. 12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich souvislosti má soud za prokázané, že žalovaný ve výše popsaném případě cestoval dne 10. 11. 2021 dopravním prostředkem (autobusem – linkou 113) žalobkyně bez platného jízdního dokladu a je tedy dle § 18a zákona o silniční dopravě a shora citovaných ustanovení SPP povinen zaplatit přirážku k jízdnému (1 500 Kč) se splatností v den provedené kontroly. Jelikož žalovaný dluh řádně a včas neuhradil (nebyl tvrzen a tím méně prokázán opak), je v prodlení (§ 1968 odst. 2 občanského zákoníku) a žalobkyně může požadovat rovněž úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od data následujícího po provedené kontrole. 13. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobkyni tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobkyně dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o. s. ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).