8 C 140/2022-25 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se svou žalobou domáhala zaplacení 320 000 Kč spolu s příslušenstvím shora specifikovaným. V odůvodnění uvedla, že předmětnou pohledávku za žalovanou nabyla v pozůstalostním řízení po svém zemřelém manželovi na základě usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. Žalovaná z titulu půjčky dlužila manželovi žalobkyně 320 000 Kč, které měla vrátit nejpozději do 31.12.2019, což neučinila, proto žalobkyně též požaduje úhradu úroků z prodlení od následujícího dne. 2. K jednání soudu se žalovaná bez omluvy nedostavila, ač řádně a včas předvolán (převzala předvolání osobně na adrese trvalého pobytu shora). Soud tedy věc projednal a rozhodl s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) v její nepřítomnosti účastníků řízení. Žalovaná se ve věci nijak nevyjádřila. 3. Žalobkyně prostřednictvím své zmocněnkyně na žalobě při jednání setrvala. Závěrem uvedla, že celou věc šetřila o policie, ale odkázala žalobkyně na občanskoprávní řízení. Dále uvedla, že nad rámec soudního poplatku a paušálních nákladů nezastoupeného účastníka žádné náklady řízení nepožaduje. <b>Soud provedl následující důkazy, z nichž učinil následující skutková zjištění:</b> 4. Z usnesení zdejšího soudu č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], jež nabylo právní moci stejného dne, soud zjistil, že tímto žalobkyně nabyla pohledávku za žalovanou ve výši 320 000 Kč z titulu zápůjčky ze dne 1.7.2018, a to z dědictví po zemřelém [jméno] [příjmení], narozeném dne [datum], zemřelém dne [datum], naposledy bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ zůstavitel“). 5. Ze smlouvy o zápůjčce ze dne 1.7.2018 uzavřené mezi zůstavitelem jako zapůjčitelem a žalovanou jako vydlužitelem vyplynulo, že jejím předmětem byla zápůjčka ve výši 320 000 Kč, které se žalovaná zavázala zůstaviteli vrátit nejpozději do 31.12.2019. 6. Z příjmového pokladního dokladu ze dne 1.7.2018 a 3.7.2018 vyplynulo, že žalovaná zde svým podpisem stvrdila, že od zůstavitele na základě smlouvy o půjčce převzala 120 000 Kč a 200 000 Kč. 7. Z oznámení ze dne 25.3.2021 vyplynulo, že toto adresovala žalobkyně žalované s tím, že této sdělila, že na základě shora uvedeného usnesení je nabyvatelem předmětné pohledávky a dále žalovanou s výstrahou soudního vymáhání vyzvala k úhradě pohledávky. Dle připojeného podacího lístku byla písemnost žalované odeslána dne 26.3.2021. <b>Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav:</b> 8. Zůstavitel uzavřel s žalovanou shora specifikovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě ve dnech 1.7.2018 a 3.7.2018 žalované poskytl 320 000 Kč, které se žalovaná zavázala zůstaviteli vrátit nejpozději do 31.12.2019, což ani částečně neučinila. Zůstavitel dne 1.6.2020 zemřel, pohledávku za žalovanou nabyla v pozůstalostním řízení žalobkyně, která žalované dne 26.3.2021 zaslala shora uvedenou výzvu. 9. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 10. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná. 11. Žalovaná uzavřela smlouvu o zápůjčce s právním předchůdcem žalobkyně, na jejímž základě obdržela 320 000 Kč, které se zavázala vrátit do 31.12.2019. Jelikož tak žalovaná neučinila, uložil jí tuto povinnost s odkazem na uzavřenou smlouvu a § 2390 občanského zákoníku soud. Žalovaná v řízení zůstala zcela pasivní, neuvedla žádné skutečnosti vyvracející žalobní nárok. Bylo na žalované, aby se případně adekvátním způsobem žalobě a předloženým důkazům bránila. Žalobkyně nemůže prokazovat negativní skutečnost, tedy např. skutečnost, že jí někde něco nezaplatil, za dané situace při prokázání existence závazku a předání peněž bylo případně na žalované, aby tvrdila a následně prokázala, že dluh zcela či částečně v minulosti uhradila. Jelikož pak žalovaná dluh nevyrovnala ve sjednaném termínu, neučinila tak tedy řádně a včas a je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobkyni též od data následujícího po sjednané splatnosti (1.1.2020) náleží úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 12. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Podle § 142 odst. 1 o.s.ř. přiznal soud žalobkyni, která byla ve věci plně úspěšná a doložila splnění podmínek daných § 142a o.s.ř. (zaslání předžalobní výzvy), právo na náhradu nákladů řízení, a to za uhrazený soudní poplatek ve výši 16 000 Kč a dále tři procesní úkony spočívající v zaslání předžalobní výzvy, podání žaloby a účasti na jednání soudu paušální náhradu 300 Kč za každý takový úkon dle § 151 odst. 3 o.s.ř. a § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb.