8 C 166/2022-20 — Okresní soud v Chomutově

Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 15.2.2022 domáhala zaplacení výše uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že žalované jakožto držiteli televizního přijímače přihlášenému do evidence poplatníků vznikla povinnost platit televizní poplatek. Žalovaná porušila svou zákonnou povinnost nezaplacením televizních poplatků dle zákona č. 348/2005 Sb., a to za období od února 2019 do listopadu 2021 ve výši 135 Kč měsíčně, za celé zmíněné období tedy ve výši žalované jistiny. Z plateb žalované byly uhrazeny nejstarší dlužné částky. Žalovaná i přes písemnou výzvu žalobkyně svou povinnost v dodatečné lhůtě nesplnila. Žalobkyně se tedy s odkazem na § 10 zákona č. 348/2005 Sb. domáhá svého práva u soudu, přičemž vzhledem k prodlení žalované též požaduje úroky z prodlení, když dle § 7 cit. zákona nastává splatnost poplatku nejpozději 15. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Úroky z prodlení žalobkyně požaduje v zákonné výši k datu podání žaloby. Soud vyzval obě účastnice řízení k vyjádření, zda souhlasí s tím, aby byla věc projednána bez nařízení jednání s tím, že pokud se ve stanovené lhůtě 15 dnů od doručení výzvy nevyjádří, bude mít soud za to, že s takovým postupem souhlasí. Účastnice řízení v daném ohledu zůstaly bez reakce, soud tedy věc v souladu s ust. § 101 odst. 4 a § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) projednal bez nařízení jednání. Žalovaná se ve věci nevyjádřila. Z potvrzení o přihlášení poplatníka televizních poplatků ze dne 20.1.2022 soud zjistil, že žalovaná je přihlášena jako poplatník televizního poplatku od měsíce ledna 2013 s přiděleným SIPO [číslo]. Z předloženého výpisu detailu dluhu pro variabilní symbol SIPO výše uvedený soud zjistil, že předpis televizního poplatku činil v daném případě za dané období 135 Kč měsíčně, nebyl uhrazen žádný. Žalovaná byla žalobkyní vyzvána k zaplacení dluhu předžalobní výzvou, jež byla před podáním žaloby ve sféře dispozice žalované dle přiložené dodejky. K tomu žalobkyně doložila další dvě upomínky adresované žalované. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalovaná se přihlásila jako poplatník televizních poplatků, jak je výše uvedeno. Za výše uvedené období poplatek neuhradila, ač k tomu byla před podáním žaloby žalobkyní vyzvána. Podle § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., o rozhlasových a televizních poplatcích a o změně některých zákonů (dále jen„ zákon“) je poplatníkem televizního poplatku fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Jestliže drží nebo z jiného právního důvodu alespoň 1 měsíc užívá televizní přijímač fyzická osoba nebo právnická osoba, která není jeho vlastníkem, je poplatníkem tato osoba. Dle § 6 zákona ve znění účinném od 1.1.2008 činí měsíční výše televizního poplatku 135 Kč. Podle § 7 odst. 1 zákona platí poplatník rozhlasový nebo televizní poplatek provozovateli vysílání ze zákona buď přímo nebo prostřednictvím pověřené osoby. Podle § 7 odst. 2 zákona je-li poplatníkem fyzická osoba, je rozhlasový nebo televizní poplatek splatný nejpozději do patnáctého dne každého kalendářního měsíce. První platba rozhlasového nebo televizního poplatku je splatná nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž se fyzická osoba stala poplatníkem. Podle § 10 zákona, nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, neboť žalovaná nezaplatila žalobkyni televizní poplatky, ač je k tomu dle výše citovaných ustanovení zákona povinována. Žalovaná netvrdila a tím méně tedy prokázala, že by provedla jakoukoli platbu na účet žalobkyně. Jelikož žalovaná neuhradila poplatky řádně a včas, je s úhradou dluhu v prodlení a žalobkyni náleží s odkazem na § 1968 a 1970 občanského zákoníku rovněž úroky z prodlení v zákonné výši, a to dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy měla žalobkyně ve věci plný úspěch a zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. Jelikož je však žalobkyně specializovanou právnickou osobou, jejíž činnosti zajišťuje stát, byť je na výkonu stání moci a na jeho rozpočtu nezávislá, soud shledal, že zastoupení žalobkyně advokátem není z tohoto pohledu na žalobkyni jako na jakousi„ organizační jednotku státu“ možno hodnotit jako účelné. Pro stručnost soud odkazuje na zevrubné závěry [anonymizována dvě slova] v nálezu č. I. ÚS 3344/12 ze dne 24.7.2013, z něhož v tomto vycházel a přiznal tedy žalobkyni pouze náhradu za uhrazený soudní poplatek a dále s odkazem na § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 1 vyhl. č. 254/2015 Sb. za ekvivalent dvou úkonů právní služby (podání žaloby, předžalobní výzva) 100 Kč za jeden takový úkon.