8 C 30/2022-27 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost zaplatit mu částku 5 016 Kč spolu se zákonnými úroky z prodlení z částky 4 716 Kč od 21.9.2020 do zaplacení jako úhradu za elektřinu dodanou žalovanému dle uzavřené smlouvy o dodávce elektřiny do odběrného místa [ulice a číslo], [obec] v období od 4.3.2020 do 1.9.2020. Žalobce za dodané služby vystavil žalovanému fakturu znějící na částku 4 716 Kč, žalovaný na fakturu ve lhůtě splatnosti, jež nastala v den předcházející datu, od nějž jsou požadovány úroky z prodlení, ničeho neuhradil. Zároveň žalobce požaduje úhradu celkem 100 Kč za každou z celkem tří odeslaných upomínek, což si strany sjednaly v obchodních podmínkách, jež byly sjednány jako nedílná součást uzavřené smlouvy. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaný se bez omluvy, ač řádně a včas předvolán (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), nedostavil. Soud tedy věc rozhodl a projednal v nepřítomnosti účastníků řízení s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Soud provedl důkaz smlouvou o poskytování služeb elektřina ze dne 4.1.2020 včetně všeobecných obchodních podmínek, které byly její nedílnou součástí, uzavřenou mezi účastníky řízení ohledně výše uvedeného odběrného místa. Předmětem smlouvy byl závazek žalobce dodávat na výše uvedené odběrné místo elektřinu a závazek žalované za tuto uhradit kupní cenu (čl. 2 odst. 2 podmínek). V čl. IV odst. 9 písm. d) obchodních podmínek bylo sjednáno, že žalobci náleží poplatek ve výši 100 Kč za každou písemnou upomínku. Žalobce dále předložil fakturu výše specifikovanou splatnou dne 20.9.2020 a vystavenou žalovanému na částku 4 716 Kč za dodanou elektřinu. Dále žalobce doložil předžalobní výzvu k plnění adresovanou žalovanému, jež byla dle přiloženého poštovního podacího archu žalovanému před podáním žaloby dne 27.4.2021 i odeslána. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů má soud za prokázané následující skutečnosti: Žalobce dodával žalovanému elektřinu do výše uvedeného odběrného místa na základě smlouvy o odběru mezi těmito subjekty uzavřené. Žalovaný neuhradil za dodané komodity kupní cenu ve výši odpovídající vystavené faktuře shora specifikované. Podle § 50 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů (energetický zákon), smlouvou o dodávce elektřiny se zavazuje dodavatel dodávat elektřinu vymezenou výkonem, množstvím a časovým průběhem jinému účastníkovi trhu s elektřinou a tento jiný účastník trhu s elektřinou se zavazuje zaplatit za ni dohodnutou cenu. Dle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je z větší části důvodná, neboť žalovaný na základě smlouvy o dodávce elektřiny neuhradil kupní cenu za elektřinu dodanou žalobcem (§ 50 energetického zákona). Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil, netvrdil a tím méně tedy prokázal jakékoliv skutečnosti vyvracející žalobní tvrzení, zejména pak, že by žalobce dané komodity v dané ceně a množství nedodal a žalovaný uhradil více, než žalobce tvrdí. Jelikož žalovaný nesplnil dluh řádně a včas, je v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci rovněž náleží úroky z prodlení v zákonné výši (§ 1970 občanského zákoníku). Ohledně úroků z prodlení soud shledal, že doba plnění nebyla mezi účastníky řízení dohodnuta a žalovaný tak měl plnit bez zbytečného odkladu, kdy byl žalobcem požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalobce neprokázal, že žalovaného vyzval ke splnění dluhu, když předložil pouze smlouvu a vystavenou fakturu se jménem a adresou žalovaného. Nebylo tak prokázáno, že žalobce doručil, resp. pokusil se doručit žalovanému výzvu k zaplacení. Jelikož tedy žalobce neprokázal, že došlo k požádání dlužníka dříve, je třeba za kvalifikovanou výzvu považovat až předžalobní upomínku, která byla žalovanému odeslána dne 27.4.2021. Tuto je pak třeba s odkazem na § 573 občanského zákoníku nutno považovat za třetí pracovní den od jejího odeslání, tedy dne 30.4.2021. Jelikož pak žalovaný v následující den bezodkladně neplnil, je od dalšího následujícího dne v prodlení a žalobci vzniklo právo požadovat úroky z prodlení, které soud žalobci přiřkl od tohoto data v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče zaplacení 300 Kč, soud shledal žalobu nedůvodnou. Danou povinnost je předně nutno kvalifikovat jako svého druhu smluvní pokutu. Tato je právní teorií vnímána jako paušalizovaná náhrada škody, přičemž jako škodu lze kvalifikovat i náklady, které žalobci vznikaly navíc a co je podstatné, následkem porušení smluvních povinností žalovaným. O poplatek by se jednalo v takovém případě, kdyby se jednalo o cenu za služby poskytnuté žalovanému, k jeho žádosti, v jeho prospěch apod. V tomto ohledu je pak nutné poukázat na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3512/11 ze dne 11.11.2013, kde Ústavní soud uzavřel, že„ v rámci spotřebitelských smluv ujednání zakládající smluvní pokutu zásadně nemohou být součástí tzv. všeobecných obchodních podmínek, nýbrž toliko spotřebitelské smlouvy samotné (listiny, na niž spotřebitel připojuje svůj podpis).“ Jelikož v daném případě žalobce odvozuje svůj nárok ze spotřebitelské smlouvy a dále z titulu smluvní pokuty, jež si strany sjednaly pouze v obchodních podmínkách, na něž předmětná smlouva odkazuje, je zřejmé, že žalobě nelze ohledně zaplacení smluvní pokuty dle závěrů Ústavního soudu vyhovět. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce konečně také žádné upomínky nedoložil a nijak také nedoložil jejich odeslání či doručení žalovanému. Podle § 151 o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., kdy měl žalobce ve věci pouze nepatrný neúspěch a zároveň doložil, že splnil podmínky stanovené § 142a o.s.ř. Náklady řízení na straně žalobce pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 400 Kč a náklady na právní zastoupení. V dané věci se jedná o řízení zahájené po 1.7.2014, které bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech, v němž je předmětem řízení peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč a v němž byla žalobci přiznána náhrada nákladů řízení. Žalobci tedy dle § 14b odst. 1 bod 1. advokátního tarifu náleží odměna ve výši 200 Kč za jeden úkon právní služby a dle § 14b odst. 5 písm. a) advokátního tarifu paušální náhrada výdajů ve výši 100 Kč za jeden úkon. Advokát v daném případě vykonal tři takové úkony (příprava a převzetí zastoupení a dvě písemná podání ve věci samé – žaloba a předžalobní výzva) a náleží mu tak odměna a náhrady v celkové výši 900 Kč (3 x 200 + 3 x 100). Náklady řízení na straně žalobce dále tvoří DPH v sazbě 21 %, když dle § 137 odst. 3 o.s.ř. má advokát rovněž právo na náhradu DPH, v daném případě tedy ve výši 189 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobce při součtu výše uvedených částek činí 1 489 Kč (400 + 900 + 189).