9 C 143/2021-30 — Okresní soud v Chomutově

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 1. 2. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 147,13 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 547,13 Kč od 24. 10. 2019 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že nárok vznikl z titulu neuhrazených plateb za odběr elektrické energie v odběrném místě na adrese [adresa žalované]. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni dne 2. 12. 2019 uznala a zavázala se dlužnou částku uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 878,40 Kč se splatností vždy do posledního dne v měsíci, přičemž datum splatnosti první splátky byl stanoven na 31. 12. 2019. Žalovaná ani přes zaslanou výzvu k úhradě na dlužnou částku nezaplatila ničeho. 2. Podáním ze dne 1. 10. 2021 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 1 637,53 Kč, neboť na základě vyúčtovaného přeplatku za ostatní služby ze dne 6. 8. 2021 provedl zápočet takto vyúčtovaného přeplatku na jistinu vymáhané pohledávky a to konkrétně na fakturu znějící na částku 4 200 Kč. 3. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. 4. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. 5. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise. 6. Vzhledem k tomu, že dle ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není přípustné podat proti tomuto rozsudku odvolání, obsahuje tento rozsudek pouze zjednodušené odůvodnění ve smyslu § 157 odst. 4 o. s. ř. 7. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovanou dne 1. 10. 2015 smlouvu, na základě které dodávala žalované elektřinu do odběrného místa na adrese [adresa žalované], a žalovaná se zavázala za odebranou elektřinu zaplatit dohodnutou cenu. Za období od 3. 1. 2019 do 15. 8. 2019 vystavila žalobkyně žalované fakturu [číslo] znějící na částku 547,13 Kč, splatnou do 23. 10. 2019. Jelikož žalovaná nedoplatek nezaplatila, zaslala jí žalobkyně upomínku, za jejíž vystavení a odeslání požaduje zaplacení částky 100 Kč. Žalovaná po celou dobu trvání smluvního vztahu nehradila předepsané zálohové platby ani vystavené faktury, a jelikož k ukončení smlouvy mezi účastníky došlo z důvodu opakovaného nehrazení plateb, požaduje žalobkyně po žalované smluvní pokutu ve výši 4 200 Kč jako sankci za předčasné ukončení smlouvy. Žalovaná svůj dluh vůči žalobkyni dne 2. 12. 2019 uznala a zavázala se dlužnou částku uhradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 878,40 Kč se splatností vždy do posledního dne v měsíci, přičemž datum splatnosti první splátky byl stanoven na 31. 12. 2019. Sjednání splátkového kalendáře žalobkyně zpoplatnila částkou ve výši 300 Kč. Dne 17. 9. 2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. 8. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně: 9. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalovaná uznala vůči žalobkyni svůj dluh ve výši 3 509,60 Kč a to v souladu s § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá. Žalobkyně má proti žalované splatnou pohledávku v tvrzené výši, neboť žádný důkaz nesvědčí o tom, že pohledávka žalobkyně zanikla plněním žalované či jiným právně relevantním způsobem. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobkyni nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník, jehož výše je dána nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve znění účinném ke dni vzniku prodlení a odvíjí se od repo sazby stanovené ČNB pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Soud žalobě zcela vyhověl. 10. V souladu s ustanovením § 151 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodne soud bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 304 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 5 147,13 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci (příprava a převzetí právního zastoupení, sepsání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t., dále odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. za úkon právní služby realizovaného po podání návrhu ve věci (za částečné zpětvzetí žaloby ze dne 1. 10. 2021) z tarifní hodnoty ve výši 5 147,13 Kč sestávající z částky 1 500 Kč včetně paušální náhrady výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč Tyto náklady řízení je žalovaná podle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit advokátu žalobkyně. 11. Dále je nutno uvést, že požadavek žalobkyně na odměnu advokáta ve výši stanovené § 7 a.t. soud neshledal opodstatněným, když žaloba byla podána po 1. 7. 2014 a je typově podáním předpokládaným § 14b odst. 1 písm. a) a.t., tedy žalobou na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech. 12. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.