9 C 184/2022-15 — Okresní soud v Chomutově

Žalobce se svou žalobou domáhal, aby soud uložil žalovanému povinnost uhradit mu částku shora uvedenou spolu s příslušenstvím shora rovněž specifikovaným z titulu dluhu vzniklého na základě smlouvy o zápůjčce ze dne 21.11.2014, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, společností [právnická osoba], se sídlem: [adresa], 14 [příjmení] [příjmení], [anonymizována dvě slova] [číslo], [země], jako věřitelem. Na základě smlouvy bylo právním předchůdcem žalobce poskytnuto žalovanému 5 000 Kč, které se zavázal uhradit do 23.12.2016 spolu s poplatkem za poskytnutí půjčky. Ke dni podání žaloby zbývá uhradit zapůjčenou jistinu ve zmíněné výši, poplatek za poskytnutí zápůjčky a jiné platby žalobce nepožaduje. Pohledávka z předmětné smlouvy byla výše uvedenou společností postoupena žalobci na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno, byl rovněž před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu s výstrahou soudního vymáhání. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil. Z opisu z obchodního rejstříku žalobce [příjmení] republiky, přeloženého do češtiny, má soud za prokázanou právní subjektivitu žalobce. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne 21.11.2014 bylo zjištěno, že ji mezi sebou uzavřeli [právnická osoba] a žalovaný předmětem smlouvy bylo poskytnutí zápůjčky ve výši 5 000 Kč se splatností do 23.12.2014. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 21.12.2017, rovněž doložené včetně překladu, uzavřené mezi žalobcem jako postupníkem a výše zmíněnou společností jako postupitelem má soud za prokázané, že pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobci. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 21.11.2014, že z účtu [příjmení] [příjmení] vedeného u platební brány ThePay byla odeslána částka 5 000 Kč na účet [bankovní účet]. Dále žalobce doložil předžalobní upomínku adresovanou žalovanému, jež byla dle přiloženého poštovního archu této také odeslána a oznámení o postoupení pohledávky adresované žalovanému, rovněž s připojeným poštovním archem jako dokladem o odeslání. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Právní předchůdce žalobce specifikovaný výše poskytl žalovanému shora uvedenou částku, kterou se žalovaný zavázal vrátit do výše uvedeného data spolu se sjednaným poplatkem, což neučinil, ani přes zaslání předžalobní upomínky. Pohledávku za žalovaným postoupila shora uvedená společnost žalobci, což bylo žalovanému oznámeno. Dle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Dle § 2392 věta první občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná, když žalovaný neplnil své povinnosti dlužníka ze smlouvy o zápůjčce, když neuhradil právnímu předchůdci žalobce jako věřiteli zcela částku poskytnutou na základě této smlouvy dle § 2390 občanského zákoníku. Jelikož žalovaný nesplnil svůj závazek řádně a včas ve sjednané době splatnosti, je s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku) a žalobci tak rovněž náleží též úrok z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O nákladech řízení rozhodne soud i bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí (§ 151 odst. 1 o.s.ř.). V daném případě byla procesně úspěšnou účastnicí žalobkyně a náleží jí tudíž právo na náhradu nákladů řízení (§ 142 odst. 1 o.s.ř.). Soud na daný případ aplikoval § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů (dále již jen„ AT“), neboť žaloba v této věci byla podána na ustáleném vzoru užitém žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech a žalovaná částka nepřesahuje 50 000 Kč. Přiznané náklady řízení ve výši 1.489 Kč tak představují odměnu za 3 úkony právní služby po 200 Kč za převzetí a přípravu zastoupení, podání ve věci – žaloba a výzva k plnění (§ 14b odst. 1 bod 1. za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), 3 náhrady hotových výdajů po 100 Kč (§ 14b odst. 5 písm. a) AT za užití § 11 odst. 1 písm. a) a d) AT), náhradu za 21% daň z přidané hodnoty z odměny a náhrad (§ 137 odst. 3 o.s.ř.) a náhradu za zaplacený soudní poplatek ve výši 400 Kč (§ 137 odst. 1 o.s.ř.) Lhůtu k plnění pak soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř., když neshledal důvody pro stanovení lhůty delší a platební místo (k rukám advokáta) podle § 149 odst. 1 o.s.ř.